Ach ta Evropa, umí si představit svět bez regulace?

Jedním z hlavních vývozních artiklů Evropy jsou v současné době regulace. Od nového unijního režimu REACH, který nařizuje povinnou reinspekci 30 000 chemikálií na náklady firem, až po plán obchodu s povolenkami na emise CO2 platí, že v pasti pravidel, jejichž cílem bylo zajistit doma veřejné blaho, obvykle nakonec uvíznou také zahraniční společnosti.


Pozor na dobré úmysly
Právě v tomto kontextu lze nejlépe pochopit návrh německé kancléřky Angely Merkelové na uzavření transatlantické obchodní dohody.
O jí navrhovaném paktu mezi Evropou, USA a Kanadou bylo zveřejněno jen málo podrobností, ale Berlín již naznačil, že se bude zaobírat téměř výlučně necelními bariérami. V takovém případě nelze dělat mnoho jiného než jen "harmonizovat" regulační nesrovnalosti mezi těmito třemi partnery. Harmonizace by se ale neměla plést s liberalizací. Má sklon stávat se jiným označením pro nejvyšší daně, nejpřísnější normy a tak dále.
Do jisté míry zde dochází i ke zjednodušení, které může být užitečné pro průmysl a možná i pro spotřebitele. Ale za jakou cenu? Jak ukázalo úsilí EU o harmonizaci, i nejlepší záměry mohou přivodit špatné důsledky.


Reguluji, tedy jsem
Snaha Bruselu vytvořit společná pravidla pro sektor služeb, softwarové patenty a způsob, jakým jsou vybírány honoráře plynoucí z autorských práv, byla rozředěna, ukradena, případně torpédována.
V některých případech typu patentových práv na software se zastánci volného trhu obrátili proti zákonům, které původně podporovali, poněvadž předlohy byly tak dlouho vylepšovány, až se změnily v texty, jež by napáchaly více škod než užitku.
Táž tlupa odborů, antipodnikatelských nevládních organizací a politiků stojících za těmito šaškárnami bude hledat další podobné příležitosti i v plánu paní Merkelové, ať už jsou proklamované cíle jakékoliv.
Prostor pro větší transatlantickou efektivitu by snad mohl existovat na trhu cenných papírů a v leteckém průmyslu. Obvykle však podobných cílů lépe dosahuje soukromý sektor sám o sobě, bez velké vládní pomoci.
Některá odvětví si přesto budou myslet, že vidí cesty, jak ze společných pravidel v Evropě a Severní Americe profitovat. Například automobilový průmysl. Technické požadavky na autodíly se mezi jednotlivými zeměmi liší, a výrobci by mohli mít z existence jediného standardu pro všechny trhy, na nichž působí, prospěch.
Dá se však s jistotou očekávat, že mezi bezpečnostními a ekologickými pravidly, která by se dala otevřít debatě, se prosadí ta, jejichž zavádění bývá v typickém případě nejdražší.
V některých otázkách by se tedy odvětví mohlo posunout kupředu, ale vcelku jde o sázku na špatnou kartu. Regulační spolupráce je v mnoha oblastech nepoužitelná. Například automobily s dieselovým motorem jsou v Evropě mnohem zavedenější než v Severní Americe, takže je prakticky nemožné vytvořit společná pravidla pro emise - i kdyby to bylo žádoucí.
Bezpečnostní normy pro nárazníky jsou naopak přísnější v USA a Kanadě, protože se tam více jezdí ve větších vozech. Není důvod, aby Evropané, kteří popojíždějí ve svých smartech, překonávali stejně vysokou laťku.


Kartel je, když...
Regulační konkurence podobně jako konkurence daňová navíc nutí země k poctivosti a je výhodnější pro spotřebitele, zatímco harmonizace působí právě opačně.
V přístupu k soukromému sektoru si stát toto nebezpečí uvědomuje: když konkurenční firmy "harmonizují" své ceny, říká se tomu kartelová dohoda. A když dvě firmy chtějí "harmonizovat" svou činnost fúzí, vláda na ně zevrubně dohlíží, aby zajistila, že proces nepoškodí spotřebitele a konkurenci. Skutečná liberalizace by pochopitelně byla vítána, a to i mezi obchodními partnery, kteří již obchodní bariéry do značné míry odbourali.
S řešením sporných bodů - jako jsou zemědělské dotace a cla - však plán paní Merkelové nepočítá. Svět by získal daleko více, kdyby německá kancléřka upřela pozornost spíše k oživení kola obchodních jednání z Dauhá.


Prokletí splněných přání
Ve Washingtonu, který paní Merkelová minulý týden i kvůli prosazení těchto myšlenek navštívila, se představě regulační harmonizace, jinak též známé jako více úředního šimla, dopřává přátelského sluchu.
Obzvláště vnímaví jsou demokraté, kteří nedávno ovládli Capitol Hill. Podporují ji i některá průmyslová odvětví. Ovšem jak ukazuje evropský příklad, nejlepší je dávat si pozor na to, co si člověk přeje.