Zelené naděje, růžové sny
Tradiční politické strany v Česku mladým lidem a méně konformním občanům
nevyhovují. Zklamané naděje chtějí někteří naplnit podporou Strany zelených.
Tradiční politické strany v Česku mladým lidem a méně konformním občanům nevyhovují. Zklamané naděje chtějí někteří naplnit podporou Strany zelených.
Předvolební boj se letos odehrává převážně v podobě licitování, kdo dá víc. O "krvi a slzách" si netroufne mluvit žádná politická strana, která má šanci dostat se po volbách do Poslanecké sněmovny. Tím spíš, že Česko se nachází na růstové křivce hospodářského cyklu. Protože však politické strany slibují za vstřícné chování u volebních uren ty nejlákavější bonusy, hodnota slibů se tím do jisté míry devalvuje.
STRANA ZELENÝCH se od tohoto hlavního proudu liší, a v tom je možná kus jejího kouzla novosti. Program Strany zelených (SZ) obsahuje jak politicky liberální prvky, tak prvky výrazně regulativní (v energetice či dopravě) a strana samotná se na pravolevé přímce záměrně nevymezuje. Komentátoři připomínají, že v západoevropských zemích jsou Zelení spíše nakloněni doleva a v Česku kupodivu doprava. V Evropě však není běžné, aby v politickém spektru existovaly dvě silné levicové strany - sociální demokraté a komunisté. Levicovost tradičních zelených stran zde proto nenaráží na problém spolupráce s komunisty. Pravolevé rozkročení je pro Stranu zelených navíc zcela nezbytné i proto, že právě takové spektrum názorů zastávají její členové.
Program Strany zelených se nepokouší vypovídat o směřování strany ve všech oblastech (od zahraniční politiky až po sport a tělovýchovu). Je zbytečné jí to vyčítat, i když lze proto obtížně odhadovat, jak by si počínala třeba v oblasti zahraniční politiky. Zaujal názor, že Evropa by měla přijmout jiný obranný systém než NATO a vůči USA by měla vystupovat sebevědoměji. To je však zcela v souladu s profilem průměrného sympatizanta Strany zelených a leží to v oblasti jeho zájmu.
KONTROVERZNOST PROGRAMU je nejzřejmější v ekonomice, která se - a to je velký posun proti akcentům Strany zelených v minulosti - stala jeho významnou částí. Vlajkovou lodí je pak bezpochyby ekologická daňová reforma, na níž se odborně profiloval předseda strany Martin Bursík již v minulých letech. Pracoval na ní také jako poradce ministra životního prostředí, lidovce Libora Ambrozka. Tato reforma je zčásti opsaná od německých Zelených, zčásti vychází z požadavku na zdanění neobnovitelných energetických zdrojů v EU (směrnice 2003/96/ES). Její základní tezí je pak takzvaná daňová neutralita: co stát jednou rukou vezme, má zase druhou rukou vrátit.
Protože Ministerstvo životního prostředí (MŽP) již teze této reformy zveřejnilo, je možné o ní seriózně diskutovat. Podle MŽP budou zdaněny jak elektřina, tak produkty pro výrobu tepla, a to postupně v letech 2007-2015. Daňová sazba u uhlí má vzrůst osmkrát, u elektřiny zhruba šestkrát a u zemního plynu dvakrát. Růst cen, který by nová daň vyvolala, by byl občanům kompenzován nižší sazbou sociálního a zdravotního pojištění, tak jako tomu bylo v Německu. Ekodaň se v Německu platí od roku 1999, slouží jako zdroj státních příjmů a z největší části se využívá na platby do penzijního systému, z malé části pak na podporu obnovitelných zdrojů energie. Právě německé zkušenosti potvrzují, že daňovou neutralitu je možné spravedlivě zajistit jen stěží.
