Intervenční fond odmítl vykoupit pětinu nabízeného obilí. Byli v něm brouci a sněť, takže se hodí leda pro červeného kohouta.
Humbuk zvaný topné obilí
Tak zvláštní požadavek Plodinová burza v Brně ještě nezažila. Elektrárenská společnost ČEZ si objednala 150 tun obilí, ovšem nikoli proto, aby z něj napekla koláče akcionářům, ale aby ho spálila v kotlích místo uhlí. Šlo všeho všudy o 15 vagónů zrna, k rozpoutání vlny veřejného pobouření to však stačilo. ČEZ nakonec ze záměru topit obilím v elektrárnách vycouval.
"Nepodařilo se nám vykoupit ani kilogram. Nenašel se nikdo, kdo by ho nabídl," říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Důvodem zmařeného obchodu rozhodně nebyly etické zábrany. Všechno ztroskotalo na ceně. Zemědělcům se zdála příliš nízká.
"ČEZ nabízel za tunu obilí 1100 korun, ale za ty peníze ho u nás nikdo nedokáže vypěstovat. Výrobní náklady na tunu obilí jsou dvojnásobné. V průměru se pohybují kolem 2500 korun," vypočítává prezident Agrární komory Jan Veleba.
Své náklady si ovšem hlídá i samotný ČEZ. Mluvčí ČEZ Kříž argumentuje tím, že nabídnutá cena vychází z důkladných propočtů a jakoukoli vyšší částku už by firma nedokázala před svými akcionáři ekonomicky obhájit.
"Jedině cena 1100 korun za tunu obilí by nám zaručila zisk, jaký máme při spalování uhlí s přidáním biomasy. Takto vyrobenou energii od nás odběratelé musejí vykoupit za vyšší sazbu," prozrazuje Kříž, v čem tkví kouzlo spalování biomasy. Za každou "zelenou" kilowatthodinu inkasuje elektrárna o padesát haléřů víc než za běžnou. Spalováním biomasy loni ČEZ vyprodukoval asi čtvrt procenta energie. Bezkonkurenčně se o ni zasloužila dřevní štěpka. V hodonínské elektrárně spalují dokonce i vánoční stromky, které lidé po svátcích vyhodí, uvádí kuriozitu mluvčí Kříž.
NEPŘIZNALI BARVU. Případné zájemce o prodej topného obilí možná odradil i sám ČEZ. Chtěl po nich čestné prohlášení, že se zrno nehodí ani k jídlu, ani ke krmení. Kdo ale dobrovolně přizná, že má v sýpce úrodu, kterou může bez obav nasypat jedině červenému kohoutovi? Kdyby zemědělci na brněnské burze neuspěli, obilí s takovou reputací už od nich nikdo nekoupí. V Česku to chodí právě naopak. Zrní, dobré leda na přiložení do kamen, vydávají jeho majitelé za prvotřídní zboží. Takto pozoruhodnou zkušenost má za sebou Státní zemědělský intervenční fond, který od zemědělců vykupuje přebytky úrody.
"Když se naši kontroloři vypravili na osobní prohlídku obilí, nabízeného pro intervenční nákup, zjistili, že pětina zrna nesplňuje základní požadavky na kvalitu. Byli v něm brouci a sněť," říká mluvčí fondu Jitka Sluková. Tímto způsobem bylo znehodnoceno 120 tisíc tun z celkem 590 tisíc, které zatím kontroloři prověřili. Intervenční fond slouží jako záchranná síť pro pěstitele, jimž se nepodaří najít pro svou sklizeň odbyt. Cenu - 101 euro za tunu obilí - stanovuje Evropská komise, z jejíchž peněz fond zemědělcům platí. Vykoupené obilí a další komodity jsou pak unijním majetkem. Fond vykoupí všechny přebytky, ale s podmínkou, že splňují unijní požadavky na kvalitu. "Unie chce pouze pšenici v potravinářské kvalitě," upozorňuje Sluková na signál příštích potíží rolníků.
