ČEZko bude těžit z podpory jádra a uhlí
Nutnost zajistit náhradní zdroje energie, vytvořit si zásoby a usnadnit pohyb
elektřiny a plynu v rámci Evropy. To je jedno z poučení, které si vzala minulý
týden Evropská unie ze sporu o dodávky plynu mezi Ruskem a Ukrajinou. Komisař
pro energetiku Andris Piebalgs předloží první návrhy v tomto smyslu na březnovém
summitu EU. Těžit z nich budou nejen spotřebitelé plynu, ale i vývozci elektřiny
včetně českého ČEZ.
Radují se i politici a průmyslníci, kteří prosazovali další těžbu uhlí a rozvoj
jaderných elektráren. Přerušení dodávek plynu je pádným argumentem proti
ekologům, kteří prosazovali jeho spalování jako čistý zdroj energie. Finové,
kteří zatím jako jediní v Evropě budují jadernou elektrárnu (má být dokončena v
roce 2009), zřejmě nezůstanou osamoceni. I to nahrává do rukou českým
energetikům.
Polostátní ČEZ (stát vlastní 67 procent akcií) se v posledních letech vydal
dvěma směry. Sebevědomá firma, které si ve firemním magazínu říká ČEZko, ovládla
za podpory politiků celý řetězec výroby elektřiny od těžby uhlí (loni koupil
výhodně za 9 miliard korun státní podíl v Severočeských dolech) přes její výrobu
až po distribuci do podniků a domácností. Česko se navíc díky ČEZ stalo v roce
2003 šestým největším vývozcem elektřiny ve světě.
ČEZ má výborné výsledky - čistý zisk byl za rok 2004 13,1 miliardy korun (více
než dvojnásobek ročního rozpočtu Ministerstva kultury). To mu umožňuje kupovat
firmy v zahraničí a chce se stát jedničkou na trhu s elektřinou střední a
jihovýchodní Evropy.
V Bulharsku koupil tři distribuční společnosti, v Rumunsku firmu Electrica
Oltenia. Zajímá se o elektrárny v bulharské Varně a Ruse, v Polsku a v Černé
Hoře. Podle ekonoma České spořitelny Viktora Kotlána nemá u sousedů šanci, ale
se zhruba poloviční pravděpodobností letos koupí podnik v Bulharsku a v roce
2007 by mohl získat další v Rumunsku. ČEZ neuspěl na Slovensku, ale je horkým
favoritem v soutěži o makedonskou distribuční firmu AD ESM a chce postavit
elektrárnu v Moskvě.
V energetické branži chce v Čechách za hranice expandovat i další velký podnik.
Vlastník OKD, RPG Industries finančníka Zdeňka Bakaly (ovládá ji spolu s
londýnským fondem Crossroads), chce koupit černouhelné doly v Polsku a na
Ukrajině a pošilhává i po Kazachstánu. I Bakalovi by mohlo pomoci současné
znejistění dodávek plynu.
Zatímco Bakalovy plány jsou nejisté, ČEZ se dostal do první desítky evropských
energetických firem. Ve střední Evropě mu konkurují giganti jako němečtí E.ON
[http://E.ON] a RWE či italský Enel, který mu loni vyfoukl Slovenské elektrárne.
Němci se v poslední době zaměřují spíše na dodávky energie zákazníkům než na
její výrobu a vlastní podíly i v českých distribučních společnostech. Budou tedy
energii spíše nakupovat. Ostatně ČEZ má proti nim v produkci elektřiny dvě
výhody: nižší výrobní náklady a nezávislost na dodávkách surovin ze zahraničí
(zatímco v ČR téměř neexistuje výroba elektřiny z plynu, v EU se z něj vyrábí
zhruba 18 procent elektřiny. E.ON [http://E.ON] a RWE prodávají i plyn a E.ON
[http://E.ON] je největším zákazníkem Gazpromu).
Jak podotýká odborník na energetiku Jiří Marek, v Německu se od dokončení
posledních jaderných elektráren v osmdesátých letech příliš neinvestovalo a
výroba elektřiny tak bude klesat. Politici v Německu navíc slibovali odstavení
jaderných elektráren do roku 2020. Teprve přerušení dodávek plynu povzbudilo
zastánce jádra ve vládě. ČEZ oproti tomu vlastní Temelín, sto miliard korun chce
investovat do rekonstrukce uhelných elektráren a uvažuje i o nových reaktorech.
