Jak se rozloučil Fischer a co chce vidět Ankara

Kdo se stane novým spolkovým kancléřem, ještě nevíme, ale že ministrem zahraničí nebude Joschka Fischer, je už více než jisto. Nejpopulárnější německý politik minulý týden uprostřed koaličních spekulací ohlásil, že příští volební období hodlá trávit v zadních řadách Bundestagu. Na tak elegantní odchod z čela strany, která sice ve volbách obstála, ale nemusí se dostat do vlády, si v českých zeměpisných šířkách ještě hodný čas počkáme.
Fischerovo rozloučení působilo stejně efektním dojmem jako jeho předchozí kariéra. Už jako mladík si vysloužil zápis v policejních análech kvůli potyčkám s muži v uniformě. Jeho nedokončená studia i občasné taxikaření za pár marek ho nijak nepředurčovaly ke vzestupu po politickém žebříku. Odchod na vrcholu krom samozřejmě vyvolaného respektu navíc nabízí politikovi "mezi dveřmi" jednu důležitou výhodu. Protože si svou chvíli zvolil sám a ani se týdny, neřkuli měsíce, nechytal dveří, jen aby nebyl vynesen z politického výsluní, dveře, kterými prošel, mu zůstávají do budoucna otevřené. Dokonce má velkou naději, že o nástup do příští funkce bude více než zdvořile požádán.
Lze-li věřit spekulacím v německých médiích, tak tím příštím stupněm by mohla být například funkce generálního tajemníka OSN, prý také, aby se Německo dočkalo kompenzace za zklamání, že vyhlídka na stálé členství v Radě bezpečnosti se odkládá na neurčito.
Kdyby Joschka Fischer stanul v čele administrativy Spojených národů, nikdo by jistě nepochyboval o jeho píli a o dostatku zkušeností. Spíše by se nabízelo zamyšlení, zda je představitelné, aby koženě vážného Kofiho Annana vystřídal ten, kdo neváhal oslovit předsedu Bundestagu - vážené čtenářky a čtenáři Hospodářských novin pro tuto příležitost prominou doslovnou citaci: "Při vší úctě, pane předsedo, jste sráč," a kdo o německém parlamentu kdysi prohlásil, že je to "shromáždění alkoholiků, kteří jsou cítit starým šnapsem".
Mnoho chvály na adresu odcházejícího ministra může působit až podezřele. Fischerova popularita ale byla zasloužená, jeho řečnické výkony se dají stěží zapomenout stejně jako způsob, kterým udělal ze své strany Zelených, kdysi neuspořádaného spojenectví ochránců životního prostředí a doleva orientovaných pacifistů, legitimní politickou sílu. S takovou stranou za zády to mohl být zas jenom Fischer, kdo mohl obhajovat a obhájit německé vojenské nasazení na Balkáně. Ale jak napsaly londýnské Financial Times, působivý rétor s typicky chraplavě zabarveným hlasem nemohl nijak zastřít, že poslední dobou se stále více témat zahraniční politiky stávalo "kanzlersache", což znamenalo, že její tvorba se více přenesla do okolí Gerharda Schrödera a že na šéfa diplomacie čím dál tím více zbývalo ji vykonat a ne vymyslet.

Turci byli spokojeni
Jako snad jediní, kdo se těší z výsledků německých voleb, se ukazují překvapivě Turci. Deník Bugün si je jist, že "pokud jsou pro nás nějaké volby důležité, tedy kromě našich vlastních a těch ve Spojených státech, tak jsou to volby v Německu, protože tam žije několik miliónů našich krajanů, z nichž půlmilión s pasem Spolkové republiky, kteří mají v takovém hlasování váhu". Je pravda, že tři němečtí občané tureckého původu se po volbách minulou neděli dostali do Bundestagu.
Bugün tvrdí, že volební kampaň ve Spolkové republice se soustředila zvláště na téma Turecka. Střízlivěji se na věc dívá list Milliyet, podle něhož odpor vůči přijetí Turecka do Evropské unie Angele Merkelové a Edmundovi Stoiberovi neprospěl. Milliyet proto dochází k závěru, že "se nedá říci, že by políček, který potkal Angelu Merkelovou a konzervativce v podobě chabého volebního skóre, byl pro nás špatnou zprávou".
Turci jaksi přehlédli, že hlavním tématem v německé předvolební kampani byly ekonomické reformy. Takový prohřešek by se v České republice, kde se často myslí, že v Berlíně mají na starosti snad jen Prahu, nemělo stát předmětem kritiky. Na poutích, kde jsou ke koupi horoskopy, se podobné výklady komentovaly rčením, že každý hádá podle své planety.

Roseovi poněmecku
Překvapivý pohled na německé volby nabídl komentátor Josef Joffé z hamburského Zeitu čtenářům australského deníku The Australian: "To pondělní ráno se Němci probudili do Itálie. Každý může dohadovat koalici takřka s každým, ale zásnuby, natožpak manželství vypadají asi tak snadné, jako kdyby Michael Douglas a Kathleen Turnerová měli ukončit své nekonečné hádky ve Válce Roseových obnovením manželských slibů."
Přeloženo do řeči praktické politiky to znamená, že ve Spolkové republice, která po léta sloužila za vzor stability, nevznikne příští vládní koalice snadno, a pokud vznikne, nebude stabilní a nakonec nelze ani vyloučit předčasné volby, které by také nemusely přinést stabilní a jasně orientovanou vládu. adam.cerny@economia.cz