Stavíme nenasytné bumbrlíčky

Ceny paliv a energie rostou a zdá se, že trvale. Je proto v zájmu každého stavebníka, aby dnes stavěné velké budovy i rodinné domy spotřebovávaly co nejméně energie.
Vzhledem k tomu, že se u nás obytný sektor podílí zhruba 30 procenty na koncové spotřebě energií, a tím pádem i na produkci emisí, je v zájmu celé společnosti, aby tyto objekty byly k životnímu prostředí co nepřátelštější. Jsou?

U elektrospotřebičů to jde, u domů ne
Před lety si člověk kupoval ledničku podle toho, co se do ní vejde a kolik stojí. Pak se zavedly elektrospotřebiče s energetickými štítky a dnes si jinou než s hodnocením A asi už nekoupíme. Takže tady osvěta udělala obrovský pokrok. Analogie se dá nalézt i u rodinných domů. Zajímají se stavebníci, kolik energie spotřebují, až v nich budou bydlet? "Většina lidí si myslí, že nízkoenergetický dům je něco, co musí být velice drahé. Zjistili jsme, že opak je pravdou. Stačí jenom optimalizovat projekt, ve kterém nalezneme řadu míst, kde se na stavbě plýtvá, a také místa, kde peníze můžeme vynaložit s mnohem větším efektem. Takže jenom optimalizací projektu můžeme zvýšit provozní úspory čili to, co dům potřebuje na vytápění, teplou vodu a elektřinu. V některých případech lze ušetřit dvacet, v jiných i padesát procent," řekl nám Mgr. František Macholda z neziskové společnosti EkoWATT, která je energetickým konzultačním a informačním střediskem České energetické agentury.
Pracovníci EkoWATTu se dva roky zabývali systémovým snižováním spotřeby energií v obytném sektoru. Výstupem tohoto výzkumu je závěrečná zpráva, která mimo jiné uvádí, že na rozdíl od Německa nebo Rakouska je u nás celková koncepce a úroveň výstavby z pohledu energetických úspor při provozu těchto objektů velmi nízká. Je to způsobeno zejména tím, že se lidé nenaučili tuto kvalitu vyžadovat a většinou ani nevědí, v čem spočívá.

Jen patnáct nízkoenergetických domů
Pracovníci EkoWATTu zkoumali domy postavené během posledních deseti let "na klíč". Také se snažili, aby jejich výběr byl pokud možno průřezový, reprezentativní, ne z jedné projekční kanceláře nebo z jednoho katalogu.
Při výzkumu se soustředili na to, aby nalezli rozdíly mezi domy, které jsou postaveny dobře, a mezi obvyklou výstavbou. Loni se u nás postavilo zhruba 17,5 tisíce nových rodinných domů a byl velký problém nalézt těch 15 nízkoenergetických, ke kterým by se dalo přiřadit 25 domů, které jsou postaveny standardním způsobem. To znamená, že nízkoenergetických domů se v loňském roce u nás postavilo maximálně pár desítek.
"Zkusili jsme udělat to, že jsme jakoby projektově na počítačovém modelu zlepšili vlastnosti domů standardních a naopak zhoršili vlastnosti nízkoenergetických domů na obvyklou úroveň. Potom jsme hledali, jak velký je rozdíl v investičních nákladech a jak velký je rozdíl při jejich provozu. Každý dům jsme měli namodelovaný v několika variantách a pro několik energetických úrovní. Zjistili jsme, že kdybychom se chtěli dostat u běžného domu až na úroveň nízkoenergetického, pak bychom museli připlatit 10 až 15 procent z celkových nákladů. Pokud zvýšíme náklady o jedno, dvě nebo tři procenta, může být dům třeba o čtvrtinu úspornější. A toho můžeme dosáhnout jenom prostou optimalizací projektu," pokračuje Mgr. Macholda.

Stavíme domy s trojnásobnou spotřebou
Jak jsme se dále v EkoWATTu dozvěděli, technická norma tepelně-technických vlastností konstrukcí ČSN 73 0540 udává stupnici kvality domů A, B, C, D, E, F a G. Další záležitostí je stupeň tepelné náročnosti, kdy se porovnává měrná spotřeba domu vůči jeho tvaru. Čím členitější dům máme, tím vyšší je jeho spotřeba energií. Vyhláška 291/2001 Sb. říká, jakou by měl mít dům při dané členitosti měrnou spotřebu tepla, a ta se uvádí v kilowatthodinách na metr čtvereční ročně. Potom se zkoumá, jestli konkrétní dům má větší nebo menší spotřebu. Většina našich domů je na tom z tohoto hlediska velmi špatně. V Německu, Rakousku a dalších osvícených zemích dnes staví 60 procent nových nízkoenergetických domů, to znamená se spotřebou pod 50 kWh na metr čtvereční ročně. U nás většinou stavíme domy se spotřebou přes 100 nebo 150 a někdy i 200 kWh na metr čtvereční ročně. Proč? Jak nám řekl Mgr. Macholda, mnohé zavedené firmy dnes staví méně úsporné domy proto, že jsou pro ně důležité především optimalizované zisky.