ZEVRUBNÁ ANALÝZA DAŇOVÉ KONCEPCE MŽP, která se prakticky shoduje s koncepcí Strany zelených včetně zahrnutí motorových vozidel do ekologického zdanění, byla představena odborníky ČVUT (Fakulta elektrotechnická, katedra ekonomiky, manažerství a humanitárních věd) a Vysoké školy ekonomické (katedra ekonomiky životního prostředí) počátkem dubna na semináři v Praze. Základní výtkou je, že v návrhu jsou 1,5 až 3krát vyšší sazby, než umožňuje zavést směrnice EU a zároveň obsahuje nepřehledný seznam výjimek. To vytváří úrodnou půdu pro daňové úniky. Pozoruhodné také je, že vývoz elektřiny by měl být daňově zvýhodněn.
Podle ČVUT a VŠE by se v roce 2007 zvýšily výdaje domácností v důsledku zavedení ekologické daňové reformy v průměru o 0,6 až 0,7 procenta, v roce 2011 o 1,5-1,7 % a v roce 2015 o 2,6-3,0 procenta. U důchodců by to však činilo v roce 2015 dokonce 3,7-4,2 %.
Vysoké sazby daně by ovšem znevýhodnily domácí firmy, protože v EU se ekologická daňová reforma nezavádí nad rámec směrnice, jak je to v našem návrhu.
Zdražení energií by zřejmě nutilo spotřebitele k úsporám - výrobce energií by však nenutilo ke změnám technologie. Také velkospotřebitelé energií by zřejmě své vícenáklady na energie započítali jednoduše do cen výrobků a služeb. Navíc např. v Německu mají na ekodani slevu. Cíl zlepšit životní prostředí proto samotná ekologická daňová reforma stěží může plnit.
Jako svůj makroekonomický cíl uvádí Strana zelených ve svém programu snížení celkové daňové kvóty na 35 procent HDP, což se dá odhadnout v podmínkách roku 2005 na snížení příjmů veřejných rozpočtů zhruba o 110 miliard korun. Ekologická daňová reforma by výpadek zčásti nahradila. Již v příštím roce by přinesla 34 miliard korun do státního rozpočtu.
DILEMA LIMITŮ TĚŽBY HNĚDÉHO UHLÍ a atomu by musela Strana zelených řešit až při vyjednávání o vstupu do vlády (dostane-li se do Sněmovny). Do té doby vystačí s pouhým striktním odmítáním jak další těžby uhlí, tak budování jaderných elektráren. Šla by na nějaký kompromis nebo by zůstala v lavicích opozice? Z energetických zdrojů je pro Stranu zelených nejpřijatelnější zemní plyn, ačkoliv jde také o fosilní zdroj. Přechod k většímu využívání plynu, zejména pak také v dopravě, by měl vyplnit přechodné období do doby, kdy se komerčně rozšíří paliva na bázi vodíku, biomasy apod.
ZÁMĚR PRIVATIZOVAT ČEZ rovněž upoutal pozornost. Mělo by se to zvládnout postupně, a to do čtyř let, aby byla šance vytvořit konkurenční, diverzifikovaný trh s elektřinou. Existenci národních monopolů, případně "národních šampionů" v energetice kritizuje Evropská komise - většina evropských vlád se však v praxi k jejich omezování vůbec nemá. ČEZ je poslední velký státní (a privatizovatelný) majetek v ČR (zhruba 60 % akcií společnosti).
Uplatnění státního vlivu v gigantech, jako je ČEZ, je problematické. Vláda je do jisté míry ve střetu zájmů: má chránit spotřebitele a životní prostředí, ale velký silný ČEZ jí přináší významné částky do státní pokladny a je žádoucí, aby byl co nejsilnější (a nejziskovější). Energetickou politiku včetně cen energií lze ovšem ovlivňovat i bez vlastnictví akcií. Sazby daní a jejich druhy jsou zcela v rukou politiků, navíc právě v energetice existuje největší podíl regulovaných činností. Vláda může zamezit i stavbě nových zdrojů, pokud by je pokládala za zbytečné či škodlivé. Ani těžba uhlí či její útlum není jen věcí ČEZ.
KRITIKU SKLIDIL PLÁNOVANÝ ZÁKAZ topení uhlím. Měl by přijít po roce 2010. Co by si počali chudší lidé, zejména na venkově? Strana zelených soudí, že by měli mít k dispozici ekologičtější palivo, např. ekobrikety nebo pelety z biomasy, jejichž cena by byla podpořena nižší daní z přidané hodnoty. Sociálně slabým domácnostem by se přitom mohlo dostat podpory při přechodu na nové palivo. Tento postup má širší vazby i na ekologickou daňovou reformu.
