V roce 2005 vydal Ústavní soud (ÚS) řadu nálezů, v nichž se vyjadřoval k souladu právních předpisů obcí, tj. obecně závazných vyhlášek a nařízení, se zákonem.
Co přinesly nálezy Ústavního soudu v roce 2005 obcím?
Navázal na svá předchozí rozhodnutí a v několika případech vyslovil závěry, které doposud dozorová praxe1) a zejména obce postrádaly.
POPRVÉ TEST "ČTYŘ KROKŮ"
Test "čtyř kroků" se poprvé v rozhodovací praxi Ústavního soudu objevil v souvislosti s nálezem Pl. ÚS 63/04 ve věci obecně závazné vyhlášky města Prostějov o náhradách za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města. Tento test není ničím jiným než vyjádřením, jakým způsobem bude ÚS přistupovat k posouzení formálních a obsahových náležitostí obecně závazných vyhlášek při hodnocení jejich souladu se zákonem.
Test "čtyř kroků" sestává:
z přezkumu pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky,
zkoumání, zda se obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti,
zkoumání, zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost,
přezkumu obsahu obecně závazné vyhlášky z hlediska "nerozumnosti".
Obsah jednotlivých kroků testu Ústavní soud podrobněji vymezil v několika navazujících nálezech, například v nálezu Pl. ÚS 62/04 nebo nálezu Pl. ÚS 1/05, kategorii "nerozumnosti" však dosud ve své rozhodovací praxi nepopsal. Význam testu spočívá především v tom, že dále zpřehlednil nálezy ÚS a usnadnil proces "samoposouzení" souladu obecně závazných vyhlášek se zákonem samotnými obcemi.
APEL NA STÁTNÍ ORGÁNY
V některých případech považuje Ústavní soud při zdůvodnění svých závěrů za vhodné apelovat na státní orgány či se vyjádřit k jejich činnosti. Tato vyjádření je třeba chápat zejména jako výchovný prostředek, který má přimět státní orgány (a nejen je), aby důsledněji zvažovaly dopady své činnosti a ve zvýšené míře přihlížely a šetřily práv a právem chráněných zájmů územních samosprávných celků a fyzických a právnických osob.
V nálezu Pl. ÚS 49/03 ve věci obecně závazné vyhlášky obce Jindřichovice pod Smrkem2), například Ústavní soud uvedl, že: "...si je (současně) vědom toho, že přemíra správních úřadů různého stupně a požadavků kladených z jejich strany jak na územní samo-správné celky, tak na různé právnické i fyzické osoby jde mnohdy nad rámec pravidel řádného fungování demokratického státu. Předpokládá přitom (Ústavní soud), že i po účinnosti tohoto derogačního nálezu budou příslušné státní úřady dostatečně šetřit práva všech územních samosprávných celků...".
Současně se vyjádřil k mezím samosprávy, když v témže nálezu konstatoval, že územní samospráva není bezbřehá a nemá charakter svrchovaných těles blížících se státům. Samospráva tedy nemůže na svém území vyloučit uplatnění státní moci nebo zasahovat do zákonem vymezené působnosti státních orgánů.
K POSTUPU ORGÁNŮ DOZORU
Ústavní soud v roce 2005 zaujal rovněž stanovisko k některým procesním institutům a povinnostem orgánů dozoru. V nálezu Pl. ÚS 9/04 ve věci nařízení obce Lipník o stavební uzávěře se ÚS vyjádřil k povaze patnáctidenní lhůty od pozastavení účinnosti právního předpisu obce k podání návrhu k Ústavnímu soudu na jeho zrušení podle § 124 zákona o obcích. K této lhůtě uvedl, že je to lhůta charakteru procesního, jejíž nedodržení není stiženo odmítnutím návrhu na zrušení právního předpisu obce, nicméně, je třeba ji ústavně konformně vykládat tak, že jejím marným uplynutím se obnovuje účinnost právního předpisu obce.
