Teorie vs. praxe

K ekologickým daním jsme se zavázali při vstupu do EU. Výhody z jejich zavedení však nepocítí úplně všichni.

Ekologická daňová reforma je v teorii přehlídkou kladů. Přinese podle ministra životního prostředí Libora Ambrozka trojí zisk: lepší životní prostředí, konkurenceschopnější ekonomiku a více pracovních příležitostí. "Vyděláme na ní všichni," prohlásil. Daň bude výnosově neutrální: kolik se na ní vybere, tolik se zase občanům rozdá. Zlepší se životní prostředí, tím lidské zdraví a sníží se výdaje na zdravotnictví.

Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban, ačkoli je sám členem vládní koalice, která má zavedení těchto daní ve svém programu, ovšem označil celou záležitost za nesmysl - vyžene nám prý peníze z kapsy a ekologii nepomůže. Ministr financí Bohuslav Sobotka zase nepodporuje nové zdanění, které by se týkalo automobilů.

Občané čekají, jak to dopadne, ekologická daňová reforma zatím nikoho do ulic nežene. A to přesto, že přes všechnu snahu o daňovou neutralitu bude bolet.

Proklamovaná výnosová neutralita reformy spočívá v tom, že by se ve výši výnosu ekologické daně snížily příspěvky na státní politiku zaměstnanosti, které platí jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé. Všichni lidé je však neplatí, takže výhodnější by to bylo pro domácnosti složené ze samých zaměstnanců než např. u těch, kde je hodně dětí a ženy v domácnosti. Druhou alternativou je podle návrhu MŽP zvýšení nezdanitelného základu daně z příjmu fyzických osob. Jenže řada lidí žádné daně z příjmu neplatí. Ani jedna alternativa přitom neřeší problém, jak kompenzovat ekologické daně důchodcům.

Za elektřinu, plyn, uhlí a staré automobily by platili všichni uživatelé. Kdo by ušetřil přechodem na ekologičtější energii, mohl by na reformě i vydělat. Ti chudší však mají staré spotřebiče, neekologické způsoby vytápění a letitá auta. Platili by tedy víc. Investice do ekologičtějších zařízení by pro ně mohla být nedostupná.

V některých zemích Evropské unie (zdaleka ne ve všech) ekologické daně zavedeny mají. Vzorem české reformy je Německo, kde tyto sazby navyšují ceny elektřiny, plynu, benzinu a nafty. Občané ušetří na dávkách sociálního pojištění, protože notnou část ekodaní spolykají v SRN penze. Zdá se, že to funguje.

Při spojeném odporu financí a průmyslu však má ministr Ambrozek ve vládě jen malou naději, že by s reformou v navržené podobě do voleb uspěl. Může si ovšem udělat čárku: úkol formálně splnil.

AUTOR: Milena Geussová