Přirozenou součástí programu Strany zelených je podpora železnice, omezení a zdražení provozu kamionů po silnici a výstavba veřejných překladišť. Nezaměstnanost má snížit aktivní politika zaměstnanosti, částečné úvazky, flexibilní smlouvy, podpora vysokoškoláků a celková mobilita pracovních sil. Pro zvýšení konkurenceschopnosti i snížení nezaměstnanosti navrhuje snížení odvodů na zdravotní a sociální pojistné, ovšem bez přesnějších propočtů. Strana také nechce v budoucnu podporovat velké investory. S ODS se shoduje v plánu na zrušení investičních pobídek, chce podporu věnovat především středním a menším domácím podnikům a rozvoji služeb. V programu SZ ale absentují témata sociálního dialogu s odbory a zaměstnavateli a až na vyšší platy pro učitele se vyhýbá i otázkám platů a mezd.
KONKRÉTNÍ ZÁMĚRY však nechybějí téměř v žádné kapitole. Strana chce např. zrušit povinnost platby minimální daně pro živnostníky i povinnost registračních pokladen. U daně z příjmu fyzických osob navrhuje pravidelně valorizovat daňová pásma podle růstu průměrné mzdy. Možnost společného zdanění manželů by se měla rozšířit i na nesezdané páry. Odmítá zavedení školného na vysokých školách, je však pro poplatky za recept na léky a za hotelové služby v nemocnicích. Tři procenta ze sociálního pojištění placeného zaměstnavatelem chce přesměrovat na penzijní fondy v případě, že zaměstnanec přidá 3 % z vlastních peněz. Dřívější odchod do důchodu podle počtu dětí by se měl umožnit i mužům, věk odchodu prodloužit na 65 let pro muže i ženy v roce 2020.
Z dalších bodů programu lze ještě upozornit na návrh na snížení volebního věku na 16 let, zavedení obecného referenda, podporu neziskových organizací, přímou volbu prezidenta, hejtmanů i starostů a omezení poslanecké a senátorské imunity.
AUTOR: Milena Geussová
AUTOR: Jiří Kouda
Předvolební boj se letos odehrává převážně v podobě licitování, kdo dá víc. O "krvi a slzách" si netroufne mluvit žádná politická strana, která má šanci dostat se po volbách do Poslanecké sněmovny. Tím spíš, že Česko se nachází na růstové křivce hospodářského cyklu. Protože však politické strany slibují za vstřícné chování u volebních uren ty nejlákavější bonusy, hodnota slibů se tím do jisté míry devalvuje.
STRANA ZELENÝCH se od tohoto hlavního proudu liší, a v tom je možná kus jejího kouzla novosti. Program Strany zelených (SZ) obsahuje jak politicky liberální prvky, tak prvky výrazně regulativní (v energetice či dopravě) a strana samotná se na pravolevé přímce záměrně nevymezuje. Komentátoři připomínají, že v západoevropských zemích jsou Zelení spíše nakloněni doleva a v Česku kupodivu doprava. V Evropě však není běžné, aby v politickém spektru existovaly dvě silné levicové strany - sociální demokraté a komunisté. Levicovost tradičních zelených stran zde proto nenaráží na problém spolupráce s komunisty. Pravolevé rozkročení je pro Stranu zelených navíc zcela nezbytné i proto, že právě takové spektrum názorů zastávají její členové.
Program Strany zelených se nepokouší vypovídat o směřování strany ve všech oblastech (od zahraniční politiky až po sport a tělovýchovu). Je zbytečné jí to vyčítat, i když lze proto obtížně odhadovat, jak by si počínala třeba v oblasti zahraniční politiky. Zaujal názor, že Evropa by měla přijmout jiný obranný systém než NATO a vůči USA by měla vystupovat sebevědoměji. To je však zcela v souladu s profilem průměrného sympatizanta Strany zelených a leží to v oblasti jeho zájmu.