V nálezu Pl. ÚS 27/04 ve věci obecně závazné vyhlášky města Planá o závazných částech sídelního útvaru města potom Ústavní soud zopakoval a upřesnil povinnosti navrhovatele3) při podání návrhu na zrušení právního předpisu. Uvedl zejména, že nesoulad právního předpisu se zákonem musí být přesně a konkrétně vymezen a ÚS je následně povolán k posouzení, zda je daný výklad či odůvodnění nesouladu právního předpisu ústavně konformní (v souladu s ústavním pořádkem).
PŘI VYMEZOVÁNÍ VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ
Řada povinností, které ukládají obce fyzickým a právnickým osobám, se vztahuje na konkrétně vymezené veřejné prostranství. Ústavní soud v této souvislosti již v předchozích nálezech konstatoval požadavek vymezovat veřejná prostranství dostatečně určitě, aby jejich vymezení nečinilo aplikační problémy, nedocházelo k jejich záměně a nebyla narušena právní jistota adresátů povinností.4) K obdobnému závěru dospěl rovněž v nálezu Pl. ÚS 1/05 ve věci obecně závazné vyhlášky obce Svojšín o místních poplatcích.5) V odůvodnění nálezu ÚS dále uvedl, že specifikace míst užívaných jako veřejná prostranství je nutná také z důvodu právní jistoty jejich vlastníků, neboť ti mají možnost se soukromoprávní cestou bránit jejich zvláštnímu užívání.
VYHLÁŠKY O ODPADECH
Nálezem Pl. ÚS 7/04 ve věci obecně závazné vyhlášky města Louny, kterou byl stanoven systém odpadového hospodářství města, se ÚS vyslovil k některým povinnostem ukládaným adresátům, a konkretizoval tak možnosti obce v této oblasti. Uvedl zejména, že obce nejsou oprávněny jakýmkoliv způsobem zavazovat fyzické osoby k uzavírání smluv o umístění sběrné nádoby na veřejném prostranství ve vlastnictví obce a dále, že uložení povinnosti uzavřít občanskoprávní smlouvu nelze odvodit ani z institutu zvláštního užívání veřejného prostranství. Obec se rovněž nemůže zprostit odpovědnosti za komunální odpad odložený fyzickými osobami na jí určených místech tím, že jim uloží povinnost uzavřít smlouvu o svozu odpadu se svozovou společností.
Ústavní soud se rovněž vyjádřil ke zpoplatňování systému obecního odpadového hospodářství. Konstatoval přitom, že obec měla možnost zvolit si mezi místním poplatkem za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 10b zákona o místních poplatcích, poplatkem za komunální odpad podle § 17 odst. 5 zákona o odpadech nebo platbou za systém založenou na smluvním základě. Posledně jmenovaná možnost, tj. smluvní ujednání mezi obcí a fyzickou osobou, však nemůže být obsažena v obecně závazné vyhlášce.
ZÁVAZNÉ ČÁSTI ÚZEMNÍCH PLÁNŮ A STAVEBNÍ UZÁVĚRY
Obce ve své praxi nezřídka vyhlašují stavební uzávěry formou nařízení obce. Ústavní soud v roce 2005 vydal dva nálezy v této oblasti, a to nález Pl. ÚS. 9/04 ve věci stavební uzávěry vyhlášené nařízením obce Lipník a nález Pl. ÚS. 35/04 ve věci stavební uzávěry vyhlášené nařízením obce Psáry. Ve svých nálezech se ÚS vypořádal se vztahem nařízení o stavební uzávěře a rozhodnutím o stavební uzávěře vydaným podle stavebního zákona a konstatoval, že tím, že stavební zákon pro obojí stanovil povinnost zajistit jejich soulad s cíli, záměry a dokumentací územního plánování, zároveň závazným způsobem vymezil jejich obsah. Nerespektování tohoto požadavku má za následek rozpor nařízení, případně rozhodnutí se zákonem.
