Chodící energie, biorakve a šetrná reklama

V budoucnu se možná oblékneme do energie. Takovou zprávu přinesl v lednu internetový server National Geographic News. Vědci totiž s využitím nanotechnologií vyvíjejí ohebné solární články, které by jako "solární nátěr" mohly pokrývat jakýkoli materiál, například karosérii automobilu. Ještě zajímavější ale je, že by měly získávat energii ze slunečního záření, i když je pod mrakem. Což může vést až k pětinásobně vyšší účinnosti, než mají dnes známé sluneční kolektory. "Slunce dodává Zemi desettisíckrát víc energie, než kolik spotřebujeme," popisuje jeden z vynálezců nového materiálu, profesor univerzity v kanadském Torontu Ted Sargent. A jak si energii oblékneme? Solární vlákna se prostě vetkají do trička nebo svetru a z lidí se stanou chodící elektrárničky.

V poslední době se vůbec vyrojila spousta nápadů na výrobky šetrné k životnímu prostředí. V Belgii představili biorakve z recyklovaných a v půdě snadno rozložitelných materiálů. O vytvoření pravidel pro pěstování biomarihuany (pro lékařské účely) zase nedávno požádali dva zemědělci v americké Kalifornii. A jedna australská společnost oznámila, že bude vyrábět papír z klokaního trusu. Chce tak prý šetřit dřevo. Možná jsou tyhle nové nápady trochu divoké. Buďme ale rádi, že je svět tak pestrý - z jeho šedi by se nám totiž energie pro spokojený život získávala hůř.
Stále nové a nové ekologicky šetrné výrobky pochopitelně vedou k rozvíjení tzv. zeleného konzumu. Je až k nevíře, co všechno si můžete koupit a zároveň tím podle prodejců přispět k záchraně Země. Než ale podlehnete touze trochu si zaochranařit a pořídit si domů třeba nový, energeticky mimořádně výkonný bojler, radši si celou věc promyslete. V mnoha případech je lepší, když si necháte svůj starý dobrý krám. Nový výrobek může mít třeba o 20?% nižší spotřebu energie, zase ale nevydrží tak dlouho jako ten starý, a navíc může obsahovat součástky, k jejichž výrobě i odstranění je potřeba tolik energie, že to žádná úspora nedohoní.
Podobné je to i se spoléháním na značku "bio". Nejnověji to potvrdili britští vědci studií publikovanou v časopise Food Policy. Došli k závěru, že ekologické zemědělství je sice pro přírodu značným přínosem, nejvíc ale lidé můžou životnímu prostředí prospět, budou-li si kupovat jídlo vypěstované nebo vyrobené v okruhu pár desítek kilometrů kolem svého bydliště. Dovážet biojablka z Chile nebo i z druhého konce republiky k přírodě moc ohleduplné není.

Reklamu čeká zvláštní úkol - bojovat proti nadspotřebě. Ne, to není opsáno z letáku nějakého protiglobalizačního hnutí. Řekl to na začátku března předseda Asociace komunikačních agentur Jiří Mikeš. A přidal: "Pokud se nám to nepodaří, bude Země nenávratně vydrancována."
To je ovšem od reklamního agenta slovo do pranice. Když si před osmi lety kanadská organizace Adbusters nechala vyrobit reklamu, ve které pomlaskávající kreslené prase propagovalo Den bez nákupů, odmítlo ji několik televizních stanic vysílat. Stanice CBS ve zdůvodnění uvedla, že Den bez nákupů je "v rozporu s hospodářskou politikou Spojených států". Na neustálém růstu spotřeby je přitom založený ekonomický systém skoro celého světa. Víra v blahodárnost a možnost neustálého růstu je ve společnosti dokonce tak silná, že už se změnila v dogma. A reklama je jeho věrnou družkou, která v nás pomáhá vytvářet pocit, že nám něco chybí a nutně to musíme mít. Proti nadspotřebě by se tedy dalo celkem jednoduše bojovat omezením reklamy. Že by si Asociace komunikačních agentur chtěla sama vypustit rybník? To asi ne. Není těžké představit si reklamy, které propagují třeba ekologicky šetrné výrobky. "Kupte si biorakev! Rozloží se dřív než vy!" Dál však vyvstávají otázky: Kdo by kromě občanských organizací platil reklamní agentury za to, abychom si nic zbytečného nekupovali? A kdo takové reklamy zveřejní?

Jan Stejskal