Ropu čeká derniéra
Světové společnosti vynakládají miliony dolarů na vývoj nových pohonných hmot.
Světové společnosti vynakládají miliony dolarů na vývoj nových pohonných hmot.
Jsou to paradoxy: Dolar je blízko dvouměsíčního maxima vůči euru, což odborníci přisuzují momentálnímu poklesu ropných cen (a politice Fed). V Rakousku už stojí litr nafty poprvé více než jedno euro. Pro běžné lidi to znamená, že ročně zaplatí za pohonné hmoty asi o sto eur více. Na motorovou naftu přitom v Rakousku jezdí zhruba sedm z deseti nových automobilů.
Rozporuplné zprávy, rozdílné názory na další vývoj. Jedno se však zdá jisté: ropná krize ještě nenastala, ale významná role ropy v novodobých dějinách lidstva už se chystá na derniéru. Na rozdíl od první ropné krize v sedmdesátých letech minulého století to však nebude náhlá smrt: přípravy na svět bez ropy se stále více stávají součástí strategie všech významných světových firem.
Ropné společnosti těží ropu a plyn ze stále větších hloubek a používají k tomu nejnovější technologie, avšak pro jistotu už teď masivně investují i do budoucnosti. Společnost Royal Dutch/Shell se tak zabývá výzkumem nových paliv, zejména vodíku, a také využitím biomasy, sluneční energie a větru.
Automobilka General Motors podepsala s americkým ministerstvem dopravy dohodu za 88 milionů dolarů, podle níž vyrobí 40 vozidel na vodíkové palivové články a bude dále tuto technologii rozvíjet. O náklady projektu se podělí s ministerstvem napůl. Program je pětiletý a rozvine se ve Washingtonu, New Yorku, Kalifornii a Michiganu. Další dohodu s ministerstvem podepsala společnost Shell Hydrogen, která buduje pět stanic na doplňování vodíkového paliva. Partnery projektů je i armáda Spojených států a společnosti Quantum Technologies z kalifornského Lake Forest, které poskytnou prostory pro uschování a údržbu vozů s palivovými články. GM spolupracuje na vývoji nové technologie také s americkým ministerstvem obrany.
Na vývoji automobilů, poháněných palivovými články, které by produkovaly energii z vodíku a kyslíku a jako vedlejší produkt emitovaly pouze vodu, pracují i další výrobci, nejen v USA.
Společnost Shell Hydrogen již první čerpací stanici na vodík provozuje, a to ve Washingtonu. Nabízí jak stlačený, tak tekutý vodík. Dnes ji využívá šest vozidel HydroGen3. V roce 2006 poskytne společnosti GM třináct vozidel s vodíkovým pohonem pro využití ve státní správě státu New York. Shell Hydrogen k tomu postaví první vodíkovou plnicí stanici ve státě New York. Až bude postavena další stanice mezi Washingtonem a New Yorkem, budou položeny základy ke koridoru Východního pobřeží, který bude analogií Kalifornské vodíkové dálnice. Ta již je funkční. V rámci pětiletého programu vydá firma GM na vývoj předváděcích vozů 44 milionů dolarů.
STRATEGIE POSTUPU pro rozvoj masového trhu s vodíkem, kterou sleduje Shell, je založena na postupných krocích. První tři se již uskutečňují. Počátkem byly samostatné projekty, např. jednotlivé autobusy s vodíkovým pohonem v uzavřených lokalitách. Lokality druhé generace již jsou přístupné veřejnosti, ale fungují odděleně od stávajících benzinových stanic. Např. na Islandu tato stanice již dva roky dodává vodík vyrobený z vody pro tři městské autobusy. Další etapou jsou plně integrované čerpací stanice, kde se prodávají jak tradiční paliva, tak vodík.
Během několika let se uskuteční projekty v partnerství veřejného a soukromého sektoru, kdy budou vybudovány minisítě vodíkových čerpacích stanic v různých regionech. V letech 2010-2020 se pak počítá s propojením minisítí koridory a se zaplňováním bílých míst. Projekty mají podle Shellu obsahovat prvky jak komerční, tak veřejně dotované a zaměří se především na automobilovou dopravu v městských oblastech.
PLYNOVÉ POHONY zdaleka nekončí, investuje se do nich jako do nejčistšího fosilního paliva, za které je pokládán zemní plyn. Jeho zásoby vydrží déle, než je tomu u ropy, ale jeho cena se zatím odvíjí od ceny ropy s určitou prodlevou.
