Ochranu životního prostředí neoslabí ani případná změna Lisabonské strategie EU, říká Ladislav Miko. Do cíle ale možná dojdeme o něco později.
Krása je drahá: zepte jte se realitek
Podnikatelská sféra si myslí, že předpisy EU jsou příliš složité, odporují si, státy je plně nedodržují a navíc přijímáme ostřejší ochranářské limity než v ostatních zemích...
Pořád čtu, že konkurenceschopnost českého průmyslu po vstupu do EU stoupá, vývoj ekonomiky tomu odpovídá. Kde je tedy reálně to omezení? Pokud jde o nedodržování evropských norem, nemohu souhlasit s úvahou, že když druhý krade, já budu krást taky. Přísnější normy jsme v ČR v některých případech měli už před vstupem do EU - např. u čistoty odpadních vod. Takže jsme je ponechali na původní výši. Kdyby tomu bylo jinak, ti poctiví, kteří dokázali za cenu nákladů do technologií limity dodržet, by byli biti a vydělali by ti, kteří zákon nedodržovali. Nevěřím, že tohle je pro podnikatelskou sféru přijatelné. Problém je spíš v tom, že panuje obava z nekompromisní kontroly ze strany EU.
Také se o nás mluví jako o těch, co všechno zakazují, ale když se podívám do statistiky žádostí o výjimky v ochraně přírody za poslední roky, ani ne pět procent z nich nebylo ministerstvem povoleno.
Pokládáte za důležitější chránit ptáky než umožňovat aktivity lidem?
Otázka tak vůbec nestojí. Chráníme přírodu pro lidi, a ptáci velmi dobře indikují její kvalitu. Kde ptáci chybějí, strádá i člověk. Navíc ptáci a lidské aktivity mohou za určitých podmínek existovat i vedle sebe. Nedá se to ale řešit tak, že ptáky popřu. Kdybychom si řekli, že na ptáky tu a tam trochu zapomeneme, dříve nebo později nebudou nikde - ani kvalitní prostředí, které svým výskytem prokazují. Budeme mít úžasnou infrastrukturu, ale nikde to, co máme všichni rádi. I ti, kdo staví dálnice a továrny. Také realitní kanceláře dobře vědí, že na cenu nemovitostí má přírodní krása velký vliv.
Česká republika má hodně chráněných vod a celých území. Je tu ještě někde místo na to, aby se například postavila nějaká nová silnice?
Nijak nevybočujeme z evropského průměru. Co se týče Natury 2000, v ptačích oblastech jsme mírně pod průměrem a ani ve stanovištích v žádném případě nepatříme mezi premianty. Podle zákona zvláštní územní ochrana zahrnuje chráněné krajinné oblasti, národní parky, přírodní rezervace a přírodní památky. Když to všechno sečteme, jde o 15,6 procenta území státu. I když připočteme celou Naturu, je to něco přes dvacet procent.
To je ovšem hodně, pětina území... Jak jsou na tom ostatní země EU?
Některé mají skutečně výrazně méně, např. Francie, ale ty jsou výjimkou a Evropská komise je silně kritizuje - musejí územní ochranu doplnit. V zemích, jako je Rakousko nebo Německo, je tomu podobně jako u nás, ale jsou i opravdu velké státy v EU, které chrání výrazně větší plochy než my - např. Španělsko.
Vraťme se k těm dálnicím: dají se tedy bez kolizí s ochranou přírody ještě někde stavět?
Určitě ano, myslím, že zpochybňování potřeby slušné infrastruktury nikam nevede. Hlavním problémem liniových staveb je, že ničí to, co je na jejich místě, a kromě toho rozdělují krajinu na jakési ostrovy. Pokud velikost těchto ostrovů klesne pod určitou mez, vytrácí se z nich mnoho živočišných a rostlinných druhů, jejich společenstva se zjednodušují a ztrácejí stabilitu. Zpracovali jsme odbornou studii, jejíž součástí je metodika vyhodnocování a mapy, které krajinu charakterizují. Ty mohou sloužit při územním plánování, při hledání způsobu, jak liniové stavby umísťovat. Jako hraniční jsme vzali obdobnou velikost území, jako tomu bylo v Německu, tj. nad 100 kilometrů čtverečních. Takových ostrovů, vyznačených v mapě zelenou barvou, je u nás přes dvě stě.
