V západní Evropě je dnes u čerpacích stanic běžně k dostání biodieselové palivo.
"Sluneční palivo" - produkt z biomasy
Nicméně počáteční nadšení, které vyvolalo zavedení tzv. alternativních ekologických pohonných hmot na automobilistický trh, už opadlo. Ne každé auto totiž na biodieselový pohon může jezdit a existují i jiné objektivní limity.
Kdyby se totiž mělo používání biopaliv v automobilech podstatněji rozšířit, znamenalo by to, že by se pro pěstování řepky olejné anebo slunečnice, z nichž se biopalivo získává, musela vyhradit většina zemědělských ploch v Evropě.
Protože nicméně jde o ekologicky vhodnější pohonný zdroj než klasický benzín či nafta, je vývoj v oblasti biopaliv v EU bedlivě sledován a do určité míry podporován - více ze strany státu, méně ze strany průmyslových korporací a podniků. Proto nedávno vyvolala zájem informace o tom, že k již existující alternativní pohonné hmotě biodieselu nyní vznikla další alternativa.
BTL NEBOLI "SUNFUEL"
Jde tu o syntetické dieselové palivo vyrobené z pevné biomasy, s označením BTL (= biomass - to - liquid). Jde tedy o pohonnou hmotu vyráběnou ze dřevin, travin anebo slámy. Profesor Rudolf Maly, expert pro pohonné hmoty ve firmě DaimlerChrysler, používá místo označení třemi písmeny atraktivnější termín "Sunfuel" - sluneční pohonná hmota. Automobilové koncerny jako Volkswagen a DaimlerChrysler o BTL mají zájem a stanovisko spolkové vlády k jeho zavedení je příznivé. Automobilové koncerny totiž spatřují v syntetických palivech budoucnost, ať jde o paliva vyráběná ze zemního plynu anebo z rostlin čili z biomasy. Nejde tu pouze o snížení spotřeby ropy potřebné k výrobě benzínu a pohonné nafty pro dieselová vozidla, nýbrž také o to, že přechod na BTL by umožnil konstruovat účinnější a čistší motory. Takový je aspoň názor odborníků z koncernového výzkumu ve Volkswagenu.
Je pravdou, že tajemství úsporných automobilů podle fyzikálních zákonů spočívá především v jejich co nejmenší hmotnosti, ale úspory spotřeby paliva a redukci množství výfukových plynů s sebou nese i orientace na biopaliva. A výhodou podle Malyho je i to, že do současných typů aut se dá Sunfuel tankovat bez modifikací, která je nutná v případě, že auta chtějí začít jezdit na biopohon z řepkového oleje. Jeho zaměstnavatel si Sunfuel sám synteticky vyrábí.
Technologie výroby pohonných hmot z biomasy není přitom něco úplně nového. Vděčí za svůj prvopočátek krizím na trhu energetických zdrojů. Už v roce 1938 se podařilo zplynovat prostřednictvím tepla, tlaku a kyslíku hnědé uhlí. Výsledkem byl syntetický plyn složený z vodíku, CO a CO2 , který byl základem dieselpaliva pro průmysl a automobily. Válka a masivní vstup ropy do světové energetiky potom možnost výroby paliv pro auta z uhlí odsunuly stranou. Dnes se vývoj ve spirále ke hnědému uhlí vrací, i když v jiné situaci.
BIOMASA Z HNĚDÉHO UHLÍ?
V dohledné době má být v Technické akademii ve Freibergu spuštěn pilotní projekt pro přeměnu hnědého uhlí na biomasu (z níž se pak má vyrábět biopalivo). Jde o novinku, protože technologie pro přeměnu uhlí byla odzkoušena pro plyn a nikoliv zatím pro biomasu.
Jako hlavní problém vidí experti z akademie ve správném naplnění reaktoru rostlinami (v optimálním poměru), což je náklad obtížně manipulovatelný a skladovatelný, i když energeticky výhodný. Avšak pokud jde o samotné předchozí zplynování, neočekávají větší komplikace.
SKLADBA BIOMASY SE BĚHEM ROKU MĚNÍ
Souběžně s tím se rozbíhá v Clausthalu v Ústavu pro životní prostředí provoz modelového zařízení vyvinutého speciálně pro biomasu. Je o technologii od prvopočátku vypracovanou na půdě ústavu, nikoliv tedy převzatou z minulosti, jako tomu je ve Freibergu. Šéf ústavu profesor Michael Claussen tuší určitý problém v tom, že fyzikální a chemická skladba biomasy se během roku mění podle teplotních a klimatických podmínek, protože v každém ročním období je poněkud jiná než v období, které mu předchází anebo které po něm následuje. To může způsobovat potíže v aplikaci technologie, jež se v zařízení uplatní, protože je přece rozdíl, jestli se zplynuje sláma nebo jehličnaté či listnaté větve. Na tom závisí i objem vedlejších produktů práce zařízení, neboť množství škodlivin a jejich chemické složení bude kolísat.
