Analýza koncepce ekologické daňové reformy

V roce 2002 zahájilo Ministerstvo životního prostředí práce na návrhu ekologické daňové reformy (EDR) pro Českou republiku. V říjnu 2005 vydalo dokument nazvaný Koncepce Ekologické daňové reformy a postoupilo jej k připomínkám Ministerstvu financí. Na začátku roku 2006 se tým autorů z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Fakulty národohospodářské VŠE v Praze rozhodl zpracovat analýzu dopadů koncepce na ekonomiku, pokud by byla schválena v původní podobě, a porovnat její obsah s požadavky uvedenými ve směrnici 2003/96/ES, o zdanění energetických produktů a elektřiny. Tato směrnice předepisuje členským státům Evropské unie zavést minimální sazby daně na pohonné hmoty, paliva a elektřinu (viz tab. 1). Česká republika má tuto povinnost naplnit nejpozději k 1. 1. 2008.

OSVOBOZENÍ OD DANÍ - JAK KDE

Evropská směrnice vyjmenovává celou řadu výjimek a možností osvobození od daní, např. pro elektřinu ze sluneční či větrné energie, z vodních elektráren, z biomasy, z palivových článků, pro energetické produkty a elektřinu používané pro kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie, elektřinu vyrobenou kombinovanou výrobou tepla a elektrické energie, jsou-li kombinované generátory šetrné k životnímu prostředí. Česká koncepce využívá osvobození pro elektřinu z obnovitelných zdrojů, kogeneraci se však podle autorů analýzy věnuje nedostatečně. Podle článku 17 směrnice mohou být od daní osvobozeny rovněž energeticky náročné podniky a podniky, které uzavřely tzv. dobrovolné dohody nebo které jsou součástí režimu obchodovatelných povolení. Této možnosti hojně využívají evropské státy - na dobrovolných dohodách je např. postavena energetická politika Švýcarska, využívá je Dánsko, Nizozemí, Švédsko. Koncepce MŽP ji naproti tomu zcela opomíjí.

MŽP se v koncepci zavazuje nezvýšit celkovou daňovou zátěž uplatněním tzv. zásady daňové neutrality, tedy vedle zvýšení ekologických daní buď snížit sazby příspěvků na sociální zabezpečení nebo zvýšit nezdanitelný základ daně z příjmu fyzických osob tak, aby konečná suma vybraných daní zůstala nezměněna.

Je nutno připomenout, že státy EU které o stejný cíl v minulosti usilovaly, jej nakonec nesplnily, a tým autorů analýzy má velké pochyby o tom, zda tento princip je vůbec možné naplnit. V Německu, které je České republice dáváno za příklad země, kde EDR úspěšně proběhla, zůstává ve státní pokladně 10 % vybraných daní - nevrací se k lidem ve formě sníženého zdanění práce, ani nejsou použity na účely související s ochranou životního prostředí. V Nizozemí je to pak 20 %.

Koncepce MŽP navíc přiznává, že bude-li část výnosů použita na zmírnění sociálních dopadů, bude prostor pro snížení zdanění práce menší: "Odhadujeme že pokud bychom chtěli kompenzovat domácnosti bez pracovních příjmů (tj. zejména domácnosti důchodců), byl by prostor pro snížení daňové zátěže zhruba o třetinu nižší."

DOPADY REFORMY

Podívejme se na příklad hnědého uhlí, nejvýznamnější energetické komodity v ČR. Směrnice stanoví daň na vyráběnou elektrickou energii z hnědého uhlí na méně než 65 Kč/MWh pro komerční využití (součet daně za uhlí a za elektrickou energii) a méně než 130 Kč/MWh pro nekomerční užití, počítáno při směnném kurzu 30 Kč/euro.

Podle Koncepce EDR by však pro rok 2007 měla ekologická daň v ČR činit 200 Kč/MWh.

Navržená daň je tak 1,5-3krát vyšší, než jakou požaduje směrnice. To však platí pouze pro první rok.

Až do roku 2015 se počítá s dalším nárůstem, kdy by daň měla pokrýt veškeré externí náklady. Jejich výše je pro rok 2007 stanovena na 1030 Kč/MWh, takže koncepce prakticky počítá s asi 8 až 15tinásobně vyšší daňovou zátěží oproti evropské směrnici. Pokud daňové reformy jednotlivých států EU budou vycházet ze směrnice, dojde podle autorů analýzy při aplikaci koncepce k znevýhodnění, a tím i k omezení konkurenceschopnosti podnikatelských subjektů operujících na území ČR oproti subjektům v ostatních státech Unie.

Sazby daní odvozuje koncepce z výpočtů externalit stanovených metodou ExternE. Hodnoty rozdílných externích nákladů při použití různých technologií však průměruje a odvozuje z nich jednotné sazby daní. Autoři analýzy se proti plošnému zdanění ohrazují jako proti diskriminujícímu, nezohledňujícímu úroveň technologie, a tedy ani vliv na životní prostředí konkrétních zdrojů použitých k výrobě elektrické energie.

Dodávají, že už pouhý fakt, že se zdaňuje elektřina a palivo, nepostihuje skutečný vliv konkrétní technologie procesu na životní prostředí. Energetický podnik, který by měl v úmyslu vylepšit technologii výroby energie na ekologicky šetrnější úroveň, je při shodném výrobním účinku postihován za pořízení moderního zařízení, protože ekologická daň se prakticky nezmění. Navrhovaná koncepce EDR tak nemá přímý vliv na zlepšování technologického vybavení v energetice.

Analýza rovněž počítala dopad koncepce na jednotlivé sociální skupiny. Došla přitom k závěru, že navržená EDR se nejvíce dotkne skupiny důchodců, kteří sice ponesou její náklady, ale nedotknou se jich výhody ve formě snížení zdanění práce. Navíc právě sociálně slabší skupiny nebudou schopny provádět substituci ve spotřebě, případně realizaci energetických úsporných opatření. Při průměrném spotřebním vydání na jednoho důchodce v roce 2005 kolem 90 tis. Kč ročně bude EDR ve stálých cenách v roce 2015 představovat zvýšení ročních výdajů o zhruba 3800 Kč (jak již bylo řečeno, koncepce v této souvislosti uvažuje o zavedení nové sociální dávky).

Vysoké sazby a růst ekologických daní v řadě domácností povedou podle slov prof. Starého ke spalování "všeho, co hoří", tedy k pravému opaku toho, co má reforma sledovat. Výsledkem bude růst koncentrací emisí z nízkoemitujících zdrojů a zhoršení místních podmínek životního prostředí.

Autoři analýzy se shodují, že je-li nutné sazby daní na energetické produkty a elektřinu v České republice zavést, pak je optimální držet se minimálních sazeb stanovených směrnicí a nevystavovat podnikatelské subjekty a domácnosti vyššímu zatížení, než je nezbytné.

Ing. Tereza Urbanová
Liberální institut