Cena za benzín má do tržní ceny daleko

Viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer v HN z 8. 9. formuloval názor, že vysoká cena pohonných hmot sice může způsobit určité ekonomické potíže, přesto by jejich daňové zatížení nemělo být snižováno, protože by to snížilo signální efekt pro ekonomiku a petrifikovalo současný "neuctivý" postoj společnosti k tzv. neobnovitelným zdrojům. Obávám se, že oba tyto závěry jsou mylné.
Pohyb cen v tržní ekonomice sice odráží poptávku po dané komoditě a vysílá klíčové informace směrem k ekonomickým hráčům a jejich následným rozhodnutím, ovšem pouze tehdy, když tyto ceny nejsou pokřiveny netržními zásahy zvenčí. Tímto zasahovatelem mohou být samotní tržní hráči (kartely), ale nejčastěji jím je samotný stát.
Čím větší zásahy, tím bezcennější jsou informace o pohybu cen. Málokterá cena je tak pokřivena jako právě cena benzínu a nafty. Přes padesát procent totiž tvoří netržní zásah státu, daň.
Jestliže cena informuje investory, výrobce, obchodníky a spotřebitele, jakou optimální strategii zvolit v následujícím období, např. zda se začít intenzívně zajímat o substituty, pak v takto pokřiveném prostředí to je jen stěží možné. Žádný z hráčů totiž neví, jakou strategii při tvorbě ceny zvolí stát v příštím období (nemluvě o dalším "cenovém tvůrci", kartelu OPEC). Cena pohonných hmot je tak vším, jenom ne cenou, která vznikla působením tržních sil ve férovém konkurenčním prostředí, kde mezi sebou soutěží energetické substituty.
Druhý argument, totiž že vysoké ceny ropy nás donutí přehodnotit náš kořistnický postoj k tzv. neobnovitelným zdrojům, je z pera ekonoma ještě méně neuvěřitelnější. Jakkoliv s tím ekologové zarytě nesouhlasí, o "cennosti" zdrojů má smysl hovořit pouze v ekonomickém slova smyslu, tedy jednoduše řečeno, zda má nějaký užitek pro člověka. Tato užitečnost se v čase dramaticky mění. Tak například zdroj jménem pazourek měl pro našeho předka zásadní význam. V terminologii ekologů to byl klasický neobnovitelný zdroj, a proto by bylo namístě jím nejen šetřit, ale dokonce i podporovat jeho náhradu nějakým obnovitelným zdrojem (třeba tvrdým dřevem), aby se uchránil pro další generace. Pochybuji, že bychom za to dnes Kopčemovi děkovali.
Ropa byla "objevena" poté, co došly zásoby velrybího tuku, kterým se svítilo. Řešení to bylo efektivní. Do té doby neměla tato surovina absolutně žádnou cenu, a když, tak zápornou, pakliže se někomu vylila na pole. Je téměř jisté (celá historie člověka tomu nasvědčuje), že se do tohoto stavu vrátí poté, co budou objeveny daleko efektivnější zdroje energie, než je dnešní primitivní spalování fosilních paliv.
Ani nám naši potomci nepoděkují, že jsme pro ně ušetřili miliardy barelů černé břečky. Což by nám mohlo být jedno, problém je ale v tom, že provozování oněch "alternativních" zdrojů nás stojí nemalé peníze, které bychom mohli skutečně efektivně využít jinde.
Argumenty pana viceguvernéra proti snížení arbitrárně stanovené ceny benzínu nejsou dostatečné vzhledem k potížím (byť jistě krátkodobým), které rychlý růst mohou vyvolat. Zvláště, když na rozdíl od pohybu jiných cen má vláda v rukou nástroje řešení.
Autor je stínovým ministrem dopravy ODS