PLOCHY PRO PĚSTOVÁNÍ BIOMASY NELZE PŘÍLIŠ ROZŠIŘOVAT
Zde je třeba říci, že mezi zdroji pro technologii BTL se bez diskuse nejlépe osvědčuje dřevo. To pokusy se Sunfuelem mnohokrát prokázaly. Horší parametry už vykazují rostliny pěstované na polích a traviny. Potíž je ale v tom, že dřevo tvoří a bude tvořit v úhrnu zdrojů biomasy jenom část, a nelze počítat s tím, že by se rozšiřovala těžba dřeva kvůli jeho zpracování na biomasu.
Pokud jde o tzv. energetické plodiny pěstované proto, aby byly využívány jako biomasa, pak podle propočtů uvedených automobilek se z 1 hektaru energetických plodin dá získat 3 300 litrů pohonné hmoty. To nezní samo o sobě špatné, ale v širším kontextu je to málo. Odborníci v oboru energetiky, chemie a mineralogie vypočítali, že výroba BTL en gros se vyplatí pouze v tom případě, že její objem překročí hranici 3 milionů litrů. Aby se však vyprodukoval dostatek biomasy potřebné k výrobě takového množství, musela by se sklízet z rozlohy polí, luk a lesů, která by vcelku byla veliká téměř jako Čechy, resp. v Německu spolková země Bavorsko. Jde tedy o stejný problém, který existuje i při záměrech rozšiřovat výrobu již dnes produkovaného biopaliva.
A muselo by se to dít při cenách, které by byly pro zemědělce natolik zajímavé, aby je přiměly k pěstování biomasy místo jiných zemědělských kultur. Samozřejmě se naskýtá otázka, do jaké míry by to narušilo produkci potravin, což je nepochybně primárním posláním zemědělství.
Nicméně tato otázka je spíše akademická, protože reálný výhled je takový, že produkce biomasy a BTL sice poroste, ale zřejmě ne nijak překotným tempem. A to ponechme stranou otázku, kdo by financoval výstavbu zplynovacích zařízení a jiných úpraven biomasy, jestliže i pracoviště, o nichž zde byla zmínka, mají potíže s financováním svých průkopnických projektů.
Kdyby se totiž mělo používání biopaliv v automobilech podstatněji rozšířit, znamenalo by to, že by se pro pěstování řepky olejné anebo slunečnice, z nichž se biopalivo získává, musela vyhradit většina zemědělských ploch v Evropě.
Protože nicméně jde o ekologicky vhodnější pohonný zdroj než klasický benzín či nafta, je vývoj v oblasti biopaliv v EU bedlivě sledován a do určité míry podporován - více ze strany státu, méně ze strany průmyslových korporací a podniků. Proto nedávno vyvolala zájem informace o tom, že k již existující alternativní pohonné hmotě biodieselu nyní vznikla další alternativa.
BTL NEBOLI "SUNFUEL"
Jde tu o syntetické dieselové palivo vyrobené z pevné biomasy, s označením BTL (= biomass - to - liquid). Jde tedy o pohonnou hmotu vyráběnou ze dřevin, travin anebo slámy. Profesor Rudolf Maly, expert pro pohonné hmoty ve firmě DaimlerChrysler, používá místo označení třemi písmeny atraktivnější termín "Sunfuel" - sluneční pohonná hmota. Automobilové koncerny jako Volkswagen a DaimlerChrysler o BTL mají zájem a stanovisko spolkové vlády k jeho zavedení je příznivé. Automobilové koncerny totiž spatřují v syntetických palivech budoucnost, ať jde o paliva vyráběná ze zemního plynu anebo z rostlin čili z biomasy. Nejde tu pouze o snížení spotřeby ropy potřebné k výrobě benzínu a pohonné nafty pro dieselová vozidla, nýbrž také o to, že přechod na BTL by umožnil konstruovat účinnější a čistší motory. Takový je aspoň názor odborníků z koncernového výzkumu ve Volkswagenu.
Je pravdou, že tajemství úsporných automobilů podle fyzikálních zákonů spočívá především v jejich co nejmenší hmotnosti, ale úspory spotřeby paliva a redukci množství výfukových plynů s sebou nese i orientace na biopaliva. A výhodou podle Malyho je i to, že do současných typů aut se dá Sunfuel tankovat bez modifikací, která je nutná v případě, že auta chtějí začít jezdit na biopohon z řepkového oleje. Jeho zaměstnavatel si Sunfuel sám synteticky vyrábí.