Ústavní soud rovněž zaujal stanovisko ke vztahu nařízení obce o stavební uzávěře k obecně závazné vyhlášce obce o závazné části územního plánu a zkonstatoval, že mezi nimi není vztah právního předpisu vyšší a nižší právní síly. Uvedl rovněž, že případný rozpor právních předpisů rozdílné nebo téže právní síly je v ústavním systému ČR řešitelný zejména podle čl. 95 Ústavy. To znamená, že soudce je oprávněn v rovině konkrétní kontroly norem posoudit soulad právního předpisu se zákonem nebo mezinárodní smlouvou.
K závazným částem územních plánů se ÚS vyjádřil v nálezu Pl. ÚS. 27/04 ve věci obecně závazné vyhlášky města Planá o závazných částech sídelního útvaru města. Uvedl zejména, že není třeba předkládat každou změnu v závazné části územně plánovací dokumentace nadřízenému orgánu územního plánování, a to za předpokladu, že obec respektuje účel územního řízení a nezasáhne do výkonu své přenesené působnosti (tj. pořízení nebo provedení zásadní změny územně plánovací dokumentace).
POPLATKY V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
K některým možnostem obcí při regulaci životního prostředí a veřejné zeleně se ÚS vyslovil v již výše uvedeném nálezu Pl. ÚS. 63/04 ve věci obecně závazné vyhlášky města Prostějov o náhradách za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města. Východiskem pro možnosti obce upravovat tuto oblast je zejména § 10 písm. c) zákona o obcích, které obce opravňuje k ukládání povinnosti obecně závaznou vyhláškou k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně. Tyto možnosti jsou však omezeny obecným požadavkem, aby ukládané povinnosti nebyly v rozporu s kogentními zákonnými normami nebo ústavním pořádkem.6)
K platbě za zábor veřejné zeleně jakožto prostředku ochrany životního prostředí ÚS konstatoval, že s přihlédnutím ke všem jejím charakteristikám jde o institut poplatku, a to o poplatek zákonem nepředvídaný. Vzhledem k tomu, že daně a poplatky mohou být ukládány jen na základě zákona a zákon o místních poplatcích v taxativním výčtu poplatek za zábor veřejné zeleně ani poplatek obsahově obdobný neobsahuje, obec jeho zavedením zneužila svoji zákonem svěřenou samostatnou působnost, neboť se opomenula řídit ustanovením čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
CHOV ZVÍŘAT
Chov zvířat je pravidelně oblastí, v níž obce cítí zvýšenou potřebu vyjít vstříc požadavkům občanů a tuto oblast ve svých právních předpisech podrobně reglementovat. Ústavní soud zaujal k této oblasti již řadu stanovisek,7) na která navázal v nálezu Pl. ÚS. 62/04 ve věci obecně závazné vyhlášky obce Chuchelná o zásadách chovu zvířat.
Z nálezu vyplývá, že ÚS vnímá potřebu obce reagovat na společensky nežádoucí jevy, nicméně je nemůže upravovat prostřednictvím normotvorby,8) ke které obec nebyla zákonem zmocněna. Řadu otázek v rozporu se zákonem upravených v obecně závazné vyhlášce mohla obec efektivně řešit jiným způsobem, například upozorněním na úřední desce obecního úřadu, přehledem právní úpravy regulující tuto oblast tamtéž nebo například sdělením, že porušování právní úpravy týkající se chovu zvířat bude důsledně sledováno a trestáno. K tomu dodejme, že obdobného cíle lze dosáhnout rovněž upozorněním v obecních periodicích, vyhlášením v obecním rozhlase nebo jinými prostředky, které jsou v obci obvyklé pro komunikaci mezi obecním úřadem a občany.
V nálezu ÚS rovněž zaujal řadu stanovisek k dílčím problémům chovu zvířat, například k otázkám obecné úpravy chovu zvířat, problematice udržování čistoty na dětských hřištích a pískovištích, bránění zvířatům v úniku, neporušování pravidel občanského soužití, volnému pohybu psů, dezinsekci a deratizaci a regulaci toulavých a opuštěných zvířat.
Poznámky:
1) Rozuměj ve smyslu postupu orgánů dozoru, tj. Ministerstva vnitra a krajských úřadů, při výkonu dozoru nad samostatnou a přenesenou působností obcí.
