Jen investice zabrání dalším krizím

Nelze očekávat, že v současné situaci Čína a další rozvíjející se ekonomiky omezí svou spotřebu energií. Je však v jejich vlastním zájmu využívat ji co nejefektivněji, říká v rozhovoru pro HN Claude Mandil, šéf Mezinárodní energetické agentury (IEA). Než Čínu však začneme obviňovat z vysokých cen energií, je třeba si uvědomit, že Spojené státy spotřebovávají na hlavu patnáctkrát více energie, dodává.

HN: Představil jste zprávu o stavu české energetiky. Jaké vidíte hlavní problémy české energetické politiky?
Státní energetická politika, jak ji navrhla česká vláda vloni, je velmi dobrá. Obavy vzbuzují jen některé příliš ambiciózní body. Například ve výhledu do roku 2030 se má česká spotřeba kapalných paliv, tedy benzínu nebo nafty, dostat pod současnou úroveň. Drahé bude splnění i dalšího cíle. Ke stejnému roku mají v Česku pokrývat obnovitelné zdroje patnáct procent spotřeby energie.

HN: Ve zprávě zaznívá kritika na energetickou náročnost českého hrubého domácího produktu. Je na tom Česko ve srovnání s jinými zeměmi opravdu tak špatně?
Takto bych to nestavěl. V mnoha ohledech je na tom česká energetická politika velmi dobře. Pravdou ale zůstává, že v letech 1990 až 2002 klesla spotřeba energie na HDP v Česku o sedmnáct procent. V sousedních zemích, tedy Polsku, Slovensku či Maďarsku postupují rychleji. Ve zprávě doporučujeme přesunout část zdrojů, které země investuje do obnovitelných zdrojů, na úspory energie. Nejde nám jen o kritiku pro kritiku. Chceme zamezit dalšímu globálnímu oteplování, a proto je třeba více dbát na rozumné využívání energií tak, aby to odpovídalo co nejvyšší efektivitě vynaložených nákladů.

HN: Znamená kritika IEA, že ve zmiňovaných ohledech jsou na tom ostatní členské země lépe než Česko?
Nechci sestavovat žebříčky. Ten je na tom lépe a ten hůře, to nemá ani smysl. Nicméně je třeba pravda, že Česko má nejvyšší celkové emise na jednotku HDP ze všech členských zemí IEA. Na druhou stranu je třeba zmínit, že se zemi daří významně snižovat emise oxidu uhličitého a nebude mít ani problém se splněním Kjótského protokolu, který požaduje další snížení o osm procent. V některých ohledech je zase energetická politika Česka velmi dobrá, třeba v zavádění tržních reforem.

MEZITITULEK: Žádat po Číně, aby omezila spotřebu, nelze

HN: Která země nebo skupina zemí má podle vás dobře nastavenou energetickou politiku?
Na to se těžko odpovídá. Je to zase žebříček. Vždy to závisí na zvoleném kritériu. Pokud bych tedy měl označit konkrétní země, tak v Evropě rozumnou energetickou politiku mají severské země. Tržním reformám se zase extrémně daří v Austrálii. V efektivnosti využívání zdrojů pak vede Japonsko.

HN: Kritizujete také dominantní postavení RWE Transgas a ČEZ na plynárenském, respektive elektroenergetickém trhu...
To není kritika. Agentura pouze upozorňuje, že by vláda měla posílit regulační úřady, tedy především Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Energetický regulační úřad, aby tyto firmy nezneužívaly svého postavení a trh fungoval na principech volné soutěže.

HN: Nedávno se hodně diskutovalo o nabídce ČEZ, že spálí nadbytečné zásoby obilí a přemění je tak na energii. Zemědělci se postavili tvrdě proti. Jaký je na to váš názor?
Pokud je to nákladově efektivní, pak v tom nevidím žádný problém. Spíše naopak, je to velmi pozitivní. Taková možnost by se neměla vylučovat. Vždy bude záležet na nákladech. A rozhodně to není jen o firmě ČEZ, může to dělat kdokoliv, kdo může levně nakupovat obilí.