I kdybychom žádné další fragmentování krajiny nepřipustili, pouhý očekávaný nárůst dopravy na již existujících silnicích způsobí pokles podílu nefragmentované krajiny v Česku o 13 %, a to během dvaceti let. Nejde tedy o zanedbatelný problém.
Jak se ale dá stavět přes tmavě zelený ostrov?
Podle metodiky lze jednoduše posoudit, zda budou zbývající fragmenty dost velké, aby zůstaly funkční. Pokud ne, testují se další varianty. Na mapě jsou vyznačeny také migrační trasy zvířat. To umožňuje hledat optimální umístění těch opatření, která negativní vliv bariér eliminují, např. tzv. ekodukty. Metodika je samozřejmě jen jedním z pohledů, nikoli jediným. Ale je srozumitelná a umožňuje předvídat problémy již při projektování. Investor si sám může předem hledat ta nejschůdnější řešení, není odkázán až na následný postoj orgánů ochrany přírody. Může tak ušetřit velké prostředky i mnoho času.
Teď něco o vás. Jak může český státní úředník doputovat do Bruselu?
Asi před rokem jsem se v oficiálním žurnálu EU dozvěděl, že část míst bude rezervována pro kandidáty z nově přistupujících zemí. Když se na seznamu objevilo místo ředitele ochrany přírody, řekl jsem si, že to prostě zkusím. Byl jsem taky trochu zvědavý, jestli výběrová procedura bude mít víc odborný než politický charakter. Potěšilo mne, že k dosažení tohoto výsledku jsem nepotřeboval hledat žádné lobby. Nicméně v posledním kole byla důležitá podpora naší bruselské mise - komisi samozřejmě zajímalo, zda má ČR zájem obsadit takovou pozici.
Jak konkrétně řízení probíhalo?
Bylo čtyřkolové. První bylo nejformálnější, šlo o posouzení, zda člověk vůbec splňuje vypsaná kritéria. Následovaly osobní pohovory, grémium posuzovatelů testovalo přehled o odborné problematice, názory na možná řešení problémů, znalosti o EU, mimoděk také znalost angličtiny. Na poslední úrovni se mnou hovořili moji dva dnešní přímí nadřízení, tj. generální ředitelka pro životní prostředí, kterou je Catherine Dayová z Irska, a komisař Evropské komise Stavros Dimas. Protože jde především o manažerskou funkci, musel jsem předtím projít opravdu náročným hodnocením manažerských schopností a osobnostních vlastností.
Můžete to přiblížit?
Trvalo to celý den. Vedle osobnostních a inteligenčních testů jsme plnili několik praktických zadání. Dostanete např. knihu s poštou, kterou jakoby zanechal váš předchůdce, je v ní mnoho dokumentů v angličtině v rozsahu mnoha desítek stran. Během čtyřiceti minut je musíte analyzovat a udělat na tomto základě svůj vlastní program zásadních jednání a schůzek na nejbližší týden. Jiné zadání např. je, že máte obhájit návrh ekonomické a marketingové strategie dceřiné firmy u manažera její matky v zahraničí, která má jinou představu. Úkolem je připravit a přednést prezentaci v reálné situaci: proti vám sedí její adresáti a musíte je přesvědčit, že váš pohled je správný. Nebo vyřešit pracovně právní problém na pracovišti s lidmi, kteří jsou ve sporu. Jako vedoucí musíte zajistit, aby pracoviště fungovalo. V tomto kole nás bylo kolem dvaceti a vybírali se poslední čtyři.
Jak velký útvar budete na svém novém působišti řídit?
Asi 80 lidí rozdělených do čtyř odborů. Jeden má na starosti ochranu přírody, druhý zemědělství, další lesnictví a poslední biologická rizika, tzn. pesticidy a geneticky modifikované organismy. Funkce ředitele nebyla v posledním období obsazena, takže od nikoho konkrétního agendu nepřebírám. Noví kolegové možná i s mírnou nedůvěrou očekávají, kdo do funkce přijde. Již jsem se s nimi sešel a měl jsem pocit, že nebude na závadu, že jsem v tom kolektivu zjevně nejmladší.