2) Touto obecně závaznou vyhláškou obec zakázala vstup úředníkům státní správy na území obce bez předchozího povolení nebo pozvánky obecního úřadu, zmocnila obecní úřad k zamítnutí žádosti o povolení ke vstupu a stanovila poplatky za čas představitelů a zaměstnanců obce strávený s úředníkem státní správy na jeho žádost. Ústavní soud obecně závaznou vyhlášku přezkoumal a dospěl k závěru, že je v rozporu s čl. 2 odst. 3, čl. 79 odst. 1, čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto přistoupil k jejímu zrušení.
3) Navrhovatelem je možné rozumět kterýkoliv oprávněný subjekt ve smyslu § 64 zákona o Ústavním soudu.
4) Srov. např. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 50/03 nebo nález Pl. ÚS 14/95.
5) Ústavní soud zkonstatoval, že obec opomenula respektovat ústavní princip právní jistoty, čímž se dopustila zneužití jí svěřené samostatné působnosti.
6) Jde o požadavek, který lze vztáhnout na všechny právní předpisy vydávané v samostatné a přenesené působnosti obcí.
7) K tomu např. nálezy Pl. ÚS. 4/98, nález Pl. ÚS. 17/02 apod.
8) Rozuměj ve smyslu autoritativního určování poměrů jednotlivců.
AUTOR: VÍTĚZSLAV ŠEMORA
právník
student postgraduálního studia na Právnické fakultě
Masarykovy univerzity v Brně
Význam nálezů Ústavního soudu
Nálezy Ústavního soudu jsou významným interpretačním vodítkem, neboť často konkretizují nesrozumitelná či nejasná zákonná zmocnění, vymezují meze těchto zmocnění, a lépe tak "osvětlují" prostor, v němž se obce mohou při vydávání právních předpisů pohybovat. Význam stanovisek v nálezech je současně nedocenitelný pro státní orgány, neboť jim napomáhá přistupovat k výkonu státní správy s vyšší efektivitou a zejména lépe dbát práv a právem chráněných zájmů adresátů jejich působení. Ústavní soud v roce 2005 obojímu výrazně napomohl. Nálezy ÚS jsou k nalezení na www.judikatura.cz.
POPRVÉ TEST "ČTYŘ KROKŮ"
Test "čtyř kroků" se poprvé v rozhodovací praxi Ústavního soudu objevil v souvislosti s nálezem Pl. ÚS 63/04 ve věci obecně závazné vyhlášky města Prostějov o náhradách za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města. Tento test není ničím jiným než vyjádřením, jakým způsobem bude ÚS přistupovat k posouzení formálních a obsahových náležitostí obecně závazných vyhlášek při hodnocení jejich souladu se zákonem.
Test "čtyř kroků" sestává:
z přezkumu pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky,
zkoumání, zda se obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti,
zkoumání, zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost,
přezkumu obsahu obecně závazné vyhlášky z hlediska "nerozumnosti".
Obsah jednotlivých kroků testu Ústavní soud podrobněji vymezil v několika navazujících nálezech, například v nálezu Pl. ÚS 62/04 nebo nálezu Pl. ÚS 1/05, kategorii "nerozumnosti" však dosud ve své rozhodovací praxi nepopsal. Význam testu spočívá především v tom, že dále zpřehlednil nálezy ÚS a usnadnil proces "samoposouzení" souladu obecně závazných vyhlášek se zákonem samotnými obcemi.
APEL NA STÁTNÍ ORGÁNY
V některých případech považuje Ústavní soud při zdůvodnění svých závěrů za vhodné apelovat na státní orgány či se vyjádřit k jejich činnosti. Tato vyjádření je třeba chápat zejména jako výchovný prostředek, který má přimět státní orgány (a nejen je), aby důsledněji zvažovaly dopady své činnosti a ve zvýšené míře přihlížely a šetřily práv a právem chráněných zájmů územních samosprávných celků a fyzických a právnických osob.
