Americká politická scéna "zezelenala"

Není to vůbec dávno, kdy by si vysoký představitel evropské země koledoval o průšvih, když by chtěl téma globálního oteplování vyvézt na konferenci do Washingtonu. Bílý dům by to přijal chladně, řada kongresmanů by mluvila o provokaci, a snad jen liberální část médií by takového evropského státníka naopak chválila za odvahu.
Kdeže ale loňské politické sněhy jsou. Demokraté, kteří se ujali vlády v Kongresu, evidentně hodlají tlačit ekologickou agendu jako jeden z bodů, na němž chtějí veřejnosti ukázat, jak se pozitivně liší od republikánů. A ti si zase - v situaci, kdy na tato témata začala slyšet i veřejnost - nemohou dovolit zůstat příliš pozadu. Výsledkem je před rokem ještě sotva představitelné všeobecné "zezelenání" americké politické scény.

Emise už nejsou tabu
"Debata o globálním oteplování je u konce," prohlásil před dvěma týdny republikánský senátor John McCain. Myslel tím, že o vědecky doloženém jevu už nemá cenu se hádat. Společně s demokratickými kolegy Barackem Obamou a Joem Liebermanem předložili Senátu návrh zákona, jenž předpokládá stanovení emisních limitů kysličníku uhličitého, hlavního skleníkového plynu.
Skutečnost, že Obama a McCain jsou mezi kandidáty pro prezidentské volby v roce 2008, není náhodná. Předpokládá se totiž, že téma ekologie a globálního oteplování bude hrát v nadcházející kampani mnohem důležitější roli než kdykoli předtím. V této souvislosti se také stále ještě spekuluje, zda se mezi kandidáty nezařadí i bývalý viceprezident Al Gore. Do povědomí americké společnosti jej vloni nevrátily politické aktivity, ale jeho ekologický filmový dokument Nepohodlná pravda, upozorňující na možné důsledky globálního oteplování.
Výše zmíněná legislativa Johna McCaina je jedním ze čtyř obdobných návrhů, které byly předloženy do Senátu. A opět není náhoda, že autorkou jednoho z nich je Dianne Feinsteinová, demokratická senátorka za stát Kalifornie, státu, který v několika posledních letech se stal průkopníkem iniciativ směřujících k omezení skleníkových plynů.
Vloni Kalifornie vyhlásila, že své celkové emise kysličníku uhličitého stáhne do roku 2020 o čtvrtinu. Letos k tomu sice republikánský, ale na poli ekologie notně levicový guvernér Arnold Schwarzenegger přidal návrh zákona, podle kterého by měly tamní rafinerie do stejné doby o deset procent omezit škodlivé emise, které vznikají při spalování jejich produktů.
Ve Sněmovně reprezentantů se o novou ekologickou legislativu zasazuje nová předsedkyně sněmovny, demokratka Nancy Pelosiová, rovněž z Kalifornie. Před pár dny navrhla, aby ve sněmovně vznikl zvláštní podvýbor pro otázky klimatických změn. Zároveň načrtla svůj plán, Amerika by podle něho měla do roku 2050 stáhnout produkci skleníkových plynů na polovinu.

Oteplování připustil i Bush
Pelosiová, někdejší odpůrkyně jaderné energie, zároveň uvedla, že je čas, aby se toto "téma vrátilo na stůl". V čemž se shoduje s prezidentem Georgem Bushem, který jak v loňské, tak v letošní Zprávě o stavu Unie navrhl výrazné jaderné energetiky coby čistou alternativu ke klasickým zdrojům.
"Globální oteplování je problém," řekl prezident Bush navíc ve svém letošním projevu. Podle některých komentátorů tím Bílý dům signalizuje, že by byl ochoten dohodnout se s Kongresem na nějakém mechanismu stanovení emisních limitů, nejspíše na obdobě evropského systému, jehož podstatou je možnost obchodování s emisemi.
Bushovo vyjádření přinejmenším znamená, že hlasy, jakým je například republikánský senátor James Inhofe, který globální oteplování označil za "největší podfuk, který byl spáchán na lidstvu", se dostaly do izolace.
Senátor Inhofe předevčírem ocenil českého prezidenta Václava Klause za odvahu, s níž se v rozhovoru pro HN vyslovil proti zveličování dopadů globálního oteplování. Současné rozložení sil a názorů v americké politice ovšem vystihuje změna na místě šéfa senátního Výboru pro životní prostředí. Inhofa v něm nahradila Barbora Boxerová. Demokratka z Kalifornie, jejíž prioritou je prosazení emisních limitů.