ČEZ se tím podobá evropské elektrárenské jedničce, francouzské EdF. Ta má být
pro ČEZ podle ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana vzorem. A to i v tom, že
je stále v rukou státu (jen 13 procent akcií drží od loňska soukromníci) a že
dominuje národnímu trhu. To ovšem s sebou nese i rizika. EdF musel pomáhat stát,
a Brusel nemá rád dominantní podniky, které ovlivňují ceny pro zákazníky a
označuje je za jednu z překážek uvolnění evropského trhu s elektřinou.
Nutnost zajistit náhradní zdroje energie, vytvořit si zásoby a usnadnit pohyb elektřiny a plynu v rámci Evropy. To je jedno z poučení, které si vzala minulý týden Evropská unie ze sporu o dodávky plynu mezi Ruskem a Ukrajinou. Komisař pro energetiku Andris Piebalgs předloží první návrhy v tomto smyslu na březnovém summitu EU. Těžit z nich budou nejen spotřebitelé plynu, ale i vývozci elektřiny včetně českého ČEZ.
Radují se i politici a průmyslníci, kteří prosazovali další těžbu uhlí a rozvoj jaderných elektráren. Přerušení dodávek plynu je pádným argumentem proti ekologům, kteří prosazovali jeho spalování jako čistý zdroj energie. Finové, kteří zatím jako jediní v Evropě budují jadernou elektrárnu (má být dokončena v roce 2009), zřejmě nezůstanou osamoceni. I to nahrává do rukou českým energetikům.
Polostátní ČEZ (stát vlastní 67 procent akcií) se v posledních letech vydal dvěma směry. Sebevědomá firma, které si ve firemním magazínu říká ČEZko, ovládla za podpory politiků celý řetězec výroby elektřiny od těžby uhlí (loni koupil výhodně za 9 miliard korun státní podíl v Severočeských dolech) přes její výrobu až po distribuci do podniků a domácností. Česko se navíc díky ČEZ stalo v roce 2003 šestým největším vývozcem elektřiny ve světě.
ČEZ má výborné výsledky - čistý zisk byl za rok 2004 13,1 miliardy korun (více než dvojnásobek ročního rozpočtu Ministerstva kultury). To mu umožňuje kupovat firmy v zahraničí a chce se stát jedničkou na trhu s elektřinou střední a jihovýchodní Evropy.
V Bulharsku koupil tři distribuční společnosti, v Rumunsku firmu Electrica Oltenia. Zajímá se o elektrárny v bulharské Varně a Ruse, v Polsku a v Černé Hoře. Podle ekonoma České spořitelny Viktora Kotlána nemá u sousedů šanci, ale se zhruba poloviční pravděpodobností letos koupí podnik v Bulharsku a v roce 2007 by mohl získat další v Rumunsku. ČEZ neuspěl na Slovensku, ale je horkým favoritem v soutěži o makedonskou distribuční firmu AD ESM a chce postavit elektrárnu v Moskvě.
V energetické branži chce v Čechách za hranice expandovat i další velký podnik. Vlastník OKD, RPG Industries finančníka Zdeňka Bakaly (ovládá ji spolu s londýnským fondem Crossroads), chce koupit černouhelné doly v Polsku a na Ukrajině a pošilhává i po Kazachstánu. I Bakalovi by mohlo pomoci současné znejistění dodávek plynu.
Zatímco Bakalovy plány jsou nejisté, ČEZ se dostal do první desítky evropských energetických firem. Ve střední Evropě mu konkurují giganti jako němečtí E.ON a RWE či italský Enel, který mu loni vyfoukl Slovenské elektrárne. Němci se v poslední době zaměřují spíše na dodávky energie zákazníkům než na její výrobu a vlastní podíly i v českých distribučních společnostech. Budou tedy energii spíše nakupovat. Ostatně ČEZ má proti nim v produkci elektřiny dvě výhody: nižší výrobní náklady a nezávislost na dodávkách surovin ze zahraničí (zatímco v ČR téměř neexistuje výroba elektřiny z plynu, v EU se z něj vyrábí zhruba 18 procent elektřiny. E.ON a RWE prodávají i plyn a E.ON je největším zákazníkem Gazpromu).
Jak podotýká odborník na energetiku Jiří Marek, v Německu se od dokončení posledních jaderných elektráren v osmdesátých letech příliš neinvestovalo a výroba elektřiny tak bude klesat. Politici v Německu navíc slibovali odstavení jaderných elektráren do roku 2020. Teprve přerušení dodávek plynu povzbudilo zastánce jádra ve vládě. ČEZ oproti tomu vlastní Temelín, sto miliard korun chce investovat do rekonstrukce uhelných elektráren a uvažuje i o nových reaktorech.