V nálezu Pl. ÚS 49/03 ve věci obecně závazné vyhlášky obce Jindřichovice pod Smrkem2), například Ústavní soud uvedl, že: "...si je (současně) vědom toho, že přemíra správních úřadů různého stupně a požadavků kladených z jejich strany jak na územní samo-správné celky, tak na různé právnické i fyzické osoby jde mnohdy nad rámec pravidel řádného fungování demokratického státu. Předpokládá přitom (Ústavní soud), že i po účinnosti tohoto derogačního nálezu budou příslušné státní úřady dostatečně šetřit práva všech územních samosprávných celků...".
Současně se vyjádřil k mezím samosprávy, když v témže nálezu konstatoval, že územní samospráva není bezbřehá a nemá charakter svrchovaných těles blížících se státům. Samospráva tedy nemůže na svém území vyloučit uplatnění státní moci nebo zasahovat do zákonem vymezené působnosti státních orgánů.
K POSTUPU ORGÁNŮ DOZORU
Ústavní soud v roce 2005 zaujal rovněž stanovisko k některým procesním institutům a povinnostem orgánů dozoru. V nálezu Pl. ÚS 9/04 ve věci nařízení obce Lipník o stavební uzávěře se ÚS vyjádřil k povaze patnáctidenní lhůty od pozastavení účinnosti právního předpisu obce k podání návrhu k Ústavnímu soudu na jeho zrušení podle § 124 zákona o obcích. K této lhůtě uvedl, že je to lhůta charakteru procesního, jejíž nedodržení není stiženo odmítnutím návrhu na zrušení právního předpisu obce, nicméně, je třeba ji ústavně konformně vykládat tak, že jejím marným uplynutím se obnovuje účinnost právního předpisu obce.
V nálezu Pl. ÚS 27/04 ve věci obecně závazné vyhlášky města Planá o závazných částech sídelního útvaru města potom Ústavní soud zopakoval a upřesnil povinnosti navrhovatele3) při podání návrhu na zrušení právního předpisu. Uvedl zejména, že nesoulad právního předpisu se zákonem musí být přesně a konkrétně vymezen a ÚS je následně povolán k posouzení, zda je daný výklad či odůvodnění nesouladu právního předpisu ústavně konformní (v souladu s ústavním pořádkem).
PŘI VYMEZOVÁNÍ VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ
Řada povinností, které ukládají obce fyzickým a právnickým osobám, se vztahuje na konkrétně vymezené veřejné prostranství. Ústavní soud v této souvislosti již v předchozích nálezech konstatoval požadavek vymezovat veřejná prostranství dostatečně určitě, aby jejich vymezení nečinilo aplikační problémy, nedocházelo k jejich záměně a nebyla narušena právní jistota adresátů povinností.4) K obdobnému závěru dospěl rovněž v nálezu Pl. ÚS 1/05 ve věci obecně závazné vyhlášky obce Svojšín o místních poplatcích.5) V odůvodnění nálezu ÚS dále uvedl, že specifikace míst užívaných jako veřejná prostranství je nutná také z důvodu právní jistoty jejich vlastníků, neboť ti mají možnost se soukromoprávní cestou bránit jejich zvláštnímu užívání.
VYHLÁŠKY O ODPADECH
Nálezem Pl. ÚS 7/04 ve věci obecně závazné vyhlášky města Louny, kterou byl stanoven systém odpadového hospodářství města, se ÚS vyslovil k některým povinnostem ukládaným adresátům, a konkretizoval tak možnosti obce v této oblasti. Uvedl zejména, že obce nejsou oprávněny jakýmkoliv způsobem zavazovat fyzické osoby k uzavírání smluv o umístění sběrné nádoby na veřejném prostranství ve vlastnictví obce a dále, že uložení povinnosti uzavřít občanskoprávní smlouvu nelze odvodit ani z institutu zvláštního užívání veřejného prostranství. Obec se rovněž nemůže zprostit odpovědnosti za komunální odpad odložený fyzickými osobami na jí určených místech tím, že jim uloží povinnost uzavřít smlouvu o svozu odpadu se svozovou společností.
