Dostali 83 miliónů, ale novotám stejně nevěří

Reportáží z obce Kněžice na Nymbursku pokračujeme v seriálu, ve kterém redaktoři HN navštíví známá i méně známá místa, jež se výrazně proměnila díky penězům z evropských fondů.

Ta pár desítek metrů dlouhá silnice je ještě cítit čerstvým asfaltem - v téhle vesnici je skoro jediná bez výkopů, děr a vrstvy stavebního prachu.
Tam, kde úzká asfaltka ústí na hlavní silnici, ční ze země velká cedule s vlajkou Evropské unie. A v dálce je vidět trochu nesourodý shluk staveb, které sice září novotou, ale téměř se neliší od všech těch nepříliš hezkých zemědělských areálů, jakých zbyly v českých vesnicích spousty.
Jenže právě sem, do areálu na kraji obce Kněžice, ležící v rovinatém kraji na rozhraní středních a východních Čech, zřejmě už brzy budou jezdit na návštěvy odborníci na "zelenou" energetiku, ekologové i starostové.

Velké peníze pro malou ves
Trochu nenápadně a stranou zájmu tady vzniká jedinečná věc: první takzvaná energeticky soběstačná obec. Tedy taková, jejíž obyvatelé nebudou potřebovat zemní plyn z Ruska, páru z patnáct kilometrů vzdáleného města či elektřinu, která se kdesi daleko vyrobí z hnědého uhlí.
Energie, jíž se tady bude topit a ohřívat voda, má pocházet z obnovitelných zdrojů - třeba ze slámy, dřevěného odpadu nebo i výkalů.
V Kněžicích se člověk musí divit, že i takhle malá vesnice dokázala sehnat pro svou myšlenku obrovské peníze - 83 miliónů z evropských fondů. A zároveň si položí otázku, proč tuhle šanci nevyužívá víc českých vesnic.
Jedno odpoledne strávené v rozkopaných ulicích, kde právě finišuje pokládání potrubí a budování přípojek k domům, totiž přinese hodně zvláštní poznání: na jedné straně je vidět nadšení a novátorství starosty a zastupitelů, kteří se rozhodli jít do nejistého, byť ekologického projektu.
Ale na té druhé velkou nedůvěru vesnických lidí, kteří se na všechno nové dívají s obavami a zvláštní rozmrzelostí. "My zůstaneme u uhlí nebo přejdeme na dřevo. Moc tomu nevěříme," krčí rameny starší žena, která jde v pátek odpoledne z nákupu ve zdejším obchodě.

Návrat ke kořenům
Starostu Milana Kazdu, který kolem projektu běhá už čtvrtým rokem, tyhle názory nepřekvapují. "Lidé jsou nedůvěřiví ke všem novinkám. A na vesnici to platí dvojnásob," říká smířeně Kazda.
Nápad vznikl v roce 2002, kdy společně se zastupiteli přemýšleli, jak dál - topit uhlím bylo pro lidi v Kněžicích stále dražší, šance na zavedení plynu, jehož cena navíc také stále rostla, nevelké.
Nakonec padla volba na biomasu a bioplyn, tedy zdroj energie, který dnes v Česku tvoří jen tři procenta spotřeby. Jak vlastně vše zjednodušeně funguje: za prvé je tu kotelna, která spaluje slámu a dřevěný odpad a ohřívá vodu, jež se pak rozvádí do domů. Druhou částí je bioplynová stanice, kterou tvoří dva obrovské zásobníky na odpad z prasečích farem, nedaleké výrobny sádla a také na odpad z domácností, takže nahradí i čističku odpadních vod.
Tady vzniká plyn, který pohání motor a ten vyrábí elektřinu. Při tom navíc vzniká teplo, jež dál slouží k ohřívání vody.
"Je to návrat ke kořenům. Kdysi dávno byly naše vesnice také soběstačné, protože zemědělci si vše sami vypěstovali a také zužitkovali - nepotřebovali žádné velké energie zvenčí," vysvětluje Kazda.
Elektřinu budou Kněžice dodávat do sítě, a dokonce jí vyrobí ještě víc, než samy spotřebují. Z "bioareálu" na konci vesnice pak lidem půjde do domů navíc ještě teplo a teplá voda.
Vše se spustí během pár týdnů, a Kněžice tak budou první "soběstačnou" vesnicí díky penězům z EU a Státního fondu životního prostředí. "Ze začátku jsme samozřejmě pochybovali, jestli takový projekt má v EU šanci, jestli vůbec nějaké Kněžice někoho zajímají. Ale vyšlo to," dodává starosta.

Bioplyn? To nás nezajímá
Lidé v Kněžicích už topit uhlím nechtějí, zřídit přípojky si nechali skoro všichni. Zjistit, proč to udělali, nebo jestli jsou alespoň rádi, že jejich vesnice bude ekologická, je ale téměř nemožné. "Mně je jedno, čím tam budou topit. Sice říkají, že to bude levnější než normální plyn, ale nevím - vždyť všechno teď zdražuje," rozčiluje se asi šedesátiletý muž, který jede z hospody na kole. Říct svůj názor "na jméno" - stejně jako skoro všichni Kněžičtí - nechce. "Zeptejte se někoho jiného," mávne rukou.
Že radním trvalo roky, než mohli projekt rozjet, lidi příliš nezajímá. "To je sice hezké, ale kdyby nám EU ještě zařídila víc peněz a práci," dodává další muž. Najít někoho, kdo myslí alespoň trochu pozitivně, trvá skoro hodinu. "Je dobře, že se tady něco děje. A že budeme mít ve vesnici čistší vzduch bez kouře," říká Bohuslav Šejn.
AUTOR: Vojtěch Blažek