Všichni vidí zeleně

To je najednou ekologických stran! A nebylo k tomu třeba mnoho: jen začaly Straně zelených stoupat preference, soupeři se přizpůsobili. Přeloženo do obchodního jazyka: na trhu se objevil nový podnik a soupeři se snaží napodobit jeho výrobek. Zajímavé na tom je, že si zavedené strany vysvětlují vzestup zelených nejspíš mylně.
Sociologické průzkumy totiž nepotvrzují, že by voliči začali mít až tak zvýšenou citlivost k ekologickým tématům. Jistě, téma "kvality života" má ohlas v Česku i na Slovensku, souvisí i s bohatnutím společnosti a její rostoucí vyspělostí. Ale hlas pro zelené je spíš protestní - jako výraz nechuti k zavedeným stranám.
Jak to nedávno vyjádřil nejpopulárnější český spisovatel: Budu volit zelené, protože na rozdíl od ostatních ve mně nevyvolávají znechucení, ale pouze skepsi. (A na rozdíl od jiných neokoukaných alternativ, hlas pro zelené podle průzkumů nemusí propadnout.) Kdyby "velcí" chtěli něco okoukat, tak spíš větší otevřenost, názorovou různorodost a hledání zajímavých, byť i excentrických osobností na místa volebních lídrů.
"Zelenání" velkých stran lze samozřejmě vyložit i jako taktický povolební záměr. Pokud zelená bude barvou všech, zmizí i automaticky předpokládaný nárok Strany zelených na ministra životního prostředí v příští koalici. A kdyby to byl počátek dlouhodobější změny, Bursíkova strana by časem přišla o důvod existence.
Konkurence je dobrá i v ekologických tématech. Je to jako s daněmi. Není to vlastně z hlediska daňového poplatníka ideální stav, když strany soupeří o to, kdo více sníží daně? A není podobně chvályhodné, když partaje soutěží o to, která bude zodpovědnější vůči životnímu prostředí? Pak už stačí politikům jen připomínat, co že si to napsali do programů.
jan.machacek@economia.cz