Ústavní soud se rovněž vyjádřil ke zpoplatňování systému obecního odpadového hospodářství. Konstatoval přitom, že obec měla možnost zvolit si mezi místním poplatkem za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 10b zákona o místních poplatcích, poplatkem za komunální odpad podle § 17 odst. 5 zákona o odpadech nebo platbou za systém založenou na smluvním základě. Posledně jmenovaná možnost, tj. smluvní ujednání mezi obcí a fyzickou osobou, však nemůže být obsažena v obecně závazné vyhlášce.
ZÁVAZNÉ ČÁSTI ÚZEMNÍCH PLÁNŮ A STAVEBNÍ UZÁVĚRY
Obce ve své praxi nezřídka vyhlašují stavební uzávěry formou nařízení obce. Ústavní soud v roce 2005 vydal dva nálezy v této oblasti, a to nález Pl. ÚS. 9/04 ve věci stavební uzávěry vyhlášené nařízením obce Lipník a nález Pl. ÚS. 35/04 ve věci stavební uzávěry vyhlášené nařízením obce Psáry. Ve svých nálezech se ÚS vypořádal se vztahem nařízení o stavební uzávěře a rozhodnutím o stavební uzávěře vydaným podle stavebního zákona a konstatoval, že tím, že stavební zákon pro obojí stanovil povinnost zajistit jejich soulad s cíli, záměry a dokumentací územního plánování, zároveň závazným způsobem vymezil jejich obsah. Nerespektování tohoto požadavku má za následek rozpor nařízení, případně rozhodnutí se zákonem.
Ústavní soud rovněž zaujal stanovisko ke vztahu nařízení obce o stavební uzávěře k obecně závazné vyhlášce obce o závazné části územního plánu a zkonstatoval, že mezi nimi není vztah právního předpisu vyšší a nižší právní síly. Uvedl rovněž, že případný rozpor právních předpisů rozdílné nebo téže právní síly je v ústavním systému ČR řešitelný zejména podle čl. 95 Ústavy. To znamená, že soudce je oprávněn v rovině konkrétní kontroly norem posoudit soulad právního předpisu se zákonem nebo mezinárodní smlouvou.
K závazným částem územních plánů se ÚS vyjádřil v nálezu Pl. ÚS. 27/04 ve věci obecně závazné vyhlášky města Planá o závazných částech sídelního útvaru města. Uvedl zejména, že není třeba předkládat každou změnu v závazné části územně plánovací dokumentace nadřízenému orgánu územního plánování, a to za předpokladu, že obec respektuje účel územního řízení a nezasáhne do výkonu své přenesené působnosti (tj. pořízení nebo provedení zásadní změny územně plánovací dokumentace).
POPLATKY V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
K některým možnostem obcí při regulaci životního prostředí a veřejné zeleně se ÚS vyslovil v již výše uvedeném nálezu Pl. ÚS. 63/04 ve věci obecně závazné vyhlášky města Prostějov o náhradách za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města. Východiskem pro možnosti obce upravovat tuto oblast je zejména § 10 písm. c) zákona o obcích, které obce opravňuje k ukládání povinnosti obecně závaznou vyhláškou k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně. Tyto možnosti jsou však omezeny obecným požadavkem, aby ukládané povinnosti nebyly v rozporu s kogentními zákonnými normami nebo ústavním pořádkem.6)
K platbě za zábor veřejné zeleně jakožto prostředku ochrany životního prostředí ÚS konstatoval, že s přihlédnutím ke všem jejím charakteristikám jde o institut poplatku, a to o poplatek zákonem nepředvídaný. Vzhledem k tomu, že daně a poplatky mohou být ukládány jen na základě zákona a zákon o místních poplatcích v taxativním výčtu poplatek za zábor veřejné zeleně ani poplatek obsahově obdobný neobsahuje, obec jeho zavedením zneužila svoji zákonem svěřenou samostatnou působnost, neboť se opomenula řídit ustanovením čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
CHOV ZVÍŘAT
Chov zvířat je pravidelně oblastí, v níž obce cítí zvýšenou potřebu vyjít vstříc požadavkům občanů a tuto oblast ve svých právních předpisech podrobně reglementovat. Ústavní soud zaujal k této oblasti již řadu stanovisek,7) na která navázal v nálezu Pl. ÚS. 62/04 ve věci obecně závazné vyhlášky obce Chuchelná o zásadách chovu zvířat.