Šetřit na projektu se nevyplácí
Současný neutěšený stav ve výstavbě rodinných domů má na svědomí i nešťastná stránka české povahy. Český člověk ví, kolik stojí cihla nebo pytlík malty. S tím se nedá nic dělat. S čím se něco dělat dá, to je projekt. A tak se většinou snaží ušetřit právě na něm.
"Když si necháte vyprojektovat dům u projekční kanceláře, tak musíte počítat s tím, že bude stát přes sto tisíc korun. Typový katalogový projekt pořídíte za několik tisíc korun. Když si však u některých firem, které dodávají stavební materiál, koupíte určité množství cihel, pak vám dají projekt zadarmo. Problém je v tom, že tyto projekty sice nejsou úplně špatné, ale už lehce vyšly z módy - jsou zastaralé. Při výstavbě investujete několik milionů, a přitom by stačilo nechat dům pořádně vyprojektovat za několik desítek tisíc korun. Pokud to neučiníte, budete po celou životnost domu platit vysoké provozní náklady," varuje Mgr. Macholda.

Pomoci může optimalizace
Pokud člověk levně získaný projekt má a neví, zda podle něj postaví nízkoenergetický dům, může jej nechat optimalizovat - nechat si jej přesně na míru doladit. Obecně je možno vyvážit vlastnosti stavby, to znamená izolace, vlastnosti vytápění, tedy typ zdroje, vlastnosti otopné soustavy, regulaci tak, aby se dostaly do souladu. "Často se setkáváme s tím, že jedna konstrukce je velmi předimenzovaná a ostatní jsou poddimenzované. V tom případě jde o to, dostat dům do celkové rovnováhy tak, abychom neměli někde zbytečně příliš vysoké náklady a někde aby nám něco nechybělo. Tato optimalizace přijde na dvacet tisíc korun plus DPH, může to však být více i méně. Když si vezmete, že nějaký neoptimalizovaný rodinný dům má celkové provozní náklady včetně elektřiny kolem padesáti a více tisíc korun ročně, pak v okamžiku, kdy se nám je podaří snížit o třetinu, je návratnost této investice velmi rychlá. Nehledě na to, že většinou se investice do optimalizace nebo do kvalitnějšího projektu vrátí už v průběhu výstavby.

MEZITITULEK: Dům je jako živý organismus
Podle vnějšího vzhledu domů se nedá usuzovat, jak jsou úsporné, a ani odborníci to nedokáží poznat. Jsou domy, které vypadají na první pohled jako technologicky perfektní, a přitom jsou mimořádně neúsporné. Jiné navenek vypadají jako obyčejná vesnická chalupa, ale mají nízkou spotřebu energie. Dům je jako živý organismus, u něho hraje roli hlavně to, aby všechno fungovalo jako jeden celek. Každá změna má vliv na všechny ostatní komponenty. To znamená, že pokud budeme mít zdroj levného tepla, velkým nárůstem izolací tolik neušetříte. Když budeme mít naopak teplo drahé, protože nám nic jiného nezbývá, pak je třeba věnovat větší pozornost izolacím a regulaci vytápění. Například tepelné zisky od slunce jsou při dobrém návrhu domu a fungování regulace schopny pokrýt potřebu tepla i více než z poloviny. Rozhodující je, jestli máme funkční regulaci na topení nebo ne, a také celková koncepce otopné soustavy.

Ceny energií porostou
Ceny paliv a energií stále rostou. Proto se v budoucnu může stát, že lidé, kteří si dům postaví tak, jak se staví dnes, na jeho provoz nebudou v důchodu mít. Navíc může být taková stavba těžko prodejná. Stejně jako bychom si dnes nekoupili ledničku v kvalitě D, tak si nikdo za pár let nekoupí ani dům této kvality. Zájemce bude zkoumat, jaké jsou roční provozní náklady, protože člověk si dům koupí, aby v něm žil, a raději pořídí takový, u kterého bude mít záruku, že jeho provoz zaplatí. Takže jako se dnes nezbavíme ledničky s vysokou spotřebou, tak se za pár let nezbavíme provozně drahého domu.

Zákazník by měl kvalitu vyžadovat
Kdo by měl zjednat nápravu? Stavební úřady tyto vlastnosti domu příliš nekontrolují. Projektanti se snaží udělat projekt co nejrychleji, mnoho za něj totiž nedostanou. Každý stavebník se snaží ušetřit, a protože na cihlách se šetřit nedá, šetří na projektu. Většinou si řekne, že když dům dokázal postavit soused, tak jej postaví podle něj také, jen tam dá o jedno okno navíc. A na co projekt?
"Problém je, že vývoj požadavků na vlastnosti staveb postupuje rychleji než změny nabídky mamutích výrobců stavebnin, takže dnes se staví ze stejných materiálů jako před deseti lety, ale dům se potom ještě navíc dodatečně zatepluje. Dům bychom postavili za rozumné peníze, kdyby byl buď z tepelně
izolačních tvárnic, anebo z levnějších cihel a zateplený. Ale postavit dům z tepelněizolačních cihel o tloušťce 44 centimetrů a pak jej ještě zateplovat, to jsou velké náklady navíc. Stavební firmy se snaží jít se zateplením jen tam, kam musí. To znamená, že postaví dům z drahých materiálů a potom, aby se "vešly" do normy, na stěny dají pár centimetrů polystyrenu. To je úplný nesmysl, protože cenový rozdíl mezi zateplovacím systémem s pěti centimetry a s dvaceti centimetry je velmi nepatrný a izolační materiál v celkové ceně zateplení hraje tu nejmenší roli. Skladba materiálů při výstavbě je složitá, je tam řada různých komponentů a polystyren nebo izolační materiál, ať už je to cokoliv, je jen jednou z komponent. Takových možností úspory investic a zlepšení výsledku je celá řada. Stavební firma postaví to, co je naprojektované - v tom žádný problém není. Je však třeba, aby zákazník začal úsporné domy vyžadovat. Firmy si pak kvalitní projekty najdou také.