KAM S NÍM. Ministerstvo zemědělství odhaduje, že v Česku po loňské sklizni přebývají dva miliony tun obilí, pro které není odbyt. Nestojí o něj ani výrobci krmiv, ani pekaři. Počet hospodářských zvířat klesá, protože maso ze západní Evropy je levnější, a víc pečiva také nesníme. S průměrnou spotřebou 105 kilogramů chleba a rohlíků na hlavu a rok je Česko největším konzumentem moučných výrobků v Evropě. S 68 kilogramy na hlavu za námi zaostávají i vyhlášení jedlíci těstovin Italové, vyplývá z tabulek, zveřejněných časopisem Potravinářská revue.
Loňské žně s průměrným výnosem 5,7 tuny obilí z hektaru byly na české poměry rekordní, ale v unijním srovnání to byl slabší průměr. V Dánsku, Francii, Německu, Belgii a Nizozemsku se výnosy pohybovaly mezi sedmi a osmi tunami z hektaru, jak se lze dočíst v komoditní zprávě Ministerstva zemědělství.
"Pěstujeme obilí na zbytečně velkých plochách a vyrábíme ho draze," podotýká mluvčí intervenčního fondu Jitka Sluková. Fond má nyní problém, kam přebytky uskladnit. Německo a Belgie nabídly vlastní sila, ale bude to drahé. Samotné uložení zrna bude bezplatné, ale jeho přeprava a manipulace přijde na 556 milionů korun. V přepočtu 1588 korun za každou tunu. Částečně nám na to přispěje sama unie, ale většinu uhradí státní rozpočet. Obilní sila sice stojí takřka u každého českého města, jenže státu už nepatří. Ne vždy mají jejich noví majitelé zájem v nich ukládat intervenční přebytky. Sluková říká, že skladovací kapacity si budou muset postupně vybudovat sami pěstitelé.
BROUKY NIKDO NECHCE. Ministerstvo zemědělství přiznává, že vinou špatného uskladnění loňské sklizně je u nás poškozeno asi 200 tisíc tun obilí a lze ho využít pouze k nepotravinářským účelům. Například na pšeničný škrob. Lubomír Tříska ze Škrobáren Pelhřimov s touto představou nesouhlasí.
"Vyrábíme škrob z mouky a tu nám žádný mlýn nesemele z poškozeného obilí. Pro naše účely navíc potřebujeme kvalitní potravinářskou pšenici s vysokým obsahem lepku," vysvětluje Tříska, proč "technické" obilí nepřichází v úvahu.
Lihovary by možná nekvalitní obilí dokázaly zpracovat na bioetanol, který se přidává do benzinu, ale ani tato možnost není reálná. V Česku má výroba bioetanolu zpoždění. Jediná zkušenost je z roku 2003, kdy ho u nás bylo pro palivové účely zkušebně vyrobeno tři tisíce hektolitrů z přibližně dvou stovek hektarů s obilím. V přepočtu to vychází 1500 litrů biolihu na hektar.
Když víc obilí nesníme, ani nezkrmíme a navíc ho ani není kde uskladnit, nezbývá než s ním zatopit. Ale vyplatí se to? Z energetického pohledu není obilí žádný zázrak. Abyste vypěstovali tunu obilí, musíte do něj nejprve energii vložit. Není to jen nafta, ale také hnojiva a pesticidy, jejichž výroba je energeticky náročná. Zářivá energie Slunce vytvoří jen část biomasy. Jan Vašák z České zemědělské univerzity v Praze odhaduje poměr energetických vstupů a výstupů při hoření obilí 1:7. Sdružení BIOM, které se zabývá spalováním biomasy, uvádí poměr 1:15. K podstatně optimističtějším výsledkům dospěla firma Verner, která vyrábí kotle na spalování biomasy. Tvrdí, že s pěti, šesti tunami obilí lze s úspěchem vyhřívat rodinný domek po celou topnou sezonu. Cenově prý takové palivo vyjde ještě o pár stokorun levněji než hnědé uhlí. Stačí tedy hektar či půldruhého a vypěstujete si palivo na celý rok. Tunu hnědého uhlí prodávají Uhelné sklady domácnostem za 14 00 až 1800 korun. Firma Verner ovšem kalkuluje tunu obilí za 2500 korun, tedy na úrovni výrobních nákladů s dotacemi. Je otázka, zda se za tuto cenu obilí na trhu sežene.