KONTROVERZNOST PROGRAMU je nejzřejmější v ekonomice, která se - a to je velký posun proti akcentům Strany zelených v minulosti - stala jeho významnou částí. Vlajkovou lodí je pak bezpochyby ekologická daňová reforma, na níž se odborně profiloval předseda strany Martin Bursík již v minulých letech. Pracoval na ní také jako poradce ministra životního prostředí, lidovce Libora Ambrozka. Tato reforma je zčásti opsaná od německých Zelených, zčásti vychází z požadavku na zdanění neobnovitelných energetických zdrojů v EU (směrnice 2003/96/ES). Její základní tezí je pak takzvaná daňová neutralita: co stát jednou rukou vezme, má zase druhou rukou vrátit.
Protože Ministerstvo životního prostředí (MŽP) již teze této reformy zveřejnilo, je možné o ní seriózně diskutovat. Podle MŽP budou zdaněny jak elektřina, tak produkty pro výrobu tepla, a to postupně v letech 2007-2015. Daňová sazba u uhlí má vzrůst osmkrát, u elektřiny zhruba šestkrát a u zemního plynu dvakrát. Růst cen, který by nová daň vyvolala, by byl občanům kompenzován nižší sazbou sociálního a zdravotního pojištění, tak jako tomu bylo v Německu. Ekodaň se v Německu platí od roku 1999, slouží jako zdroj státních příjmů a z největší části se využívá na platby do penzijního systému, z malé části pak na podporu obnovitelných zdrojů energie. Právě německé zkušenosti potvrzují, že daňovou neutralitu je možné spravedlivě zajistit jen stěží.
ZEVRUBNÁ ANALÝZA DAŇOVÉ KONCEPCE MŽP, která se prakticky shoduje s koncepcí Strany zelených včetně zahrnutí motorových vozidel do ekologického zdanění, byla představena odborníky ČVUT (Fakulta elektrotechnická, katedra ekonomiky, manažerství a humanitárních věd) a Vysoké školy ekonomické (katedra ekonomiky životního prostředí) počátkem dubna na semináři v Praze. Základní výtkou je, že v návrhu jsou 1,5 až 3krát vyšší sazby, než umožňuje zavést směrnice EU a zároveň obsahuje nepřehledný seznam výjimek. To vytváří úrodnou půdu pro daňové úniky. Pozoruhodné také je, že vývoz elektřiny by měl být daňově zvýhodněn.
Podle ČVUT a VŠE by se v roce 2007 zvýšily výdaje domácností v důsledku zavedení ekologické daňové reformy v průměru o 0,6 až 0,7 procenta, v roce 2011 o 1,5-1,7 % a v roce 2015 o 2,6-3,0 procenta. U důchodců by to však činilo v roce 2015 dokonce 3,7-4,2 %.
Vysoké sazby daně by ovšem znevýhodnily domácí firmy, protože v EU se ekologická daňová reforma nezavádí nad rámec směrnice, jak je to v našem návrhu.
Zdražení energií by zřejmě nutilo spotřebitele k úsporám - výrobce energií by však nenutilo ke změnám technologie. Také velkospotřebitelé energií by zřejmě své vícenáklady na energie započítali jednoduše do cen výrobků a služeb. Navíc např. v Německu mají na ekodani slevu. Cíl zlepšit životní prostředí proto samotná ekologická daňová reforma stěží může plnit.
Jako svůj makroekonomický cíl uvádí Strana zelených ve svém programu snížení celkové daňové kvóty na 35 procent HDP, což se dá odhadnout v podmínkách roku 2005 na snížení příjmů veřejných rozpočtů zhruba o 110 miliard korun. Ekologická daňová reforma by výpadek zčásti nahradila. Již v příštím roce by přinesla 34 miliard korun do státního rozpočtu.
DILEMA LIMITŮ TĚŽBY HNĚDÉHO UHLÍ a atomu by musela Strana zelených řešit až při vyjednávání o vstupu do vlády (dostane-li se do Sněmovny). Do té doby vystačí s pouhým striktním odmítáním jak další těžby uhlí, tak budování jaderných elektráren. Šla by na nějaký kompromis nebo by zůstala v lavicích opozice? Z energetických zdrojů je pro Stranu zelených nejpřijatelnější zemní plyn, ačkoliv jde také o fosilní zdroj. Přechod k většímu využívání plynu, zejména pak také v dopravě, by měl vyplnit přechodné období do doby, kdy se komerčně rozšíří paliva na bázi vodíku, biomasy apod.
