Mluvčí jaderné elektrárny oceňuje obyčejné ekology
Znojmo Věže dukovanské jaderné elektrárny jsou vidět téměř z poloviny
znojemského okresu. Většina lidí si na ně zvykla a nebere je jako něco
nenormálního. Pro jiné jsou ale negativním symbolem, kterému přičítají všechny
hříchy člověka, které spáchal vůči přírodě. Mužem, který je svým způsobem
nárazníkem těchto názorů, je tiskový mluvčí Petr Spilka, mimochodem rodák ze
Znojma.
Znojmo Věže dukovanské jaderné elektrárny jsou vidět téměř z poloviny znojemského okresu. Většina lidí si na ně zvykla a nebere je jako něco nenormálního. Pro jiné jsou ale negativním symbolem, kterému přičítají všechny hříchy člověka, které spáchal vůči přírodě. Mužem, který je svým způsobem nárazníkem těchto názorů, je tiskový mluvčí Petr Spilka, mimochodem rodák ze Znojma.
- Jako tiskový mluvčí přijdete do kontaktu s příznivci i odpůrci jaderné energetiky, jak zvládáte nápor těch extrémních?
Mám několik vzpomínek. Na počátku 90. let se v souvislosti s demokratickými změnami aktivizovali i odpůrci jaderné energie. Při několika akcích s pomalováním komunikací před elektrárnou jsme se poznali v konfliktech. V roce 1995 jsme jejich protestní pochod přivítali chlebem a pečenými pstruhy z řeky Jihlavy pod elektrárnou, požádali jsme aktivisty, aby neničili zařízení naší společnosti, a pozvali je k diskusi do Informačního centra jaderné elektrárny. Žádný konflikt se nekonal a překvapení aktivisté pozvání přijali. Musím přiznat, že překvapení bylo i na naší straně. Měli jsme nachystané hasiče s vodou, kteří by v případě potřeby kropili vozovku a chodník vodou, aby aktivisté mokré komunikace nepomalovali barvami, jako se stalo dříve. Kropení ale nebylo třeba. Přes všechno, v čem se především s ideovými ekologisty nedokáži shodnout, oceňuji nekonzumní přístup obyčejných ekologů k životu i každý konkrétní krok skutečné ochrany přírody.
- Jak čelíte argumentům, že Rakušané svoji jadernou elektrárnu dokázali zavřít?
Podařilo se mi dostat se do uzavřené rakouské jaderné elektrárny Zwentendorf. Nebyla spuštěná kvůli referendu v roce 1978 rozdílem 0,4 % hlasů. Kdo někdy byl ve skutečném zámku spící Šípkové Růženky, kde je už 26 let za několik desítek miliard " půl Temelína" špičkového zařízení? To je trvale " oprašované" s rakouskou důkladností a nákladem dalších milionů. To je jen těžko sdělitelný pocit zmaru spousty lidské práce. Na otázku, proč nám při rakouských blokádách hranic doporučovali přebudovat Temelín na plynovou elektrárnu, lunapark a kdoví co ještě, když sami se svým problémem nepohnuli za 26 let ani o píď, jsme odpověď nedostali. Aby byl obraz situace úplný, tak 3 km od Zwentendorfu vybudovali za další miliardy novou uhelnou elektrárnu Durenrohr.
- Před dvaceti lety byl spuštěn první blok EDU, s jakou celkovou životností se počítá a bude se modernizovat?
Pro označení délky doby provozu jaderné elektrárny a délky provozu jiné velké stavby se slovo životnost příliš nehodí. Elektrárna je totiž plná stovek zařízení s různě dlouhou životností. Ta zařízení se provozují v souladu s ekonomickou rozvahou, udržují se a po čase se také vyměňují - tady má slovo životnost konkrétního zařízení své místo. Každý ví, že koupelnu a kuchyň, kterou máme doma, můžeme i několikrát vyměnit a přebudovat na moderní. Střechu, okna a omítky můžeme vyměnit. Existuje vůbec životnost domu? 70 let stará slavná brněnská vila Tugendhat od architekta Van der Rohe svou funkčností snadno předčí mnohem mladší domy. V elektrárně proto sledujeme stav každého zařízení a podle technické a ekonomické rozvahy jednotlivá zařízení obnovujeme. V současnosti probíhá na 3. bloku obnova systému kontroly a řízení a výměna rotorů turbín, která zaručí další spolehlivý a efektivnější provoz minimálně do roku 2025. Stejné obnovy budou postupně probíhat i na ostatních blocích. Jejich souhrnná hodnota dosahuje deseti miliard korun a tyto práce budou ukončeny v roce 2010. A jak dál potom? Tuto otázku ponechme do roku 2015 - 2020, kdy budeme znát nové okolnosti energetiky a podmínky provozu elektrárenského zařízení.