Budete se moci vyjadřovat i k problémům, které bude projednávat dalších šest ředitelství v oblasti životního prostředí?
Ke strategii celého DG Environment, jak se naše ředitelství v Bruselu oficiálně jmenuje, samozřejmě mluvit mohu, protože budu chodit na porady ředitelů ke generální ředitelce. Ale to není nic nového, i zde na ministerstvu se na poradách vedení náměstci vyjadřují k materiálům, které předkládají ti druzí. V Bruselu ovšem přibývá jedna důležitá dimenze. Kromě různosti pohledů jednotlivých resortů jsou navíc rozdíly mezi pohledy členských zemí. Takže musíme slaďovat i to, že všichni ochranáři chtějí sice chránit přírodu, ale v každé zemi trochu jinak. Mnohdy až pak je možné jednat s ostatními "resorty".
Jsou tam tedy mezi resorty lepší vztahy než v ČR?
Jsem přesvědčen, že se to u nás - alespoň pokud jde o spolupráci se životním prostředím - přece jen zlepšuje. Díky tomu se řada zdánlivě neřešitelných problémů významně hnula kupředu - zmíním např. schválení Natury 2000, problematiku náhrad vlastníkům za omezení ochranou přírody, výjimky k dálnicím či stažení návrhu dvou jezů na labské vodní cestě a snahu hledat schůdné nové řešení. V Bruselu vztahy detailně neznám. Nicméně např. s DG Agri - tj. zemědělstvím - je spolupráce úzká a oboustranně velmi vstřícná.
Evropský summit projednává Lisabonskou strategii. Neomezí to nějak její environmentální stránky?
Evropa si nastavila určitou hladinu environmentální kvality, které chceme dosáhnout, a není nejmenší důvod to nedodržet. Je však třeba diskutovat o tom, jak toho dosáhnout efektivně a jak z toho udělat evropskou konkurenční výhodu. Evropa může být konkurenceschopná např. tím, že bude dělat nejlepší environmentální technologie na světě, takže je budou Američané a jiné země kupovat. Trochu to zjednodušuji, ale princip takový je. Ochrana životního prostředí možná způsobí, že krok, který uděláme na začátku, nebude tak dlouhý, ale jde přece o konečný součet všech kroků. Každý, kdo se věnuje strategickému plánování, ví, že není třeba vyhrát v prvním roce. V konečném účtu znamenají vyřešené otázky životního prostředí zcela nespornou konkurenční výhodu.
K vašim posledním materiálům na ministerstvu patří již zmíněná mapa pro posuzování liniových staveb a také mapa větrná. Není to náhoda?
Celé moje snažení na ministerstvu mělo za cíl, aby měli naši partneři již předem informaci, kde mohou očekávat problém a kde je to schůdné. Aby například investoři zbytečně nevynakládali peníze na projekty a pak jim nějaký úředník řekl, že to nejde. Říkáme předem, co chceme v přírodě a krajině chránit a proč. Vím, že nakonec i ti "betonáři" jsou většinou rozumní lidé a když dostanou argumenty srozumitelně a předem na stůl, budou se snažit zbytečným konfliktům vyhnout. A nejde přece o nic jiného než věci nastavit tak, aby to šlo.
AUTOR: MILENA GEUSSOVÁ
RNDr. Ladislav Miko, Ph.D. (narozen 1961 v Košicích), vystudoval obecnou biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (1984), titul Ph.D. získal v roce 1996 na Karlově Univerzitě v oboru zoologie a ekologie. V letech 1984-1992 pracoval ve Slovenské akademii věd, od roku 1992 do roku 2001 v České inspekci životního prostředí (naposledy jako zástupce ředitele). V posledních dvou letech je náměstkem ministra životního prostředí pro ochranu přírody. Hovoří pěti jazyky, absolvoval různé zahraniční stáže a je autorem více než 40 odborných publikací. Od 1. května 2005 nastupuje na generálním ředitelství pro životní prostředí Evropské komise v Bruselu jako ředitel jednoho ze sedmi odborů.