ZÁMĚR PRIVATIZOVAT ČEZ rovněž upoutal pozornost. Mělo by se to zvládnout postupně, a to do čtyř let, aby byla šance vytvořit konkurenční, diverzifikovaný trh s elektřinou. Existenci národních monopolů, případně "národních šampionů" v energetice kritizuje Evropská komise - většina evropských vlád se však v praxi k jejich omezování vůbec nemá. ČEZ je poslední velký státní (a privatizovatelný) majetek v ČR (zhruba 60 % akcií společnosti).
Uplatnění státního vlivu v gigantech, jako je ČEZ, je problematické. Vláda je do jisté míry ve střetu zájmů: má chránit spotřebitele a životní prostředí, ale velký silný ČEZ jí přináší významné částky do státní pokladny a je žádoucí, aby byl co nejsilnější (a nejziskovější). Energetickou politiku včetně cen energií lze ovšem ovlivňovat i bez vlastnictví akcií. Sazby daní a jejich druhy jsou zcela v rukou politiků, navíc právě v energetice existuje největší podíl regulovaných činností. Vláda může zamezit i stavbě nových zdrojů, pokud by je pokládala za zbytečné či škodlivé. Ani těžba uhlí či její útlum není jen věcí ČEZ.
KRITIKU SKLIDIL PLÁNOVANÝ ZÁKAZ topení uhlím. Měl by přijít po roce 2010. Co by si počali chudší lidé, zejména na venkově? Strana zelených soudí, že by měli mít k dispozici ekologičtější palivo, např. ekobrikety nebo pelety z biomasy, jejichž cena by byla podpořena nižší daní z přidané hodnoty. Sociálně slabým domácnostem by se přitom mohlo dostat podpory při přechodu na nové palivo. Tento postup má širší vazby i na ekologickou daňovou reformu.
Přirozenou součástí programu Strany zelených je podpora železnice, omezení a zdražení provozu kamionů po silnici a výstavba veřejných překladišť. Nezaměstnanost má snížit aktivní politika zaměstnanosti, částečné úvazky, flexibilní smlouvy, podpora vysokoškoláků a celková mobilita pracovních sil. Pro zvýšení konkurenceschopnosti i snížení nezaměstnanosti navrhuje snížení odvodů na zdravotní a sociální pojistné, ovšem bez přesnějších propočtů. Strana také nechce v budoucnu podporovat velké investory. S ODS se shoduje v plánu na zrušení investičních pobídek, chce podporu věnovat především středním a menším domácím podnikům a rozvoji služeb. V programu SZ ale absentují témata sociálního dialogu s odbory a zaměstnavateli a až na vyšší platy pro učitele se vyhýbá i otázkám platů a mezd.
KONKRÉTNÍ ZÁMĚRY však nechybějí téměř v žádné kapitole. Strana chce např. zrušit povinnost platby minimální daně pro živnostníky i povinnost registračních pokladen. U daně z příjmu fyzických osob navrhuje pravidelně valorizovat daňová pásma podle růstu průměrné mzdy. Možnost společného zdanění manželů by se měla rozšířit i na nesezdané páry. Odmítá zavedení školného na vysokých školách, je však pro poplatky za recept na léky a za hotelové služby v nemocnicích. Tři procenta ze sociálního pojištění placeného zaměstnavatelem chce přesměrovat na penzijní fondy v případě, že zaměstnanec přidá 3 % z vlastních peněz. Dřívější odchod do důchodu podle počtu dětí by se měl umožnit i mužům, věk odchodu prodloužit na 65 let pro muže i ženy v roce 2020.
Z dalších bodů programu lze ještě upozornit na návrh na snížení volebního věku na 16 let, zavedení obecného referenda, podporu neziskových organizací, přímou volbu prezidenta, hejtmanů i starostů a omezení poslanecké a senátorské imunity.
AUTOR: Milena Geussová
AUTOR: Jiří Kouda
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