Shell prodává ve Velké Británii syntetický produkt, palivo Shell Gas to Liquids (GTL), které se místo ze surové ropy vyrábí ze zemního plynu. Jde o čistou kapalinu bez síry a nežádoucích aromátů, takže při jejím spalování vzniká méně škodlivých emisí než při používání konvenční nafty.Technologie firmy umožňuje efektivní přeměnu plynu na stabilní kapalinu, což usnadňuje komerční využití ložisek plynu i v odlehlých lokalitách. Transportuje se v cisternách. Na konvenčních vznětových motorech není při použití zkapalněného plynu nutné provádět žádné úpravy.
Největší továrna na zkapalňování plynu se staví v Ras Laffanu v Kataru. Smlouvu podepsala společnost Qatar Petroleum a Qatar Shell GTL. Po dokončení má produkovat 45 milionů kubíků kapalného plynu denně. První část má být uvedena do provozu mezi rokem 2008-2009. Pro Katar projekt znamená alternativu komerčního využití obrovských ložisek plynu. North Field v Kataru je největší zásobárnou zemního plynu na světě. Produkce čistých paliv bude pro zemi velkou exportní příležitostí.
V ČESKU budeme mít v pohonných hmotách něco přes pět procent biosložek, ovšem zřejmě až od roku 2007. Do roku 2010 se mají v zemích EU biopaliva podílet na celkové spotřebě pohonných hmot 5,75 procenta. Do veškerých vyráběných benzinů v ČR se bude proto povinně přimíchávat pět procent bioetanolu a do motorové nafty pět procent metylesteru řepkového oleje (MEŘO). Vláda již rozhodla o kvótách na výrobu bioetanolu z obilí a Česká rafinérská připravuje pro tento nový postup příslušné technologie.
U bionafty čeká české motoristy ještě přechodná etapa, kdy se v Česku obnoví výroba bionafty, známá z minulých let. Umožní to rozhodnutí vlády z tohoto týdne, která schválila návrh Ministerstva zemědělství na poskytování dotace výrobcům MEŘO.. Až do vstupu do EU se do nafty přimíchávalo 30 procent MEŘO. ČR dostala v závěru minulého roku výjimku od Evropské komise a na jednu tunu metylesteru může poskytnout podporu zhruba 7000 korun. Její výše se však bude pohybovat v závislosti na cenách výrobních vstupů. Státní rozpočet by to letos mělo stát 450 milionů korun, které Ministerstvo zemědělství hodlá najít ve svém rozpočtu.
AUTOR: Milena Geussová
Jsou to paradoxy: Dolar je blízko dvouměsíčního maxima vůči euru, což odborníci přisuzují momentálnímu poklesu ropných cen (a politice Fed). V Rakousku už stojí litr nafty poprvé více než jedno euro. Pro běžné lidi to znamená, že ročně zaplatí za pohonné hmoty asi o sto eur více. Na motorovou naftu přitom v Rakousku jezdí zhruba sedm z deseti nových automobilů.
Rozporuplné zprávy, rozdílné názory na další vývoj. Jedno se však zdá jisté: ropná krize ještě nenastala, ale významná role ropy v novodobých dějinách lidstva už se chystá na derniéru. Na rozdíl od první ropné krize v sedmdesátých letech minulého století to však nebude náhlá smrt: přípravy na svět bez ropy se stále více stávají součástí strategie všech významných světových firem.
Ropné společnosti těží ropu a plyn ze stále větších hloubek a používají k tomu nejnovější technologie, avšak pro jistotu už teď masivně investují i do budoucnosti. Společnost Royal Dutch/Shell se tak zabývá výzkumem nových paliv, zejména vodíku, a také využitím biomasy, sluneční energie a větru.
Automobilka General Motors podepsala s americkým ministerstvem dopravy dohodu za 88 milionů dolarů, podle níž vyrobí 40 vozidel na vodíkové palivové články a bude dále tuto technologii rozvíjet. O náklady projektu se podělí s ministerstvem napůl. Program je pětiletý a rozvine se ve Washingtonu, New Yorku, Kalifornii a Michiganu. Další dohodu s ministerstvem podepsala společnost Shell Hydrogen, která buduje pět stanic na doplňování vodíkového paliva. Partnery projektů je i armáda Spojených států a společnosti Quantum Technologies z kalifornského Lake Forest, které poskytnou prostory pro uschování a údržbu vozů s palivovými články. GM spolupracuje na vývoji nové technologie také s americkým ministerstvem obrany.
Na vývoji automobilů, poháněných palivovými články, které by produkovaly energii z vodíku a kyslíku a jako vedlejší produkt emitovaly pouze vodu, pracují i další výrobci, nejen v USA.