- Jaký máte vztah ke Znojemsku? Narodil jsem se ve Znojmě, tady jsem chodil do škol, s kamarády po okolí. To se nedá zapomenout. V řadě sociologických průzkumů vychází Češi jako národ, který se nerad dokonce i za vlastní prací stěhuje. Pro mne a většinu mých kolegů ale tento průzkum moc neplatí, protože většina z nás se sem musela přestěhovat ze všech koutů republiky. U mne to představuje putování přes Prahu, Plzeň, Strakonice do Třebíče. Kdyby bylo potřeba, šel bych za prací dál, i když každé stěhování a navazování nových kontaktů nebo dojíždění je stále obtížnější. Pozoruji, že jsem se už nikde nenaučil znát všechny ulice a vesničky z okolí. Prostě jsem je neprojel stokrát na kole nebo neproběhal s kamarády jako ve Znojmě.
- Jako tiskový mluvčí přijdete do kontaktu s příznivci i odpůrci jaderné energetiky, jak zvládáte nápor těch extrémních?
Mám několik vzpomínek. Na počátku 90. let se v souvislosti s demokratickými změnami aktivizovali i odpůrci jaderné energie. Při několika akcích s pomalováním komunikací před elektrárnou jsme se poznali v konfliktech. V roce 1995 jsme jejich protestní pochod přivítali chlebem a pečenými pstruhy z řeky Jihlavy pod elektrárnou, požádali jsme aktivisty, aby neničili zařízení naší společnosti, a pozvali je k diskusi do Informačního centra jaderné elektrárny. Žádný konflikt se nekonal a překvapení aktivisté pozvání přijali. Musím přiznat, že překvapení bylo i na naší straně. Měli jsme nachystané hasiče s vodou, kteří by v případě potřeby kropili vozovku a chodník vodou, aby aktivisté mokré komunikace nepomalovali barvami, jako se stalo dříve. Kropení ale nebylo třeba. Přes všechno, v čem se především s ideovými ekologisty nedokáži shodnout, oceňuji nekonzumní přístup obyčejných ekologů k životu i každý konkrétní krok skutečné ochrany přírody.
- Jak čelíte argumentům, že Rakušané svoji jadernou elektrárnu dokázali zavřít?
Podařilo se mi dostat se do uzavřené rakouské jaderné elektrárny Zwentendorf. Nebyla spuštěná kvůli referendu v roce 1978 rozdílem 0,4 % hlasů. Kdo někdy byl ve skutečném zámku spící Šípkové Růženky, kde je už 26 let za několik desítek miliard " půl Temelína" špičkového zařízení? To je trvale " oprašované" s rakouskou důkladností a nákladem dalších milionů. To je jen těžko sdělitelný pocit zmaru spousty lidské práce. Na otázku, proč nám při rakouských blokádách hranic doporučovali přebudovat Temelín na plynovou elektrárnu, lunapark a kdoví co ještě, když sami se svým problémem nepohnuli za 26 let ani o píď, jsme odpověď nedostali. Aby byl obraz situace úplný, tak 3 km od Zwentendorfu vybudovali za další miliardy novou uhelnou elektrárnu Durenrohr.
- Před dvaceti lety byl spuštěn první blok EDU, s jakou celkovou životností se počítá a bude se modernizovat?
Pro označení délky doby provozu jaderné elektrárny a délky provozu jiné velké stavby se slovo životnost příliš nehodí. Elektrárna je totiž plná stovek zařízení s různě dlouhou životností. Ta zařízení se provozují v souladu s ekonomickou rozvahou, udržují se a po čase se také vyměňují - tady má slovo životnost konkrétního zařízení své místo. Každý ví, že koupelnu a kuchyň, kterou máme doma, můžeme i několikrát vyměnit a přebudovat na moderní. Střechu, okna a omítky můžeme vyměnit. Existuje vůbec životnost domu? 70 let stará slavná brněnská vila Tugendhat od architekta Van der Rohe svou funkčností snadno předčí mnohem mladší domy. V elektrárně proto sledujeme stav každého zařízení a podle technické a ekonomické rozvahy jednotlivá zařízení obnovujeme. V současnosti probíhá na 3. bloku obnova systému kontroly a řízení a výměna rotorů turbín, která zaručí další spolehlivý a efektivnější provoz minimálně do roku 2025. Stejné obnovy budou postupně probíhat i na ostatních blocích. Jejich souhrnná hodnota dosahuje deseti miliard korun a tyto práce budou ukončeny v roce 2010. A jak dál potom? Tuto otázku ponechme do roku 2015 - 2020, kdy budeme znát nové okolnosti energetiky a podmínky provozu elektrárenského zařízení.
- Jaký máte vztah ke Znojemsku? Narodil jsem se ve Znojmě, tady jsem chodil do škol, s kamarády po okolí. To se nedá zapomenout. V řadě sociologických průzkumů vychází Češi jako národ, který se nerad dokonce i za vlastní prací stěhuje. Pro mne a většinu mých kolegů ale tento průzkum moc neplatí, protože většina z nás se sem musela přestěhovat ze všech koutů republiky. U mne to představuje putování přes Prahu, Plzeň, Strakonice do Třebíče. Kdyby bylo potřeba, šel bych za prací dál, i když každé stěhování a navazování nových kontaktů nebo dojíždění je stále obtížnější. Pozoruji, že jsem se už nikde nenaučil znát všechny ulice a vesničky z okolí. Prostě jsem je neprojel stokrát na kole nebo neproběhal s kamarády jako ve Znojmě.
Sdílet článek na sociálních sítích