PLUHY MÍSTO SBÍJEČEK. Pěstovat si obilí svépomocně za humny? Potřebujete mechanizaci a za tři roky se půda vyčerpá. Musíte ji nechat úhorem nebo zařadit jinou plodinu. A co se slámou? Tu je nutné lisovat do balíků. Ve velkém u nás obilí nikdo ještě nespaloval. V Březovicích na Mladoboleslavsku přikládají v místní výtopně peletami, které lisují z obilného odpadu.
"Verner kotle na biomasu umí, ale jeho výsledky u obilí jsou nadsazené. Jde o laboratorní výhřevnost, v praxi mohou být výsledky jiné," prohlašuje energetický expert Vilibald Zunt. Výhřevnost obilí srovnává s vysušeným dřívím. Upozorňuje však, že spalování slámy produkuje vedlejší negativní emise a vznikají problémy s kouřovodem. Přesto topné obilí nezatracuje. Zunt vidí budoucnost v míchání obilí s drceným uhlím a spalováním této směsi u výrobců tepla nebo energie. Nebrání se ani představě, že by vedle sila mohla vyrůst výtopna, případně spolu s výrobnou peletek z obilního odpadu.
Mluvčí ČEZ Ladislav Kříž souhlasí s názorem, že výhřevnost zrna je srovnatelná s elektrárenským uhlím, ale připomíná, že v domácnostech se topí uhlím tříděným. A to má proti obilí zhruba dvojnásobnou výhřevnost. A je levnější.
Jaroslav Váňa ze sdružení BIOM, který je spoluautorem zákona o podpoře obnovitelných zdrojů, říká, že zrno má ideální tvar pro topení v kotlích, protože se dá přesně dávkovat. Takřka jako nafta. Dosud ale ještě není rozhodnuto, jaké energetické plodiny zákon podpoří. Když mezi nimi bude i obilí, pak jedině takové, pro které se nenajde potravinářské využití. Z cenového pohledu je ale výhodnější spalovat méně pracné vytrvalé plodiny, například šťovík, myslí si Váňa.
Tak či tak ale Česko musí do roku 2010 vyrábět z obnovitelných zdrojů osm procent elektřiny. Loni to podle Ministerstva životního prostředí bylo 3,7 procenta. Největší podíl drží vodní elektrárny. Biomasa má budoucnost, ale neměla by se stát zástěrkou pro neefektivní výrobu obilí, které nikdo nechce a nakonec se stane potravou pro hmyz a plísně.
AUTOR: Alice OLBRICHOVÁ
"Nepodařilo se nám vykoupit ani kilogram. Nenašel se nikdo, kdo by ho nabídl," říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Důvodem zmařeného obchodu rozhodně nebyly etické zábrany. Všechno ztroskotalo na ceně. Zemědělcům se zdála příliš nízká.
"ČEZ nabízel za tunu obilí 1100 korun, ale za ty peníze ho u nás nikdo nedokáže vypěstovat. Výrobní náklady na tunu obilí jsou dvojnásobné. V průměru se pohybují kolem 2500 korun," vypočítává prezident Agrární komory Jan Veleba.
Své náklady si ovšem hlídá i samotný ČEZ. Mluvčí ČEZ Kříž argumentuje tím, že nabídnutá cena vychází z důkladných propočtů a jakoukoli vyšší částku už by firma nedokázala před svými akcionáři ekonomicky obhájit.
"Jedině cena 1100 korun za tunu obilí by nám zaručila zisk, jaký máme při spalování uhlí s přidáním biomasy. Takto vyrobenou energii od nás odběratelé musejí vykoupit za vyšší sazbu," prozrazuje Kříž, v čem tkví kouzlo spalování biomasy. Za každou "zelenou" kilowatthodinu inkasuje elektrárna o padesát haléřů víc než za běžnou. Spalováním biomasy loni ČEZ vyprodukoval asi čtvrt procenta energie. Bezkonkurenčně se o ni zasloužila dřevní štěpka. V hodonínské elektrárně spalují dokonce i vánoční stromky, které lidé po svátcích vyhodí, uvádí kuriozitu mluvčí Kříž.
