Boj o atom
Ukrajinská plynová krize otevřela ve Spolkové republice debatu o konci jaderného
programu.
Ukrajinská plynová krize otevřela ve Spolkové republice debatu o konci jaderného programu.
V Německu se stalo, co se stát muselo. Ministři spolkové vlády Angely Merkelové a zemští premiéři se začali hádat, zda se má Spolková republika dále postupně loučit (na základě dohody z června roku 2000) s jadernou energetikou, nebo začít uvažovat, že si ji přece jen ponechá. Důvod? Čerstvé poznání z ukrajinské plynové krize, že dodávky energie z Ruska, na nichž je německá ekonomika životně závislá, už nemusejí být takovou samozřejmostí jako dosud.
A třebaže Merkelová opakovaně, naposledy v úterý po výjezdním zasedání kabinetu v braniborském zámku Genshagen, ujišťuje, že velká koalice na smluvním scénáři "atomového odchodu" trvá, dávají hluboké rozdíly nesourodé koalice v názoru na věc tušit, že téma není zdaleka ze stolu. Další kolo střetu se čeká v dubnu.
Kancléřka má pádný důvod, proč nechat vše při starém. Navzdory tomu, že loni v létě vzbudila naděje německých energetických kolosů, že to s atomovým útlumem nebude tak horké, zařadila po volbách do koaliční smlouvy klauzuli, že se platné ustanovení přehodnocovat nebude.
Může to tedy vypadat, že rozpoutaná diskuse o jádru jí vrací jako bumerang další z ústupků, které udělala na cestě k moci. Jenže vyústí-li spor v závěr, že je delší lpění na jádru žádoucí, může právě Merkelová daleko více získat než ztratit.
KOALIČNÍ SMLOUVA mezi CDU, CSU a SPD z 11. listopadu 2005 připouští, že partneři mají na využívání atomu k výrobě elektřiny různé pohledy, a proto se dohoda mezi vládou SPD a Zelených s energetickými koncerny z roku 2000 a v ní obsažené postupy nebudou měnit. To znamená, že výrobní cyklus německých jaderných elektráren smí trvat nanejvýš 32 let. Úplný konec atomu v Německu má nastat do roku 2021.
Tabu platilo do 3. ledna, kdy ho v reakci na utažení kohoutků Ukrajině napadli bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber a spolkový ministr hospodářství Michael Glos (oba CSU). Hesenský premiér Roland Koch vyzval, aby bylo Německo připraveno k výstavbě nových reaktorů. Z opačného tábora se ohradil ministr životního prostředí Sigmar Gabriel (SPD), který vidí v prodloužení životnosti bezpečnostní hrozbu a větší závislost na dovozu uranu. Zelení pohrozili masovými protesty.
Výsledek z Genshagenu svár poněkud utišil. Přesto pořád platí, co připomněl před schůzkou dolnosaský premiér Christian Wulff (CDU): "Nepovažujme koaliční smlouvu za uzavřený dokument." Do německé ekonomiky dodalo jádro podle údajů za rok 2004 asi 13 procent elektřiny.
JAK DÁLE, pokusí se Merkelová a její tým vyřešit v dubnu na domácím energetickém summitu. Možnost, že by se mohla "jistá rozhodnutí z minulosti" korigovat, analytici nevylučují. Spolkový svaz německého průmyslu (BDI) tvrdí, že prodloužení provozu jaderných elektráren o osm let oddálí o pět až deset let potřebu stavět náhradní uhelné elektrárny, které uvolňují více CO2, než je zdrávo. A že nebude ani tolik třeba plynových elektráren, které jsou drahým - a jak ukazuje ukrajinská sága -, i nejistým podnikem.
Za takto přehodnocené situace by mohly být ceny energie nižší a průmysl by mohl zaměstnat nové lidi, dodává BDI. Při prodloužení životnosti elektráren na 60 let by si Německo mohlo odpustit 22 procent dovozu plynu - ceny proudu by klesly o čtvrtinu.
Což je přesně to, co by Merkelová nejen chtěla, ale přímo potřebovala. Okřídlená věta, že koaliční smlouva není "bible", je z tohoto zorného úhlu pro ni i celé Německo opravdu klíčová.