Pořád čtu, že konkurenceschopnost českého průmyslu po vstupu do EU stoupá, vývoj ekonomiky tomu odpovídá. Kde je tedy reálně to omezení? Pokud jde o nedodržování evropských norem, nemohu souhlasit s úvahou, že když druhý krade, já budu krást taky. Přísnější normy jsme v ČR v některých případech měli už před vstupem do EU - např. u čistoty odpadních vod. Takže jsme je ponechali na původní výši. Kdyby tomu bylo jinak, ti poctiví, kteří dokázali za cenu nákladů do technologií limity dodržet, by byli biti a vydělali by ti, kteří zákon nedodržovali. Nevěřím, že tohle je pro podnikatelskou sféru přijatelné. Problém je spíš v tom, že panuje obava z nekompromisní kontroly ze strany EU.
Také se o nás mluví jako o těch, co všechno zakazují, ale když se podívám do statistiky žádostí o výjimky v ochraně přírody za poslední roky, ani ne pět procent z nich nebylo ministerstvem povoleno.
Pokládáte za důležitější chránit ptáky než umožňovat aktivity lidem?
Otázka tak vůbec nestojí. Chráníme přírodu pro lidi, a ptáci velmi dobře indikují její kvalitu. Kde ptáci chybějí, strádá i člověk. Navíc ptáci a lidské aktivity mohou za určitých podmínek existovat i vedle sebe. Nedá se to ale řešit tak, že ptáky popřu. Kdybychom si řekli, že na ptáky tu a tam trochu zapomeneme, dříve nebo později nebudou nikde - ani kvalitní prostředí, které svým výskytem prokazují. Budeme mít úžasnou infrastrukturu, ale nikde to, co máme všichni rádi. I ti, kdo staví dálnice a továrny. Také realitní kanceláře dobře vědí, že na cenu nemovitostí má přírodní krása velký vliv.
Česká republika má hodně chráněných vod a celých území. Je tu ještě někde místo na to, aby se například postavila nějaká nová silnice?
Nijak nevybočujeme z evropského průměru. Co se týče Natury 2000, v ptačích oblastech jsme mírně pod průměrem a ani ve stanovištích v žádném případě nepatříme mezi premianty. Podle zákona zvláštní územní ochrana zahrnuje chráněné krajinné oblasti, národní parky, přírodní rezervace a přírodní památky. Když to všechno sečteme, jde o 15,6 procenta území státu. I když připočteme celou Naturu, je to něco přes dvacet procent.
To je ovšem hodně, pětina území... Jak jsou na tom ostatní země EU?
Některé mají skutečně výrazně méně, např. Francie, ale ty jsou výjimkou a Evropská komise je silně kritizuje - musejí územní ochranu doplnit. V zemích, jako je Rakousko nebo Německo, je tomu podobně jako u nás, ale jsou i opravdu velké státy v EU, které chrání výrazně větší plochy než my - např. Španělsko.
Vraťme se k těm dálnicím: dají se tedy bez kolizí s ochranou přírody ještě někde stavět?
Určitě ano, myslím, že zpochybňování potřeby slušné infrastruktury nikam nevede. Hlavním problémem liniových staveb je, že ničí to, co je na jejich místě, a kromě toho rozdělují krajinu na jakési ostrovy. Pokud velikost těchto ostrovů klesne pod určitou mez, vytrácí se z nich mnoho živočišných a rostlinných druhů, jejich společenstva se zjednodušují a ztrácejí stabilitu. Zpracovali jsme odbornou studii, jejíž součástí je metodika vyhodnocování a mapy, které krajinu charakterizují. Ty mohou sloužit při územním plánování, při hledání způsobu, jak liniové stavby umísťovat. Jako hraniční jsme vzali obdobnou velikost území, jako tomu bylo v Německu, tj. nad 100 kilometrů čtverečních. Takových ostrovů, vyznačených v mapě zelenou barvou, je u nás přes dvě stě.