NEPŘIZNALI BARVU. Případné zájemce o prodej topného obilí možná odradil i sám ČEZ. Chtěl po nich čestné prohlášení, že se zrno nehodí ani k jídlu, ani ke krmení. Kdo ale dobrovolně přizná, že má v sýpce úrodu, kterou může bez obav nasypat jedině červenému kohoutovi? Kdyby zemědělci na brněnské burze neuspěli, obilí s takovou reputací už od nich nikdo nekoupí. V Česku to chodí právě naopak. Zrní, dobré leda na přiložení do kamen, vydávají jeho majitelé za prvotřídní zboží. Takto pozoruhodnou zkušenost má za sebou Státní zemědělský intervenční fond, který od zemědělců vykupuje přebytky úrody.
"Když se naši kontroloři vypravili na osobní prohlídku obilí, nabízeného pro intervenční nákup, zjistili, že pětina zrna nesplňuje základní požadavky na kvalitu. Byli v něm brouci a sněť," říká mluvčí fondu Jitka Sluková. Tímto způsobem bylo znehodnoceno 120 tisíc tun z celkem 590 tisíc, které zatím kontroloři prověřili. Intervenční fond slouží jako záchranná síť pro pěstitele, jimž se nepodaří najít pro svou sklizeň odbyt. Cenu - 101 euro za tunu obilí - stanovuje Evropská komise, z jejíchž peněz fond zemědělcům platí. Vykoupené obilí a další komodity jsou pak unijním majetkem. Fond vykoupí všechny přebytky, ale s podmínkou, že splňují unijní požadavky na kvalitu. "Unie chce pouze pšenici v potravinářské kvalitě," upozorňuje Sluková na signál příštích potíží rolníků.
KAM S NÍM. Ministerstvo zemědělství odhaduje, že v Česku po loňské sklizni přebývají dva miliony tun obilí, pro které není odbyt. Nestojí o něj ani výrobci krmiv, ani pekaři. Počet hospodářských zvířat klesá, protože maso ze západní Evropy je levnější, a víc pečiva také nesníme. S průměrnou spotřebou 105 kilogramů chleba a rohlíků na hlavu a rok je Česko největším konzumentem moučných výrobků v Evropě. S 68 kilogramy na hlavu za námi zaostávají i vyhlášení jedlíci těstovin Italové, vyplývá z tabulek, zveřejněných časopisem Potravinářská revue.
Loňské žně s průměrným výnosem 5,7 tuny obilí z hektaru byly na české poměry rekordní, ale v unijním srovnání to byl slabší průměr. V Dánsku, Francii, Německu, Belgii a Nizozemsku se výnosy pohybovaly mezi sedmi a osmi tunami z hektaru, jak se lze dočíst v komoditní zprávě Ministerstva zemědělství.
"Pěstujeme obilí na zbytečně velkých plochách a vyrábíme ho draze," podotýká mluvčí intervenčního fondu Jitka Sluková. Fond má nyní problém, kam přebytky uskladnit. Německo a Belgie nabídly vlastní sila, ale bude to drahé. Samotné uložení zrna bude bezplatné, ale jeho přeprava a manipulace přijde na 556 milionů korun. V přepočtu 1588 korun za každou tunu. Částečně nám na to přispěje sama unie, ale většinu uhradí státní rozpočet. Obilní sila sice stojí takřka u každého českého města, jenže státu už nepatří. Ne vždy mají jejich noví majitelé zájem v nich ukládat intervenční přebytky. Sluková říká, že skladovací kapacity si budou muset postupně vybudovat sami pěstitelé.
BROUKY NIKDO NECHCE. Ministerstvo zemědělství přiznává, že vinou špatného uskladnění loňské sklizně je u nás poškozeno asi 200 tisíc tun obilí a lze ho využít pouze k nepotravinářským účelům. Například na pšeničný škrob. Lubomír Tříska ze Škrobáren Pelhřimov s touto představou nesouhlasí.
"Vyrábíme škrob z mouky a tu nám žádný mlýn nesemele z poškozeného obilí. Pro naše účely navíc potřebujeme kvalitní potravinářskou pšenici s vysokým obsahem lepku," vysvětluje Tříska, proč "technické" obilí nepřichází v úvahu.