Technologie výroby pohonných hmot z biomasy není přitom něco úplně nového. Vděčí za svůj prvopočátek krizím na trhu energetických zdrojů. Už v roce 1938 se podařilo zplynovat prostřednictvím tepla, tlaku a kyslíku hnědé uhlí. Výsledkem byl syntetický plyn složený z vodíku, CO a CO2 , který byl základem dieselpaliva pro průmysl a automobily. Válka a masivní vstup ropy do světové energetiky potom možnost výroby paliv pro auta z uhlí odsunuly stranou. Dnes se vývoj ve spirále ke hnědému uhlí vrací, i když v jiné situaci.
BIOMASA Z HNĚDÉHO UHLÍ?
V dohledné době má být v Technické akademii ve Freibergu spuštěn pilotní projekt pro přeměnu hnědého uhlí na biomasu (z níž se pak má vyrábět biopalivo). Jde o novinku, protože technologie pro přeměnu uhlí byla odzkoušena pro plyn a nikoliv zatím pro biomasu.
Jako hlavní problém vidí experti z akademie ve správném naplnění reaktoru rostlinami (v optimálním poměru), což je náklad obtížně manipulovatelný a skladovatelný, i když energeticky výhodný. Avšak pokud jde o samotné předchozí zplynování, neočekávají větší komplikace.
SKLADBA BIOMASY SE BĚHEM ROKU MĚNÍ
Souběžně s tím se rozbíhá v Clausthalu v Ústavu pro životní prostředí provoz modelového zařízení vyvinutého speciálně pro biomasu. Je o technologii od prvopočátku vypracovanou na půdě ústavu, nikoliv tedy převzatou z minulosti, jako tomu je ve Freibergu. Šéf ústavu profesor Michael Claussen tuší určitý problém v tom, že fyzikální a chemická skladba biomasy se během roku mění podle teplotních a klimatických podmínek, protože v každém ročním období je poněkud jiná než v období, které mu předchází anebo které po něm následuje. To může způsobovat potíže v aplikaci technologie, jež se v zařízení uplatní, protože je přece rozdíl, jestli se zplynuje sláma nebo jehličnaté či listnaté větve. Na tom závisí i objem vedlejších produktů práce zařízení, neboť množství škodlivin a jejich chemické složení bude kolísat.
PLOCHY PRO PĚSTOVÁNÍ BIOMASY NELZE PŘÍLIŠ ROZŠIŘOVAT
Zde je třeba říci, že mezi zdroji pro technologii BTL se bez diskuse nejlépe osvědčuje dřevo. To pokusy se Sunfuelem mnohokrát prokázaly. Horší parametry už vykazují rostliny pěstované na polích a traviny. Potíž je ale v tom, že dřevo tvoří a bude tvořit v úhrnu zdrojů biomasy jenom část, a nelze počítat s tím, že by se rozšiřovala těžba dřeva kvůli jeho zpracování na biomasu.
Pokud jde o tzv. energetické plodiny pěstované proto, aby byly využívány jako biomasa, pak podle propočtů uvedených automobilek se z 1 hektaru energetických plodin dá získat 3 300 litrů pohonné hmoty. To nezní samo o sobě špatné, ale v širším kontextu je to málo. Odborníci v oboru energetiky, chemie a mineralogie vypočítali, že výroba BTL en gros se vyplatí pouze v tom případě, že její objem překročí hranici 3 milionů litrů. Aby se však vyprodukoval dostatek biomasy potřebné k výrobě takového množství, musela by se sklízet z rozlohy polí, luk a lesů, která by vcelku byla veliká téměř jako Čechy, resp. v Německu spolková země Bavorsko. Jde tedy o stejný problém, který existuje i při záměrech rozšiřovat výrobu již dnes produkovaného biopaliva.
A muselo by se to dít při cenách, které by byly pro zemědělce natolik zajímavé, aby je přiměly k pěstování biomasy místo jiných zemědělských kultur. Samozřejmě se naskýtá otázka, do jaké míry by to narušilo produkci potravin, což je nepochybně primárním posláním zemědělství.
Nicméně tato otázka je spíše akademická, protože reálný výhled je takový, že produkce biomasy a BTL sice poroste, ale zřejmě ne nijak překotným tempem. A to ponechme stranou otázku, kdo by financoval výstavbu zplynovacích zařízení a jiných úpraven biomasy, jestliže i pracoviště, o nichž zde byla zmínka, mají potíže s financováním svých průkopnických projektů.
Zdroj:Technik
Sdílet článek na sociálních sítích