I kdybychom žádné další fragmentování krajiny nepřipustili, pouhý očekávaný nárůst dopravy na již existujících silnicích způsobí pokles podílu nefragmentované krajiny v Česku o 13 %, a to během dvaceti let. Nejde tedy o zanedbatelný problém.
Jak se ale dá stavět přes tmavě zelený ostrov?
Podle metodiky lze jednoduše posoudit, zda budou zbývající fragmenty dost velké, aby zůstaly funkční. Pokud ne, testují se další varianty. Na mapě jsou vyznačeny také migrační trasy zvířat. To umožňuje hledat optimální umístění těch opatření, která negativní vliv bariér eliminují, např. tzv. ekodukty. Metodika je samozřejmě jen jedním z pohledů, nikoli jediným. Ale je srozumitelná a umožňuje předvídat problémy již při projektování. Investor si sám může předem hledat ta nejschůdnější řešení, není odkázán až na následný postoj orgánů ochrany přírody. Může tak ušetřit velké prostředky i mnoho času.
Teď něco o vás. Jak může český státní úředník doputovat do Bruselu?
Asi před rokem jsem se v oficiálním žurnálu EU dozvěděl, že část míst bude rezervována pro kandidáty z nově přistupujících zemí. Když se na seznamu objevilo místo ředitele ochrany přírody, řekl jsem si, že to prostě zkusím. Byl jsem taky trochu zvědavý, jestli výběrová procedura bude mít víc odborný než politický charakter. Potěšilo mne, že k dosažení tohoto výsledku jsem nepotřeboval hledat žádné lobby. Nicméně v posledním kole byla důležitá podpora naší bruselské mise - komisi samozřejmě zajímalo, zda má ČR zájem obsadit takovou pozici.
Jak konkrétně řízení probíhalo?
Bylo čtyřkolové. První bylo nejformálnější, šlo o posouzení, zda člověk vůbec splňuje vypsaná kritéria. Následovaly osobní pohovory, grémium posuzovatelů testovalo přehled o odborné problematice, názory na možná řešení problémů, znalosti o EU, mimoděk také znalost angličtiny. Na poslední úrovni se mnou hovořili moji dva dnešní přímí nadřízení, tj. generální ředitelka pro životní prostředí, kterou je Catherine Dayová z Irska, a komisař Evropské komise Stavros Dimas. Protože jde především o manažerskou funkci, musel jsem předtím projít opravdu náročným hodnocením manažerských schopností a osobnostních vlastností.
Můžete to přiblížit?
Trvalo to celý den. Vedle osobnostních a inteligenčních testů jsme plnili několik praktických zadání. Dostanete např. knihu s poštou, kterou jakoby zanechal váš předchůdce, je v ní mnoho dokumentů v angličtině v rozsahu mnoha desítek stran. Během čtyřiceti minut je musíte analyzovat a udělat na tomto základě svůj vlastní program zásadních jednání a schůzek na nejbližší týden. Jiné zadání např. je, že máte obhájit návrh ekonomické a marketingové strategie dceřiné firmy u manažera její matky v zahraničí, která má jinou představu. Úkolem je připravit a přednést prezentaci v reálné situaci: proti vám sedí její adresáti a musíte je přesvědčit, že váš pohled je správný. Nebo vyřešit pracovně právní problém na pracovišti s lidmi, kteří jsou ve sporu. Jako vedoucí musíte zajistit, aby pracoviště fungovalo. V tomto kole nás bylo kolem dvaceti a vybírali se poslední čtyři.
Jak velký útvar budete na svém novém působišti řídit?
Asi 80 lidí rozdělených do čtyř odborů. Jeden má na starosti ochranu přírody, druhý zemědělství, další lesnictví a poslední biologická rizika, tzn. pesticidy a geneticky modifikované organismy. Funkce ředitele nebyla v posledním období obsazena, takže od nikoho konkrétního agendu nepřebírám. Noví kolegové možná i s mírnou nedůvěrou očekávají, kdo do funkce přijde. Již jsem se s nimi sešel a měl jsem pocit, že nebude na závadu, že jsem v tom kolektivu zjevně nejmladší.