ČEZ se tím podobá evropské elektrárenské jedničce, francouzské EdF. Ta má být pro ČEZ podle ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana vzorem. A to i v tom, že je stále v rukou státu (jen 13 procent akcií drží od loňska soukromníci) a že dominuje národnímu trhu. To ovšem s sebou nese i rizika. EdF musel pomáhat stát, a Brusel nemá rád dominantní podniky, které ovlivňují ceny pro zákazníky a označuje je za jednu z překážek uvolnění evropského trhu s elektřinou.
Radují se i politici a průmyslníci, kteří prosazovali další těžbu uhlí a rozvoj jaderných elektráren. Přerušení dodávek plynu je pádným argumentem proti ekologům, kteří prosazovali jeho spalování jako čistý zdroj energie. Finové, kteří zatím jako jediní v Evropě budují jadernou elektrárnu (má být dokončena v roce 2009), zřejmě nezůstanou osamoceni. I to nahrává do rukou českým energetikům.
Polostátní ČEZ (stát vlastní 67 procent akcií) se v posledních letech vydal dvěma směry. Sebevědomá firma, které si ve firemním magazínu říká ČEZko, ovládla za podpory politiků celý řetězec výroby elektřiny od těžby uhlí (loni koupil výhodně za 9 miliard korun státní podíl v Severočeských dolech) přes její výrobu až po distribuci do podniků a domácností. Česko se navíc díky ČEZ stalo v roce 2003 šestým největším vývozcem elektřiny ve světě.
ČEZ má výborné výsledky - čistý zisk byl za rok 2004 13,1 miliardy korun (více než dvojnásobek ročního rozpočtu Ministerstva kultury). To mu umožňuje kupovat firmy v zahraničí a chce se stát jedničkou na trhu s elektřinou střední a jihovýchodní Evropy.
V Bulharsku koupil tři distribuční společnosti, v Rumunsku firmu Electrica Oltenia. Zajímá se o elektrárny v bulharské Varně a Ruse, v Polsku a v Černé Hoře. Podle ekonoma České spořitelny Viktora Kotlána nemá u sousedů šanci, ale se zhruba poloviční pravděpodobností letos koupí podnik v Bulharsku a v roce 2007 by mohl získat další v Rumunsku. ČEZ neuspěl na Slovensku, ale je horkým favoritem v soutěži o makedonskou distribuční firmu AD ESM a chce postavit elektrárnu v Moskvě.
V energetické branži chce v Čechách za hranice expandovat i další velký podnik. Vlastník OKD, RPG Industries finančníka Zdeňka Bakaly (ovládá ji spolu s londýnským fondem Crossroads), chce koupit černouhelné doly v Polsku a na Ukrajině a pošilhává i po Kazachstánu. I Bakalovi by mohlo pomoci současné znejistění dodávek plynu.
Zatímco Bakalovy plány jsou nejisté, ČEZ se dostal do první desítky evropských energetických firem. Ve střední Evropě mu konkurují giganti jako němečtí E.ON a RWE či italský Enel, který mu loni vyfoukl Slovenské elektrárne. Němci se v poslední době zaměřují spíše na dodávky energie zákazníkům než na její výrobu a vlastní podíly i v českých distribučních společnostech. Budou tedy energii spíše nakupovat. Ostatně ČEZ má proti nim v produkci elektřiny dvě výhody: nižší výrobní náklady a nezávislost na dodávkách surovin ze zahraničí (zatímco v ČR téměř neexistuje výroba elektřiny z plynu, v EU se z něj vyrábí zhruba 18 procent elektřiny. E.ON a RWE prodávají i plyn a E.ON je největším zákazníkem Gazpromu).
Jak podotýká odborník na energetiku Jiří Marek, v Německu se od dokončení posledních jaderných elektráren v osmdesátých letech příliš neinvestovalo a výroba elektřiny tak bude klesat. Politici v Německu navíc slibovali odstavení jaderných elektráren do roku 2020. Teprve přerušení dodávek plynu povzbudilo zastánce jádra ve vládě. ČEZ oproti tomu vlastní Temelín, sto miliard korun chce investovat do rekonstrukce uhelných elektráren a uvažuje i o nových reaktorech.
ČEZ se tím podobá evropské elektrárenské jedničce, francouzské EdF. Ta má být pro ČEZ podle ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana vzorem. A to i v tom, že je stále v rukou státu (jen 13 procent akcií drží od loňska soukromníci) a že dominuje národnímu trhu. To ovšem s sebou nese i rizika. EdF musel pomáhat stát, a Brusel nemá rád dominantní podniky, které ovlivňují ceny pro zákazníky a označuje je za jednu z překážek uvolnění evropského trhu s elektřinou.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích