Čekat na tendry už nestačí

K systémovější podpoře firem při jejich zapojování do programů externí pomoci EU se Česko teprve propracovává.

Řada našich firem už slyšela o programech vnější pomoci Evropské unie třetím zemím. V globálu představují tyto programy slušný balík peněz: vloni vyčlenila Evropská komise (EK) na projekty ve třetích zemích 7,5 miliardy eur. Není proto divu, že některé z firem, konzultanti i dodavatelé, se vypravují do Bruselu, aby zjistili, jak se do těchto programů zapojit.
Může ale tato cesta vést k úspěchu? Úvodem odpovězme, že ano, nicméně jde o první krok na dlouhé cestě, dlážděné řadou překážek.
Firma mající zkušenosti z čerpání prostředků z jiných programů EU (např. ze strukturálních fondů) se může oprávněně domnívat, že pro zapojení do projektů EU ve třetích zemích potřebuje informace o podporovaných aktivitách - tj. zda například programy pomoci zemím západního Balkánu financují projekty z oblasti odpadového hospodářství, zda se jedná o zpracování studií či o tvrdé investice, dále pak o plánovaných tendrech a o pravidlech pro účast v nich.
Pokud se firmě podaří zajistit schůzky s odpovědnými pracovníky EK, k čemuž jí mohou dopomoci nejrůznější české i zahraniční konzultační společnosti specializující se na lobbing, může si z Bruselu tyto informace či alespoň návod, jak je získat, přivézt zpět domů.
Komise spravuje databázi tendrů, vypisovaných v rámci vnější pomoci EU, ve které lze rovněž dohledat předběžná oznámení o plánovaných projektech. Firmě by tak na první pohled mělo stačit ohlídat si vypsaný tendr a následně se o něj ucházet. Realita je ale jiná, což potvrzují i naše firmy, jež mají s touto formou podpory EU zkušenosti.
"V okamžiku, kdy se tendry zveřejní, je již pozdě starat se, jak tento tendr získat. V té chvíli je většinou rozhodnuto o technologii či o systému dodávek nebo o výrobcích, které ten který klient potřebuje a chce. A to buď připravuje sám a nebo většinou s konzultantem, který v oboru působí," tvrdí Jan Krejčík, ředitel firmy DHI Hydroinform, specializující se na projekty v oblasti vodního hospodářství.

Je zapotřebí si uvědomit, že vypsaný tendr financovaný unií vychází z (ročního) programu, na kterém se dohodla EK se zástupcem třetí země (většinou v podobě národního sektorového ministerstva). Tento program vzniká na základě identifikace zásadních problémů třetí země, které má program pomoci odstranit.
Národní ministerstvo třetí země předkládá Delegaci EK, která v této zemi působí, seznam problémů i návrhů na jejich řešení (tj. konkrétní projekty), delegace pak tento seznam schvaluje a upravuje.
A právě umění ovlivnit výběr prioritních problémů, které se nakonec v programu objeví, i způsobů jejich řešení (např. o použité technologii) i schopnost prosadit daný návrh vůči úředníkům z Delegace EK, je výsadou zavedených firem s patřičným know-how, jak se k prostředkům vnější pomoci EU dostat.

Řada vyspělých států světa přitom své firmy v této praxi podporuje. "Českým firmám však chybí výraznější systematická podpora ze strany české státní správy v rané fázi přípravy programů směrem k příjemci, tzv. podpora rychlé reakce," tvrdí Jan Krejčík. Tu lze nalézt v rámci programů DANCEE, UK Aid, US Aid, vlámských fondů, EFTA, norských fondů a dalších.
"Díky US Aid mají americké firmy příležitost krátkodobě vyslat za přispění vládních peněz svého experta do třetí země, která musí náhle čelit nesnázi a je otevřena přijetí expertů a jejich odborných rad. Pokud se osvědčí, do budoucna mohou mít značný vliv při formulaci ministerských zakázek. Firma navíc vládní příspěvek získá na základě posouzení byrokraticky nenáročného formuláře," dodává Jan Krejčík.
Česko se teprve propracovává k systémovější podpoře firem při jejich zapojování do programů externí pomoci Evropské unie. Agentura CzechTrade například nabízí firmám orientaci v rozvojové spolupráci EU či v základních postupech v případě zájmu o účast v tendru. Tato agentura se rovněž s CEBRE a Stálým zastoupením ČR při EU podílí na přípravě tzv. sektorových seminářů probíhajících v Bruselu. Během nich se navzájem seznamují desítky konzultačních firem z celé EU a účastní se jich i některé české firmy.
Tyto subjekty rovněž zajišťují vyhledávání českých firem pro poptávky o účast v partnerství projektů, jež připravují společnosti z jiných států EU. Dokdy si budeme muset počkat na finanční podporu, umožňující "rychlou reakci" na potřeby třetí země, záleží především na rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí, jež rozvojovou pomoc za ČR koordinuje.
Finanční podpora není ale jedinou možnou pomocí správy - naše republika má ve třetích zemích při ambasádách obchodní oddělení, která by se mohla aktivněji zapojit do ovlivňování přípravy jednotlivých programů, na základě nichž pak třetí země čerpá prostředky z EU. Více by se tím pootevřela vrátka českému byznysu.
Autor je deputy director České podnikatelské reprezentace při EU - CEBRE