Společnost Shell Hydrogen již první čerpací stanici na vodík provozuje, a to ve Washingtonu. Nabízí jak stlačený, tak tekutý vodík. Dnes ji využívá šest vozidel HydroGen3. V roce 2006 poskytne společnosti GM třináct vozidel s vodíkovým pohonem pro využití ve státní správě státu New York. Shell Hydrogen k tomu postaví první vodíkovou plnicí stanici ve státě New York. Až bude postavena další stanice mezi Washingtonem a New Yorkem, budou položeny základy ke koridoru Východního pobřeží, který bude analogií Kalifornské vodíkové dálnice. Ta již je funkční. V rámci pětiletého programu vydá firma GM na vývoj předváděcích vozů 44 milionů dolarů.
STRATEGIE POSTUPU pro rozvoj masového trhu s vodíkem, kterou sleduje Shell, je založena na postupných krocích. První tři se již uskutečňují. Počátkem byly samostatné projekty, např. jednotlivé autobusy s vodíkovým pohonem v uzavřených lokalitách. Lokality druhé generace již jsou přístupné veřejnosti, ale fungují odděleně od stávajících benzinových stanic. Např. na Islandu tato stanice již dva roky dodává vodík vyrobený z vody pro tři městské autobusy. Další etapou jsou plně integrované čerpací stanice, kde se prodávají jak tradiční paliva, tak vodík.
Během několika let se uskuteční projekty v partnerství veřejného a soukromého sektoru, kdy budou vybudovány minisítě vodíkových čerpacích stanic v různých regionech. V letech 2010-2020 se pak počítá s propojením minisítí koridory a se zaplňováním bílých míst. Projekty mají podle Shellu obsahovat prvky jak komerční, tak veřejně dotované a zaměří se především na automobilovou dopravu v městských oblastech.
PLYNOVÉ POHONY zdaleka nekončí, investuje se do nich jako do nejčistšího fosilního paliva, za které je pokládán zemní plyn. Jeho zásoby vydrží déle, než je tomu u ropy, ale jeho cena se zatím odvíjí od ceny ropy s určitou prodlevou.
Shell prodává ve Velké Británii syntetický produkt, palivo Shell Gas to Liquids (GTL), které se místo ze surové ropy vyrábí ze zemního plynu. Jde o čistou kapalinu bez síry a nežádoucích aromátů, takže při jejím spalování vzniká méně škodlivých emisí než při používání konvenční nafty.Technologie firmy umožňuje efektivní přeměnu plynu na stabilní kapalinu, což usnadňuje komerční využití ložisek plynu i v odlehlých lokalitách. Transportuje se v cisternách. Na konvenčních vznětových motorech není při použití zkapalněného plynu nutné provádět žádné úpravy.
Největší továrna na zkapalňování plynu se staví v Ras Laffanu v Kataru. Smlouvu podepsala společnost Qatar Petroleum a Qatar Shell GTL. Po dokončení má produkovat 45 milionů kubíků kapalného plynu denně. První část má být uvedena do provozu mezi rokem 2008-2009. Pro Katar projekt znamená alternativu komerčního využití obrovských ložisek plynu. North Field v Kataru je největší zásobárnou zemního plynu na světě. Produkce čistých paliv bude pro zemi velkou exportní příležitostí.
V ČESKU budeme mít v pohonných hmotách něco přes pět procent biosložek, ovšem zřejmě až od roku 2007. Do roku 2010 se mají v zemích EU biopaliva podílet na celkové spotřebě pohonných hmot 5,75 procenta. Do veškerých vyráběných benzinů v ČR se bude proto povinně přimíchávat pět procent bioetanolu a do motorové nafty pět procent metylesteru řepkového oleje (MEŘO). Vláda již rozhodla o kvótách na výrobu bioetanolu z obilí a Česká rafinérská připravuje pro tento nový postup příslušné technologie.
U bionafty čeká české motoristy ještě přechodná etapa, kdy se v Česku obnoví výroba bionafty, známá z minulých let. Umožní to rozhodnutí vlády z tohoto týdne, která schválila návrh Ministerstva zemědělství na poskytování dotace výrobcům MEŘO.. Až do vstupu do EU se do nafty přimíchávalo 30 procent MEŘO. ČR dostala v závěru minulého roku výjimku od Evropské komise a na jednu tunu metylesteru může poskytnout podporu zhruba 7000 korun. Její výše se však bude pohybovat v závislosti na cenách výrobních vstupů. Státní rozpočet by to letos mělo stát 450 milionů korun, které Ministerstvo zemědělství hodlá najít ve svém rozpočtu.
AUTOR: Milena Geussová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
