Firmy vidí příležitost v chudých zemích

Nechvalně proslulé čínské doly, kde umírají stovky lidí ročně, budou v příštích letech bezpečnější. Paradoxně díky tomu, že firmy v ekologicky mnohem čistším Japonsku potřebují snížit škodlivé emise. Svět totiž vstupuje do éry obchodování s emisemi. Bohatou a chudou část světa začíná spojovat Kjótský protokol.
Pro rozvojové země s rychle se rozvíjející ekonomikou představuje obchod s emisemi obrovskou finanční příležitost.
Indie, Čína a Brazílie - země, kterým Kjótský protokol nenařizuje žádné snižování produkce škodlivin - podle analytiků vydělají nejvíce. Průmyslové země totiž mohou splnit své závazky na redukci skleníkových plynů tím, že získají "zelené kredity" ekologickými projekty v rozvojových zemích.

Čínský metan láká Japonce
První kontrakty uzavírají západní firmy v těchto týdnech.
Japonské firmy Mitsui a Sumitomo usilují o ekologické "megaprojekty" právě v Číně. Začaly zkoumat možnost odčerpávat metan z čínských uhelných dolů, a získat tak obrovské množství emisních kreditů pro použití doma.
Metan má dvacetinásobně vyšší efekt na globální oteplování než oxid uhličitý. Japonci dodají technologii, s jejíž pomocí nebude plyn vypouštěn do atmosféry, ale využije se jako pohon pro generátory, které čínské doly a okolí budou zásobovat elektřinou.
Transakce je výhodná pro obě strany. Japonci dostanou tolik emisních kreditů, kolik škodlivin Číně ušetří. V tomto případě půjde o desetitisíce tun ročně. Kredity mohou výhodně zpeněžit - prodat je firmám či na burzu. Čínské doly zase budou ekologičtější a bezpečnější - právě únik metanu způsobuje většinu důlních neštěstí.
Ještě větším favoritem západních firem než Čína je Indie. S pomocí Světové banky již sama připravila desítky projektů. Největší zájem má o ně Japonsko, Evropská unie a Kanada.

Třetí svět je levnější
Trh s "neviditelnou komoditou" láká analytiky i investory. Předpokládají totiž, že se stane jedním z největších na světě. Do roku 2008 má mít objem až 250 miliard dolarů. Pro země, jako je Japonsko či Kanada, které musí snížit emise téměř o třetinu, je plnění cílů Kjóta velmi nákladné. Náhradní projekty v chudých zemích se proto stávají stále populárnější.
Tuna emisí ušetřená v rozvojové zemi dnes přijde na čtyři až osm dolarů. Povolenka v Evropě naopak stojí přes dvacet dolarů.
Martin Cmíral z poradenské firmy Vertis Environmental Finance upozorňuje na to, že případný příliv levnějších emisních kreditů z rozvojových zemí může výrazně ovlivnit evropský trh s povolenkami. "Pokud budou tento trh dosycovat kredity z rozvojových zemí, může cena povolenek zkolabovat," varuje Cmíral.
To by pak mohlo vést k tomu, že podniky nebudou nuceny omezovat emise, protože si raději koupí povolenky, které je vyjdou levněji. "Očekává se, že do roku 2012 klesnou emise oxidu uhličitého o 2,5 miliardy tun. Samotná Indie se má na tomto poklesu podílet 850 tisíci tunami," řekl deníku Asia Times indický analytik Ajay Mathur.
O tom, kolik kreditů za omezení škodlivin v rozvojové zemi firma získá, rozhoduje mezinárodní skupina odborníků. Než je projekt schválen, může trvat i několik let a úspěch není jistý. Firmě Nestlé například komise nedávno vrátila projekt pro Latinskou Ameriku.