HN: Chcete po státech, aby šetřily energií. Vláda je schopna něco takového samozřejmě slíbit, jak ale přesvědčíte soukromý sektor?
Víte, soukromý sektor je možná nakloněnější úsporám energií, než by se mohlo zdát. Při šetření energiemi totiž šetříte také peníze, a to chce každý z nás. Takže není tak těžké přesvědčit jednotlivce, domácnosti, dopravce a další. A pak nastupuje vládní úroveň, protože potřebujeme normy a standardy.

HN: Není od Západu povrchní chtít po Východu, tedy především rozvojových zemích, aby šetřil energiemi, když sám na nešetrné politice zbohatl?
Já rozumím tomu, že rozvojové země zvýšily a stále zvyšují poptávku po energiích. Dává to smysl kvůli tomu, aby se ekonomicky vzpamatovaly a vyvíjely. Proto neočekávám, že by Čína právě v této chvíli začala omezovat spotřebu a šetřit energiemi. Žádat to po ní by nemělo smysl. Na druhou stranu je v jejich vlastním zájmu, aby energii využívaly efektivně.

HN: Z vysokých cen ropy je v zásadě obviňována právě Čína a její vysoká poptávka. Nicméně USA mají v přepočtu na hlavu mnohem vyšší spotřebu...
Patnáctkrát vyšší! Takže než začneme obviňovat Čínu, musíme zamést před prahem západního světa. Spojené státy by rozhodně měly začít víc šetřit, a to především v dopravě. Je tam třeba zavést mnohem důkladnější normy.

HN: Hrozí západnímu světu opravdová ropná krize či šok?
Jistě. Už tady vlastně je a nejen v západním světě, ale globální. Když si půjdete natankovat dnes odpoledne, tak to na své peněžence pěkně pocítíte.

HN: Bylo možné současné krizi zabránit, pokud by státy již dříve zavedly úsporná opatření ve využívání energií?
Máte v podstatě pravdu. Současná situace ukazuje, jak málo jsme připraveni na nedostatek surové ropy a ropných produktů. A zároveň tato situace poukazuje na to, že je třeba zvýšit investice do nových zdrojů, přičemž nelze ropu vůbec opomíjet, a také do úsporných opatření. Jen tak se dá dalším krizím zamezit.

HN: Odhaduje se, že zhruba za osmnáct dolarů na nynější ceně barelu ropy mohou spekulace hedgeových fondů. Mohou tedy tyto fondy za současnou rekordní cenu?
Nebudu spekulovat o jakýchkoliv číslech. Ani si nejsem jistý, zda je korektní říkat jakékoliv číslo. Nicméně tyto fondy rozhodně mají na trhu svou roli, kterou plní. Ale hedgeové fondy nikdy netvoří trh, nemohou změnit růst v pokles a naopak. Vždy jen sledují trend na trhu a na jejich akce reaguje cena. V poslední době to pro ně navíc nebylo rizikové, protože neexistují limity pro růst ceny a nikdo nepředpokládal, že by IEA uvolnila zásoby ropy. Teď jsme je uvolnili a ukázali jim, že to můžeme udělat kdykoliv. Takže doufám, že jsme trochu změnili očekávání trhu.

MEZITITULEK: Rezervy jsme uvolnili teprve podruhé, a úspěšně

HN: Rezervy jste uvolnili na počátku září. Dosáhli jste kýženého efektu?
Cíl, který jsme si vytkli, se nám daří plnit. Díky rychlé reakci členských zemí už není třeba nikde na světě, ani ve Spojených státech, stát dlouhou frontu u benzínových pump. Cena ropy pro nás důležitá rozhodně nebyla, ale její pokles je příjemným vedlejším efektem.

HN: Analytici upozorňují, že takovéto akce mají pomíjivý dopad.
My jsme připraveni jednat s členskými státy o případné další stabilizaci trhu uvolněním dalších rezerv. Nicméně je třeba upozornit, že je to teprve podruhé, kdy IEA uvolnila ropné rezervy. Poprvé to bylo v roce 1991 na počátku první irácké války. Tehdy panovaly obavy z nedostatku vytěžené ropy. Ukázaly se však jako liché, a proto jsme uvolňování rychle zastavili.

HN: Jedná se nyní o největší krizi, když tedy uvolňujete zásoby?
To rozhodně ne. Spíš je to situací na trhu. Chyběly ropné produkty a ne jenom surová ropa. Proto také ropné produkty tvoří 40 procent z uvolňovaných 60 miliónů barelů. Třeba na počátku druhé irácké války v roce 2003, když zároveň stávkovali těžaři v Nigérii a Venezuele, chyběly denně tři milióny barelů. Tehdy ale saúdský ministr energetiky slíbil, že OPEC zvýší produkci.

