Bursíkovi může sjezd zkomplikovat jen radar

Když v září roku 2005 přebíral Martin Bursík po tvrdém boji od Jana Beránka moc ve Straně zelených, slíbil svým spolustraníkům jediné: Do sněmovních voleb v červnu 2006 nepůjdeme jako součást nějaké koalice tří nebo čtyř malých stran, ale samostatně jako hrdá a sebevědomá strana. O sedmnáct měsíců později mají zelení čtyři ministry (sám Bursík je navíc místopředsedou vlády), šest poslanců a podle lednového modelu agentury CVVM by je volilo 11,5 procenta lidí.
Díky těmhle výsledkům má ve straně velmi pevnou pozici a na víkendovém sjezdu ho téměř jistě zelení v čele strany potvrdí. "Momentálně má předseda neotřesitelnou pozici. Přivedl nás nejen do sněmovny a do vlády, ale pod jeho vedením strana byla úspěšná i v komunálních volbách. Má plný mandát nás vést i v dalších dvou letech," říká jednoznačně poslanec zelených a předseda sněmovního Výboru pro evropské záležitosti Ondřej Liška.
Stejně mluví i poslankyně zelených Kateřina Jacques. "Nevidím žádný důvod pro změnu politiky, kterou nastartoval předseda Bursík," dodává Jacques.
Základ Bursíkova úspěchu je jednoduchý: Dovedl voliče přesvědčit, že zelení jsou novou, čistou a praktickou politikou neopotřebovanou liberální stranou pro ekologicky přemýšlející voliče. Navíc se odmítl zařadit na pravolevé ose a neustále opakoval, že zelení jsou alternativou vůči všem českým politickým stranám.

Zlom přišel před rokem
Po pěti měsících se dostavily výsledky. Průzkum agentury STEM v únoru roku 2006 potenciálním voličům zelených sdělil, že se strana poprvé v historii dostala nad pětiprocentní hranici, která je nutná pro vstup do sněmovny. Voliči se přestali bát, že jejich hlasy propadnou a od té doby už zelení nikdy pod pět procent neklesli.
"Strana zelených měla vždy potenciál, aby jí volilo zhruba sedm procent voličů. Těch čtyři nebo pět procent lidí ji nevolilo proto, že neměla šanci se dostat do sněmovny. To se ale loni v únoru a březnu v průzkumech agentur změnilo," říká analytik CVVM Daniel Kunštát.
To ale není jediný důvod Bursíkova úspěchu. Potenciální voliče zelených oslovil i proto, že se od svých předchůdců Jana Beránka, Miroslava Rokose nebo Jaroslava Vlčka výrazně lišil. "Bursík má na rozdíl od svých předchůdců charizma a je zkušený politik, který v médiích působí důvěryhodně. Dokázal voliče přesvědčit, zelení jsou jednotní," dodává Daniel Kunštát.
O tom, že Bursík není v české politice žádný nováček, se mohli přesvědčit při dojednávání vládní koalice i ostřílení matadoři z ODS. Získat za šest poslaneckých mandátů čtyři ministerská křesla se v Česku ještě nikomu nepovedlo.

Bursík svou moc upevní
Svou neotřesitelnou pozici využije Bursík na sjezdu i při volbě nejužšího vedení strany. Podle informací HN nechá v předsednictvu vyměnit místopředsedu pro zahraničí Petra Štěpánka a člena představenstva pro hospodaření Martina Tichého. Místo nich pravděpodobně přijdou do vedení strany Bursíkovi lidé: poslanec Ondřej Liška (místopředseda pro zahraničí), žhavým kandidátem na šéfa stranických financí je pak Ladislav Koval z ostravské organizace.
Jediné, co by mohlo jednoznačný průběh sjezdu zelených "narušit", je iniciativa člena širšího vedení strany a vůdce jinak vcelku slabé vnitrostranické opozice Matěje Stropnického. Ten na sjezdu navrhne, aby zelení zavázali své poslance k hlasování pro referendum o umístění amerického radaru v Česku. Bursík a jeho lidé si naopak myslí, že hlasovat pro ústavní zákon o referendu je kvůli odporu a síle ODS a lidovců zbytečné. Sami požadují jen to, aby radar v Česku podléhal vedení NATO. "S Bursíkovou politikou vůči americkým radarům je podle mých informací nespokojena zhruba polovina delegátů," říká Stropnický. I on je ale přes svou kritiku vůči předsedovi zatím loajální. "Měsíc po vstupu do vlády se předseda neodvolává," přiznává Stropnický.