EKOLOGIE: Lesk a bída energetického využívání biomasy

Dovolím si zde nastínit drobnou konspirační teorii. Je všeobecně známé, jak naši „ekologičtí“ aktivisté vzhlížejí ke svým rakouským a německým kolegům. Není ani tajemstvím, že z těchto zemí jsou tyto organizace štědře podporovány. Faktem je, že velkou část větrných elektráren se u nás snaží postavit rakouské a německé společnosti. Faktem je také to, že velká část těchto elektráren je stavěna z repasovaných dílů větrníků rušených u našich jižních a západních sousedů. Je to jedinečná šance, jak ještě využít zařízení, které v těchto zemích již dosloužilo a je tam nahrazováno modernějším. I většina firem, které u nás nabízejí větrné technologie, je buď přímo rakouských či německých, nebo se v nich spolupodílí kapitál z těchto zemí pocházející. Není tedy žádným divem, že naše „ekologické“ organizace propagují především větrnou energii. Stejně jako ve většině jiných případů není jejich motivací ochrana přírody, jako spíše prosazování ekonomických zájmů.

Tolik k důvodům, proč je z obnovitelných zdrojů největší pozornost věnována větrníkům. V roce 2004 bylo v obnovitelných zdrojích v ČR vyrobeno 3,3% elektřiny. Největší podíl mají samozřejmě vodní elektrárny (více než 75%). Biomasa zaujímá s téměř 24% druhé místo. Jen na okraj uveďme, že vítr se podílí na výrobě obnovitelných zdrojů čtyřmi desetinami procenta. Přesvědčivá výhoda biomasy spočívá v tom, že na rozdíl od vodních elektráren, které už možnosti ČR téměř vyčerpaly, a větrných, které nemá u nás téměř smysl stavět, má obrovský potenciál. Odborníci říkají, že nebude problém dosáhnout podílu biomasy na výrobě z obnovitelných zdrojů 40%. Už dnes se biomasa při výrobě elektřiny a tepla hojně využívá. V roce 2004 společnost ČEZ spálila ve svých elektrárnách 150 tisíc tun biomasy. Jde o spoluspalování v kombinaci s hnědým uhlím. Společnost ČEZ by byla sama proti sobě, kdyby nevyužila štědrosti zákona na podporu výroby z obnovitelných zdrojů. Projekty na energetické využívání biomasy u nás rostou jako houby po dešti. A to především díky státní a evropské podpoře. Zajímavostí je, že například na Slovensku, kde zákon na podporu výroby z obnovitelných zdrojů neexistuje, provozuje společnost Termonova v Nové Dubnici kotelnu na spalování biomasy zcela bez podpor a dotací.

Proč nepropagují „ekologičtí“ aktivisté biomasu více, když má tak velký potenciál využitelnosti? Zřejmě proto, že je s jejím spalováním spojeno mnoho problémů. Je třeba říct, že při energetickém využívání biomasy je možné snížit podíl oxidu uhličitého – pěstovaná biomasa odčerpává oxid uhličitý z ovzduší. Biomasa obsahuje pouze zanedbatelné množství síry, při spalování nevzniká oxid siřičitý. Méně už se ví, že pokud dojde ke spalování za teploty nižší jak 500 stupňů, uvolňují se nespálené dehtové plyny. Vědecké studie ukázaly, že spaliny z biomasy jsou vskutku bohaté na škodlivé látky, odborníci jich nalezli ve spalinách na dvě stovky druhů. A jsou to většinou velmi zajímavé látky – polycyklické aromatické uhlovodíky, polychlorované bifenyly a především dioxiny. V přepočtu na kubík spalin jich tam je o řád více, než povoluje evropská norma pro velké spalovny komunálního odpadu. Co říkají vědecké práce o těchto látkách? Dioxiny patří k nejjedovatějším, ještě v koncentracích jedna ku miliardě jsou nebezpečné pro život. Jsou například sedmdesátkrát jedovatější než kyanid draselný. Jsou karcinogenní a teratogenní, to znamená, že poškozují nenarozený plod. Ukládají se v tucích, organizmem jsou vylučovány velice pomalu. V organizmu, kam se dostávají v rámci potravinového řetězce, tak může docházet k jejich kumulaci. Produkce dioxinů při spalování biomasy není žádnou novinkou, o to je zajímavější, že pro menší energetické zdroje neexistuje emisní limit pro tyto látky.

Energetické využívání biomasy není jednoduché ani z pohledu ekonomického. Problematická je doprava biomasy, ukazuje se, že se ji nevyplatí svážet z okruhu většího než 50 až 70 kilometrů. Z tohoto důvodu je biomasa odsouzena jen k lokálnímu energetickému využití. Když už jsme se dotkli dopravy, je třeba se zamyslet i nad tím, kolik škodlivin se uvolní z motorů traktorů při obdělávání polí s pěstovanou biomasou. Většímu rozšíření pěstování energetické biomasy paradoxně brání i politika Evropské unie. Na jedné straně poskytuje ministerstvo zemědělství dotace na založení porostů rychle rostoucích dřevin na zemědělské půdě určených pro energetické využití, na straně druhé však společná zemědělská politika Evropské unie štědře dotuje zemědělce v méně příznivých oblastech za to, že nechávají ležet půdu ladem. Znáte lepší příklad paradoxů přicházejících z EU? Proč by se zemědělec vrhal do nejistého podnikání s pěstováním energetické biomasy, když může pohodlně pobírat dotace za ladem ležící půdu!

Pokud chceme naplnit cíl vyrábět 8% elektřiny v obnovitelných zdrojích, který si ČR stanovila a kterému mimochodem dnes už asi nevěří ani ministr Ambrozek, je naší jedinou možností využití biomasy. Je to jediný z obnovitelných zdrojů, který můžeme brát, vedle vodních elektráren, v podmínkách ČR vážně, a který má potenciál růstu. Na druhou stranu si musíme přiznat, že je to sice zdroj obnovitelný, ale s jeho příspěvkem ke zlepšování životního prostředí je to více než diskutabilní.