Výkyvům cen energií se musí předcházet

Minulý týden informovaly HN (16. 8.) o novém sporu mezi některými zákazníky a dodavatelem zemního plynu na severní Moravě. Jádrem je údajná diskriminace velkých odběratelů oproti malým zákazníků při stanovování ceny zemního plynu.
Fakta, která byla předložena čtenářům, neumožnila zcela pochopit situaci na plynárenském trhu. Mohl vzniknout dojem, že zákazníci jsou "ovce", které pouze čekají až regulátor, plynárenské firmy a světové trhy stanoví definitivní ceny energií.
Rostoucí ceny zemního plynu na straně jedné a otevírání energetického trhu na straně druhé přinášejí podstatné změny v postavení zákazníků energetických firem.
Tradiční model zákaznického chování, kdy jediným vztahem mezi monopolním dodavatelem a klientem byla jednoduchá smlouva a faktura za odběr, zdá se být minulostí. Byla-li dříve cena plynu v celém svém rozsahu schvalována státní správou, nabývají nyní dodavatelsko-odběratelské vztahy mnohem komplikovanější podoby.
Dohled státu v případě oprávněných zákazníků zaručuje, že cena za přepravní, uskladňovací či distribuční služby bude spravedlivá; provozovatelé plynárenské soustavy nebudou mít ani nyní možnost zneužívat svého přirozeného monopolu. Jiné je to ovšem s cenou vlastní komodity, jejíž nejpodstatnější a zcela dominující složku tvoří pořizovací cena plynu z dovozu.
Trvalý a dramatický růst ceny ropy je příčinou růstu ceny plynu. Jestliže Energetický regulační úřad ve svých rozhodnutích dočasně určuje růst ceny plynu pro chráněné zákazníky v určitých časových intervalech a mírní tím přímý vliv cenových výkyvů na světových trzích, není žádný důvod, aby oprávnění zákazníci neplatili aktuální cenu ve výši, za jakou je plyn reálně dovážen.
Nemilé překvapení, které tak velcí odběratelé v poslední době zažili při úhradě svých faktur za plyn, svědčí spíše o trestuhodném podcenění vlivu změn nové energetické legislativy na trh. Je stále více zřejmé, že odběratelé budou muset co nejdříve uvažovat o cestách, jimiž by účinně omezili důsledky vlivu cenových výkyvů paliv na svoji ekonomiku.
Jednou z cest jsou hedgingové smlouvy - jakási forma pojištění před nenadálým cenovými výkyvy. Jedná se o standardní a obecně dostupný nástroj. Pouze v energetice jako by se na něj zatím zapomnělo. Jinou cestou, jak dlouhodobě omezovat energetické náklady, je větší využívání dvoupalivových či odpojitelných systémů. Vedle základního zdroje na spalování plynu je vybudováno paralelní zařízení, využívající jiného druhu paliva.
Půvab tohoto (investičně ne právě nejlevnějšího) řešení spočívá v tom, že odběratelská smlouva dává plynárenskému podniku právo krátkodobě přerušit za přesně dohodnutých podmínek dodávku plynu. Klesá tím nárok plynárenské soustavy na provoz drahých kapacit podzemních zásobníků, a proto i cena dodávaného plynu je nižší.
V zemích tradiční EU-15, kde vývoj domácích cen plynu již dávno kopíruje vývoj ceny světové, je toto řešení poměrně časté a slouží k oboustranné spokojenosti dodavatelů i odběratelů. Ať už je tomu jakkoliv, bude nutné se s růstem cen paliv a energií vypořádávat jako s trvalým problémem.
Pokud dříve vlivem dlouhodobě stabilních cen plynu neexistovala žádná silnější motivace, vedoucí k pružnějším úvahám o vhodných reakcích na aktuální vývoj cen na trhu, je nejvyšší čas tento přístup radikálně změnit. Doby laciné energie jsou již dnes nenávratnou minulostí. Stejnou minulostí by se však měl stát i pasívní přístup zákazníků k odběru paliv a energií.
AUTOR: Vratislav Ludvík
předseda dozorčí rady Pražská plynárenská