Z nálezu vyplývá, že ÚS vnímá potřebu obce reagovat na společensky nežádoucí jevy, nicméně je nemůže upravovat prostřednictvím normotvorby,8) ke které obec nebyla zákonem zmocněna. Řadu otázek v rozporu se zákonem upravených v obecně závazné vyhlášce mohla obec efektivně řešit jiným způsobem, například upozorněním na úřední desce obecního úřadu, přehledem právní úpravy regulující tuto oblast tamtéž nebo například sdělením, že porušování právní úpravy týkající se chovu zvířat bude důsledně sledováno a trestáno. K tomu dodejme, že obdobného cíle lze dosáhnout rovněž upozorněním v obecních periodicích, vyhlášením v obecním rozhlase nebo jinými prostředky, které jsou v obci obvyklé pro komunikaci mezi obecním úřadem a občany.
V nálezu ÚS rovněž zaujal řadu stanovisek k dílčím problémům chovu zvířat, například k otázkám obecné úpravy chovu zvířat, problematice udržování čistoty na dětských hřištích a pískovištích, bránění zvířatům v úniku, neporušování pravidel občanského soužití, volnému pohybu psů, dezinsekci a deratizaci a regulaci toulavých a opuštěných zvířat.
Poznámky:
1) Rozuměj ve smyslu postupu orgánů dozoru, tj. Ministerstva vnitra a krajských úřadů, při výkonu dozoru nad samostatnou a přenesenou působností obcí.
2) Touto obecně závaznou vyhláškou obec zakázala vstup úředníkům státní správy na území obce bez předchozího povolení nebo pozvánky obecního úřadu, zmocnila obecní úřad k zamítnutí žádosti o povolení ke vstupu a stanovila poplatky za čas představitelů a zaměstnanců obce strávený s úředníkem státní správy na jeho žádost. Ústavní soud obecně závaznou vyhlášku přezkoumal a dospěl k závěru, že je v rozporu s čl. 2 odst. 3, čl. 79 odst. 1, čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto přistoupil k jejímu zrušení.
3) Navrhovatelem je možné rozumět kterýkoliv oprávněný subjekt ve smyslu § 64 zákona o Ústavním soudu.
4) Srov. např. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 50/03 nebo nález Pl. ÚS 14/95.
5) Ústavní soud zkonstatoval, že obec opomenula respektovat ústavní princip právní jistoty, čímž se dopustila zneužití jí svěřené samostatné působnosti.
6) Jde o požadavek, který lze vztáhnout na všechny právní předpisy vydávané v samostatné a přenesené působnosti obcí.
7) K tomu např. nálezy Pl. ÚS. 4/98, nález Pl. ÚS. 17/02 apod.
8) Rozuměj ve smyslu autoritativního určování poměrů jednotlivců.
AUTOR: VÍTĚZSLAV ŠEMORA
právník
student postgraduálního studia na Právnické fakultě
Masarykovy univerzity v Brně
Význam nálezů Ústavního soudu
Nálezy Ústavního soudu jsou významným interpretačním vodítkem, neboť často konkretizují nesrozumitelná či nejasná zákonná zmocnění, vymezují meze těchto zmocnění, a lépe tak "osvětlují" prostor, v němž se obce mohou při vydávání právních předpisů pohybovat. Význam stanovisek v nálezech je současně nedocenitelný pro státní orgány, neboť jim napomáhá přistupovat k výkonu státní správy s vyšší efektivitou a zejména lépe dbát práv a právem chráněných zájmů adresátů jejich působení. Ústavní soud v roce 2005 obojímu výrazně napomohl. Nálezy ÚS jsou k nalezení na www.judikatura.cz.
Zdroj:Moderní obec
Sdílet článek na sociálních sítích