AUTOR: Igor Záruba
V Německu se stalo, co se stát muselo. Ministři spolkové vlády Angely Merkelové a zemští premiéři se začali hádat, zda se má Spolková republika dále postupně loučit (na základě dohody z června roku 2000) s jadernou energetikou, nebo začít uvažovat, že si ji přece jen ponechá. Důvod? Čerstvé poznání z ukrajinské plynové krize, že dodávky energie z Ruska, na nichž je německá ekonomika životně závislá, už nemusejí být takovou samozřejmostí jako dosud.
A třebaže Merkelová opakovaně, naposledy v úterý po výjezdním zasedání kabinetu v braniborském zámku Genshagen, ujišťuje, že velká koalice na smluvním scénáři "atomového odchodu" trvá, dávají hluboké rozdíly nesourodé koalice v názoru na věc tušit, že téma není zdaleka ze stolu. Další kolo střetu se čeká v dubnu.
Kancléřka má pádný důvod, proč nechat vše při starém. Navzdory tomu, že loni v létě vzbudila naděje německých energetických kolosů, že to s atomovým útlumem nebude tak horké, zařadila po volbách do koaliční smlouvy klauzuli, že se platné ustanovení přehodnocovat nebude.
Může to tedy vypadat, že rozpoutaná diskuse o jádru jí vrací jako bumerang další z ústupků, které udělala na cestě k moci. Jenže vyústí-li spor v závěr, že je delší lpění na jádru žádoucí, může právě Merkelová daleko více získat než ztratit.
KOALIČNÍ SMLOUVA mezi CDU, CSU a SPD z 11. listopadu 2005 připouští, že partneři mají na využívání atomu k výrobě elektřiny různé pohledy, a proto se dohoda mezi vládou SPD a Zelených s energetickými koncerny z roku 2000 a v ní obsažené postupy nebudou měnit. To znamená, že výrobní cyklus německých jaderných elektráren smí trvat nanejvýš 32 let. Úplný konec atomu v Německu má nastat do roku 2021.
Tabu platilo do 3. ledna, kdy ho v reakci na utažení kohoutků Ukrajině napadli bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber a spolkový ministr hospodářství Michael Glos (oba CSU). Hesenský premiér Roland Koch vyzval, aby bylo Německo připraveno k výstavbě nových reaktorů. Z opačného tábora se ohradil ministr životního prostředí Sigmar Gabriel (SPD), který vidí v prodloužení životnosti bezpečnostní hrozbu a větší závislost na dovozu uranu. Zelení pohrozili masovými protesty.
Výsledek z Genshagenu svár poněkud utišil. Přesto pořád platí, co připomněl před schůzkou dolnosaský premiér Christian Wulff (CDU): "Nepovažujme koaliční smlouvu za uzavřený dokument." Do německé ekonomiky dodalo jádro podle údajů za rok 2004 asi 13 procent elektřiny.
JAK DÁLE, pokusí se Merkelová a její tým vyřešit v dubnu na domácím energetickém summitu. Možnost, že by se mohla "jistá rozhodnutí z minulosti" korigovat, analytici nevylučují. Spolkový svaz německého průmyslu (BDI) tvrdí, že prodloužení provozu jaderných elektráren o osm let oddálí o pět až deset let potřebu stavět náhradní uhelné elektrárny, které uvolňují více CO2, než je zdrávo. A že nebude ani tolik třeba plynových elektráren, které jsou drahým - a jak ukazuje ukrajinská sága -, i nejistým podnikem.
Za takto přehodnocené situace by mohly být ceny energie nižší a průmysl by mohl zaměstnat nové lidi, dodává BDI. Při prodloužení životnosti elektráren na 60 let by si Německo mohlo odpustit 22 procent dovozu plynu - ceny proudu by klesly o čtvrtinu.
Což je přesně to, co by Merkelová nejen chtěla, ale přímo potřebovala. Okřídlená věta, že koaliční smlouva není "bible", je z tohoto zorného úhlu pro ni i celé Německo opravdu klíčová.
AUTOR: Igor Záruba
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
