Účastníci řízení bez práv účastníků

V současné době není problém dozvědět se vše podstatné, když se vám někdo rozhodne budovat na louce kus od domova skládku, a pokusit se s tím něco dělat.
Po listopadu 1989 totiž občané získali výrazné svobody a byly zakotveny mechanismy, jak se podílet na věcech veřejných. Každý například získal právo stát se prostřednictvím občanského sdružení účastníkem řízení, která se dotýkají zájmů ochrany přírody. Stačí tedy oslovit pár sousedů, založit sdružení a pak přinášet do správního řízení nejrůznější podněty.
Účastníci mohou podávat návrhy a mají v řízení stejná práva jako ten, kdo k řízení dal podnět - investor. S občanským sdružením se prostě úřad musí bavit. Konečné rozhodnutí je i přesto na úředníkovi, který na základě svého uvážení v mezích zákona rozhodne s ohledem na argumenty všech zúčastněných.
Mezi znaky právního státu patří otevřenost a reálná veřejnost věcí veřejných. Uzavřenost rozhodovacích procesů naopak napomáhá korupčnímu prostředí a nesprávným rozhodnutím.
V Poslanecké sněmovně se ale v prvním čtení objevil návrh na změnu zákona o ochraně přírody a krajiny, přednesený skupinou poslanců začátkem prázdnin. Úprava přitom může způsobit zvrat a faktické znemožnění kontroly veřejné správy tam, kde o něco jde. Podle návrhu mají být v řízeních, jež se dotýkají ochrany přírody, občanská sdružení i nadále oprávněna "účastnit" se správního řízení, ale nově nemají mít postavení účastníků řízení.
Návrh je v rozporu se smyslem dosavadní úpravy účasti veřejnosti ve správních řízeních. Nově zaváděným "paúčastníkům" dává jen právo podat námitky týkající se předmětu řízení a následně se snaží upravit cestu, kterou má správní úřad ve vztahu k nim postupovat. Výsledkem bude oslabení jejich pozice v řízení.
Také v případě ochrany kulturních památek by bylo dobré, aby občanská sdružení měla právní nástroje, kterými mohou účinně upozorňovat na možné chyby během rozhodovacího procesu. Na rozdíl od ekologů se ale sdružením se zájmem o ochranu kulturního dědictví podobně rovné postavení ve správních řízeních prosadit nepodařilo, zákon o památkové péči z roku 1987 se v tomto směru prakticky nezměnil.
Téma ochrany historických center je i na programu prestižní právnické konference International Bar Association (IBA), jež se uskuteční koncem září v Praze - v městě s bolestnými zkušenosti s asanací podstatné části historického centra před sto lety.
Zatímco v případě ochrany přírody a krajiny občanská sdružení získala postavení účastníků řízení, sdružení snažící se o záchranu historických památek podobnou možnost postrádají. Možná i proto ochrana těchto hodnot za ochranou přírody a krajiny výrazně pokulhává. Namísto nekoncepčních výkřiků, které mají za cíl omezit dosavadní práva veřejnosti ve věcech ochrany přírody, by možná bylo přínosnější zabývat se rozšířením práv občanů v řízeních s památkovým prvkem.
Především by ale poslanci měli pochopit, že rozvinutá občanská společnost a podpora norem, které občanům umožní efektivně projevit svůj názor může být pro rozvoj naší země jedině přínosem.
Štěpán Holub, advokátní koncipient