Postoj k jaderné energii se v Evropské unii mění

Finská elektrárenská společnost Teollisuuden Voima Oy (TVO) začala v květnu hlavní stavební práce na novém bloku jaderné elektrárny v Olkiluotu. Ten bude v zemi celkově už pátým. Přijde na tři miliardy eur, tedy zhruba 90 miliard korun, a je financován výhradně ze soukromých zdrojů.
Osazen bude prvním evropským tlakovodním reaktorem EPR o výkonu 1600 megawattů, který představuje novou generaci jaderné techniky. Zkušební provoz začne už koncem roku 2008. "Je to nejlepší z možných řešení," říká o investici viceprezidentka TVO Anneri Nikulaová.

HN: Evropa, zvláště její, řekněme, unijní část, se v posledních letech od jaderné energetiky odkláněla. Bylo těžké takový záměr prosadit?
Nám to trvalo devět let. Původně v roce 1993 parlament záměr zamítl. Hodně to bylo dané evropským vývojem, o němž jste se zmínil. Převládlo nadšení z argumentace o využití alternativních zdrojů a diskuse se neopírala o budoucí potřebu elektřiny v zemi. Až v roce 2002 poslanci názor změnili. Tehdy jich pro vládní rozhodnutí hlasovalo 107 ze 199.

HN: Co je přesvědčilo?
Hlavně spotřeba elektřiny. Ta ve Finsku v letech 1993 až 2001 vzrostla o pětadvacet procent. Do roku 2010 má vzrůst o dalších patnáct procent. Přitom větrné elektrárny, o nichž se tehdy hovořilo jako o velké šanci, nyní pokrývají jen šest desetin procenta.. Bylo tedy jasné, že novou kapacitu země potřebuje. Po podpisu dohod z Kjóta o snížení skleníkových plynů je těžké budovat další uhelné energetické zdroje. A jiných alternativ mnoho není - vodní zdroje jsou chráněné, a tak na volbu bylo jádro a zemní plyn. Ten se k nám ale dováží.

HN: Jak takové rozhodnutí přijali Finové, hodně citliví na životní prostředí?
Víte, z lidí se nesmějí dělat hlupáci. Lidé nesmějí cítit, že je někdo jednostranně někam tlačí a ovlivňuje. Naopak musí cítit, že rozhodnutí je na nich. Dnes asi čtyřicet procent Finů náš program podporuje, naopak zhruba dvacet pět procent jich je proti, nebo není rozhodnuto. Zbytek lidí to nezajímá. Je dobré také vědět, že rozhodnutí předcházela široká diskuse v médiích. O tom, zda nový jaderný zdroj potřebujeme, se publikovalo přes 30 tisíc článků pro i proti. To už je široký prostor pro vyjádření názoru.

HN: Jak reagovaly sousední země?
Žádná nepředložila oficiální negativní stanovisko.

HN: Jak je Finsko energeticky soběstačné?
Do země se v posledních letech dovážela elektřina, představující asi patnáct procent naší spotřeby. Loni poté, co švédské vodní elektrárny kvůli suchu snížily výrobu, to bylo ale jen pět procent. Aby se vykryla spotřeba, musely se do provozu uvést i některé odstavené uhelné elektrárny. Elektřina z vodních zdrojů je sice nejlevnější, ale jak loňský rok ukázal, i riziková.

HN: Počítá se ve Finsku ještě s uhelnými elektrárnami?
Samozřejmě. Nechceme spoléhat jen na jeden typ elektráren. Podobně jako v celé Evropě ale i naše uhelné elektrárny zastarávají a je potřeba je nahradit novými s vyšší účinností a nižší produkcí kysličníku uhličitého. Až nový jaderný blok napojíme na energetickou síť, začnou se staré uhelné elektrárny odstavovat.

HN: Pokud vím, do roku 2030 vyprší životnost rozhodující části tepelných zdrojů. Už víte, čím je nahradíte?
O tom zatím není rozhodnuto.

HN: Jak se podle vás Evropská unie k jaderné energetice zachová v budoucnosti?
Už dnes je patrné, že se postoj mění. Pomohlo tomu i otevření evropského energetického trhu. Každá země má svou výrobní i rezervní kapacitu, ale teď se mnohde vyčerpala a firmy musí řešit, jak energetické zdroje posílit, protože spotřeba elektřiny roste. Je na každém, jak se rozhodne, ale jaderná energetika je významnou alternativou. Tím spíš, že je zde patrný i vědecký pokrok a že energie z obnovitelných zdrojů je dražší.