HN: V současné situaci tvrdí OPEC, že nemůže pomoci. Je tomu skutečně tak?
Bohužel dnes OPEC nemůže pomoci. Nemá kapacity pro zvýšení těžby. Navíc zvýšit může těžbu spíše těžké ropy, a na trhu chyběla lehká ropa a produkty. To byl jeden z důvodů, proč jsme uvolnili zásoby. Do budoucna OPEC může zabránit dalším takovým krizím tím, že bude investovat do těžebních kapacit lehké ropy.

HN: Co je podle vás to nejdůležitější ponaučení, které si máme vzít ze současné situace?
Určitě, že společné zajištění, tedy například strategické rezervy IEA, které mohou být uvolněny v krátkém čase a na celém světě, je velmi potřebné.

HN: Drahá ropa žene vzhůru zisky ropných koncernů. Jak by to měly podle vás vrátit společnosti?
V podstatě to už dělají, vracejí tyto zisky společnosti, protože je vracejí akcionářům. Vyplácejí velmi vysoké dividendy, což je vlastně vracení peněz společnosti. Navíc mají rozsáhlé programy zpětného odkupu akcií, takže ty peníze dále kolují. Nemyslím, že je to nejlepší způsob, ale je to způsob. Rozhodně je nutné dále investovat do těžby a rafinace. Ale to dělají tyto firmy také, takže rozhodně společnost z jejich zisků profituje.

HN: V brzké době, podle odhadů IEA do padesáti let, dojde ropa a o patnáct let později i zemní plyn. Jak se díváte na alternativní energie?
Myslím, že všechny jsou velmi podstatné a nezbytné. Je jen nutné, aby byly nákladově efektivní, což předpokládá ještě hodně výzkumné práce. Svět bude potřebovat obnovitelné zdroje a rozhodně velmi pozitivně IEA vnímá biomasu. A určitě se bude využívat více jaderné energie. Také bude třeba lépe využívat uhlí, a to zejména tak, abychom produkovali co nejméně emisí.

HN: Ruský prezident Vladimir Putin byl právě v Německu a mimo jiné podepisoval smlouvu o novém plynovodu. Nehrozí Evropě, že bude na Rusku příliš závislá z hlediska energií?
Nemyslím, že Rusko je hrozbou. Je vlastně v pořádku nebo spíš velmi pozitivní, že do Evropy proudí tolik zemního plynu a ropy z Ruska. Co vidím jako problém, je spíš volná soutěž. Velmi důležité je, aby plynovod, jehož vznik právě podepsal Vladimir Putin s Gerhardem Schröderem, byl přístupný také třetím stranám. Tedy, že kdokoliv, a nejenom společnost Gazprom, bude mít možnost dopravovat jím plyn. Jenže obavy mám právě proto, že jsem o takové možnosti ještě neslyšel, a byla by to škoda a především chyba.


Claude Mandil
Jezděme méně autem. Přesně tohle doporučil před nedávnem Claude Mandil, výkonný ředitel Mezinárodní energetické agentury (IEA), čtenářům listu Die Zeit. Tímto způsobem se prý mohou nejsnáze vypořádat s rostoucími cenami ropy a benzínu. Stejně tak je ale na témže místě uklidnil, že ropa světu nedojde tak rychle, jak si mnozí myslí. V tomto je optimista. Mandil zřejmě ví, o čem mluví, v oboru se pohybuje bez dvou let čtyři dekády. Ženatý otec pěti dětí se narodil v roce 1942 v Lyonu. Po studiích na francouzské polytechnice a Ecole des Mines pracoval jako územní inženýr v regionech Lorraine a Brittany. V roce 1974 se zapsal do služeb Delegace územního plánování (DATAR), kde působil do roku 1981. Poté byl jmenován technickým poradcem francouzského premiéra, odpovídal za průmysl a energetiku. O rok později usedl do křesla výkonného šéfa institutu průmyslového rozvoje, kde měl na starosti též privatizaci tohoto subjektu. Po působení na ministerstvu průmyslu, pošt a telekomunikací a v čele státního podniku Gaz de France vede od roku 2003 IEA.