Lihovary by možná nekvalitní obilí dokázaly zpracovat na bioetanol, který se přidává do benzinu, ale ani tato možnost není reálná. V Česku má výroba bioetanolu zpoždění. Jediná zkušenost je z roku 2003, kdy ho u nás bylo pro palivové účely zkušebně vyrobeno tři tisíce hektolitrů z přibližně dvou stovek hektarů s obilím. V přepočtu to vychází 1500 litrů biolihu na hektar.
Když víc obilí nesníme, ani nezkrmíme a navíc ho ani není kde uskladnit, nezbývá než s ním zatopit. Ale vyplatí se to? Z energetického pohledu není obilí žádný zázrak. Abyste vypěstovali tunu obilí, musíte do něj nejprve energii vložit. Není to jen nafta, ale také hnojiva a pesticidy, jejichž výroba je energeticky náročná. Zářivá energie Slunce vytvoří jen část biomasy. Jan Vašák z České zemědělské univerzity v Praze odhaduje poměr energetických vstupů a výstupů při hoření obilí 1:7. Sdružení BIOM, které se zabývá spalováním biomasy, uvádí poměr 1:15. K podstatně optimističtějším výsledkům dospěla firma Verner, která vyrábí kotle na spalování biomasy. Tvrdí, že s pěti, šesti tunami obilí lze s úspěchem vyhřívat rodinný domek po celou topnou sezonu. Cenově prý takové palivo vyjde ještě o pár stokorun levněji než hnědé uhlí. Stačí tedy hektar či půldruhého a vypěstujete si palivo na celý rok. Tunu hnědého uhlí prodávají Uhelné sklady domácnostem za 14 00 až 1800 korun. Firma Verner ovšem kalkuluje tunu obilí za 2500 korun, tedy na úrovni výrobních nákladů s dotacemi. Je otázka, zda se za tuto cenu obilí na trhu sežene.
PLUHY MÍSTO SBÍJEČEK. Pěstovat si obilí svépomocně za humny? Potřebujete mechanizaci a za tři roky se půda vyčerpá. Musíte ji nechat úhorem nebo zařadit jinou plodinu. A co se slámou? Tu je nutné lisovat do balíků. Ve velkém u nás obilí nikdo ještě nespaloval. V Březovicích na Mladoboleslavsku přikládají v místní výtopně peletami, které lisují z obilného odpadu.
"Verner kotle na biomasu umí, ale jeho výsledky u obilí jsou nadsazené. Jde o laboratorní výhřevnost, v praxi mohou být výsledky jiné," prohlašuje energetický expert Vilibald Zunt. Výhřevnost obilí srovnává s vysušeným dřívím. Upozorňuje však, že spalování slámy produkuje vedlejší negativní emise a vznikají problémy s kouřovodem. Přesto topné obilí nezatracuje. Zunt vidí budoucnost v míchání obilí s drceným uhlím a spalováním této směsi u výrobců tepla nebo energie. Nebrání se ani představě, že by vedle sila mohla vyrůst výtopna, případně spolu s výrobnou peletek z obilního odpadu.
Mluvčí ČEZ Ladislav Kříž souhlasí s názorem, že výhřevnost zrna je srovnatelná s elektrárenským uhlím, ale připomíná, že v domácnostech se topí uhlím tříděným. A to má proti obilí zhruba dvojnásobnou výhřevnost. A je levnější.
Jaroslav Váňa ze sdružení BIOM, který je spoluautorem zákona o podpoře obnovitelných zdrojů, říká, že zrno má ideální tvar pro topení v kotlích, protože se dá přesně dávkovat. Takřka jako nafta. Dosud ale ještě není rozhodnuto, jaké energetické plodiny zákon podpoří. Když mezi nimi bude i obilí, pak jedině takové, pro které se nenajde potravinářské využití. Z cenového pohledu je ale výhodnější spalovat méně pracné vytrvalé plodiny, například šťovík, myslí si Váňa.
Tak či tak ale Česko musí do roku 2010 vyrábět z obnovitelných zdrojů osm procent elektřiny. Loni to podle Ministerstva životního prostředí bylo 3,7 procenta. Největší podíl drží vodní elektrárny. Biomasa má budoucnost, ale neměla by se stát zástěrkou pro neefektivní výrobu obilí, které nikdo nechce a nakonec se stane potravou pro hmyz a plísně.
AUTOR: Alice OLBRICHOVÁ
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
