Stát ve střehu
Plán na fúzi energetických koncernů Suez a Gas přezkoumá Evropská komise.
Plán na fúzi energetických koncernů Suez a Gas přezkoumá Evropská komise.
Kolem fúze francouzských energetických společností Suez a Gas de France je rušno. Transakci narychlo zinscenovala francouzská vláda jako obranu před převzetím části Suezu italským energetickým koncernem Enel. Evropská komise se už začala zajímat o to, zda Paříž nepřekazila italský zátah na francouzskou firmu. Pokud zjistí, že se tak skutečně stalo, bude Francii hrozit žaloba u Evropského soudního dvora za porušení jedné ze základních svobod EU - volného pohybu kapitálu.
NA PŘEVZETÍ A ROZDĚLENÍ SUEZU se už loni na podzim chystaly společně Enel a francouzská utilita Veolia. Enel si chtěl nechat belgické elektrárny Suezu a Veolia měla políčeno na provozovatele vodního a odpadového hospodářství mimo území Francie, které Suez kontroluje. Domácí činnost Suezu měla převzít podle listu Le Monde nejmenovaná třetí společnost.
Jenže Veolia nakonec od obchodu odstoupila. Podle některých zdrojů proto, že francouzská vláda, která o transakci od počátku věděla, byla proti fúzi. Le Monde navíc tvrdí, že to byl osobně prezident Jacques Chirac, který šéfy Veolie od obchodu odradil.
Nyní je ze hry také Enel - a ten si stěžuje u Evropské komise. Komisař pro vnitřní trh Charlie McCreevy poslal do Paříže oficiální žádost o vysvětlení role francouzské vlády při zablokování převzetí. Francie má na odpověď dva týdny.
Fúzi prošetří i komisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroesová. Jejím úkolem bude posoudit, zda nový podnik nenaruší konkurenční prostředí na vnitřním trhu EU. Podle expertů citovaných listem International Herald Tribune je však pravděpodobnost, že Komise fúzi nepovolí kvůli narušení hospodářské soutěže, malá.
JISTÉ JE, že se ochranářská Francie dostává do určité politické izolace, míní politolog Dominique Moisi ve Financial Times. Případ Suez nebyl zdaleka prvním, kdy francouzská vláda aktivně zasahovala na ochranu svých firem a bránila efektivnímu fungování volného trhu v EU. V roce 2004 zabránila švýcarskému koncernu Novartis převzít francouzsko-německou farmaceutickou firmu Aventis. Místo toho prosadila fúzi s francouzským výrobcem Sanofi. Nyní vede boj proti záměru indických oceláren Mittal Steel převzít ocelářský gigant Arcelor, jehož hlavní závody jsou právě ve Francii.
Minulý týden pak premiér Dominique de Villepin dokonce nastínil, že hlavním ochráncem francouzského vlastnictví má být v budoucnu největší institucionální investor, státní ústav Caisse des Depots et Consignations (CDC), který by mohl např. skoupit cenné papíry ohroženého podniku. Další obranný krok vidí Villepin v rozdělování akcií mezi zaměstnance. Ti by je mohli dostávat buď jako motivační složku ke mzdě, nebo i za odpracované přesčasy.
Financial Times připomínají, že všemi těmi plány jde Francie proti duchu směrnice o převzetích z roku 2004. Ta má co nejvíce usnadnit volný pohyb kapitálu v Unii a stanovit jasná pravidla, za kterých mohou firmy kupovat podíly v jiných společnostech. Paradox je v tom, že Paříž danou směrnici neporušuje: kroky, které podniká, její znění umožňuje.
AUTOR: JAN STUCHLÍK
Kolem fúze francouzských energetických společností Suez a Gas de France je rušno. Transakci narychlo zinscenovala francouzská vláda jako obranu před převzetím části Suezu italským energetickým koncernem Enel. Evropská komise se už začala zajímat o to, zda Paříž nepřekazila italský zátah na francouzskou firmu. Pokud zjistí, že se tak skutečně stalo, bude Francii hrozit žaloba u Evropského soudního dvora za porušení jedné ze základních svobod EU - volného pohybu kapitálu.
NA PŘEVZETÍ A ROZDĚLENÍ SUEZU se už loni na podzim chystaly společně Enel a francouzská utilita Veolia. Enel si chtěl nechat belgické elektrárny Suezu a Veolia měla políčeno na provozovatele vodního a odpadového hospodářství mimo území Francie, které Suez kontroluje. Domácí činnost Suezu měla převzít podle listu Le Monde nejmenovaná třetí společnost.
Jenže Veolia nakonec od obchodu odstoupila. Podle některých zdrojů proto, že francouzská vláda, která o transakci od počátku věděla, byla proti fúzi. Le Monde navíc tvrdí, že to byl osobně prezident Jacques Chirac, který šéfy Veolie od obchodu odradil.
Nyní je ze hry také Enel - a ten si stěžuje u Evropské komise. Komisař pro vnitřní trh Charlie McCreevy poslal do Paříže oficiální žádost o vysvětlení role francouzské vlády při zablokování převzetí. Francie má na odpověď dva týdny.
Fúzi prošetří i komisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroesová. Jejím úkolem bude posoudit, zda nový podnik nenaruší konkurenční prostředí na vnitřním trhu EU. Podle expertů citovaných listem International Herald Tribune je však pravděpodobnost, že Komise fúzi nepovolí kvůli narušení hospodářské soutěže, malá.
JISTÉ JE, že se ochranářská Francie dostává do určité politické izolace, míní politolog Dominique Moisi ve Financial Times. Případ Suez nebyl zdaleka prvním, kdy francouzská vláda aktivně zasahovala na ochranu svých firem a bránila efektivnímu fungování volného trhu v EU. V roce 2004 zabránila švýcarskému koncernu Novartis převzít francouzsko-německou farmaceutickou firmu Aventis. Místo toho prosadila fúzi s francouzským výrobcem Sanofi. Nyní vede boj proti záměru indických oceláren Mittal Steel převzít ocelářský gigant Arcelor, jehož hlavní závody jsou právě ve Francii.
Minulý týden pak premiér Dominique de Villepin dokonce nastínil, že hlavním ochráncem francouzského vlastnictví má být v budoucnu největší institucionální investor, státní ústav Caisse des Depots et Consignations (CDC), který by mohl např. skoupit cenné papíry ohroženého podniku. Další obranný krok vidí Villepin v rozdělování akcií mezi zaměstnance. Ti by je mohli dostávat buď jako motivační složku ke mzdě, nebo i za odpracované přesčasy.
Financial Times připomínají, že všemi těmi plány jde Francie proti duchu směrnice o převzetích z roku 2004. Ta má co nejvíce usnadnit volný pohyb kapitálu v Unii a stanovit jasná pravidla, za kterých mohou firmy kupovat podíly v jiných společnostech. Paradox je v tom, že Paříž danou směrnici neporušuje: kroky, které podniká, její znění umožňuje.
AUTOR: JAN STUCHLÍK
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