Budete se moci vyjadřovat i k problémům, které bude projednávat dalších šest ředitelství v oblasti životního prostředí?
Ke strategii celého DG Environment, jak se naše ředitelství v Bruselu oficiálně jmenuje, samozřejmě mluvit mohu, protože budu chodit na porady ředitelů ke generální ředitelce. Ale to není nic nového, i zde na ministerstvu se na poradách vedení náměstci vyjadřují k materiálům, které předkládají ti druzí. V Bruselu ovšem přibývá jedna důležitá dimenze. Kromě různosti pohledů jednotlivých resortů jsou navíc rozdíly mezi pohledy členských zemí. Takže musíme slaďovat i to, že všichni ochranáři chtějí sice chránit přírodu, ale v každé zemi trochu jinak. Mnohdy až pak je možné jednat s ostatními "resorty".
Jsou tam tedy mezi resorty lepší vztahy než v ČR?
Jsem přesvědčen, že se to u nás - alespoň pokud jde o spolupráci se životním prostředím - přece jen zlepšuje. Díky tomu se řada zdánlivě neřešitelných problémů významně hnula kupředu - zmíním např. schválení Natury 2000, problematiku náhrad vlastníkům za omezení ochranou přírody, výjimky k dálnicím či stažení návrhu dvou jezů na labské vodní cestě a snahu hledat schůdné nové řešení. V Bruselu vztahy detailně neznám. Nicméně např. s DG Agri - tj. zemědělstvím - je spolupráce úzká a oboustranně velmi vstřícná.
Evropský summit projednává Lisabonskou strategii. Neomezí to nějak její environmentální stránky?
Evropa si nastavila určitou hladinu environmentální kvality, které chceme dosáhnout, a není nejmenší důvod to nedodržet. Je však třeba diskutovat o tom, jak toho dosáhnout efektivně a jak z toho udělat evropskou konkurenční výhodu. Evropa může být konkurenceschopná např. tím, že bude dělat nejlepší environmentální technologie na světě, takže je budou Američané a jiné země kupovat. Trochu to zjednodušuji, ale princip takový je. Ochrana životního prostředí možná způsobí, že krok, který uděláme na začátku, nebude tak dlouhý, ale jde přece o konečný součet všech kroků. Každý, kdo se věnuje strategickému plánování, ví, že není třeba vyhrát v prvním roce. V konečném účtu znamenají vyřešené otázky životního prostředí zcela nespornou konkurenční výhodu.
K vašim posledním materiálům na ministerstvu patří již zmíněná mapa pro posuzování liniových staveb a také mapa větrná. Není to náhoda?
Celé moje snažení na ministerstvu mělo za cíl, aby měli naši partneři již předem informaci, kde mohou očekávat problém a kde je to schůdné. Aby například investoři zbytečně nevynakládali peníze na projekty a pak jim nějaký úředník řekl, že to nejde. Říkáme předem, co chceme v přírodě a krajině chránit a proč. Vím, že nakonec i ti "betonáři" jsou většinou rozumní lidé a když dostanou argumenty srozumitelně a předem na stůl, budou se snažit zbytečným konfliktům vyhnout. A nejde přece o nic jiného než věci nastavit tak, aby to šlo.
AUTOR: MILENA GEUSSOVÁ
RNDr. Ladislav Miko, Ph.D. (narozen 1961 v Košicích), vystudoval obecnou biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (1984), titul Ph.D. získal v roce 1996 na Karlově Univerzitě v oboru zoologie a ekologie. V letech 1984-1992 pracoval ve Slovenské akademii věd, od roku 1992 do roku 2001 v České inspekci životního prostředí (naposledy jako zástupce ředitele). V posledních dvou letech je náměstkem ministra životního prostředí pro ochranu přírody. Hovoří pěti jazyky, absolvoval různé zahraniční stáže a je autorem více než 40 odborných publikací. Od 1. května 2005 nastupuje na generálním ředitelství pro životní prostředí Evropské komise v Bruselu jako ředitel jednoho ze sedmi odborů.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
