Waldorfská škola v Jinonicích: Projekt v harmonii s přírodou
To je otázka, která je bytostně spojena s osobností prof. arch. Martina Rajniše, který má se spoluautory na svém kontě celou řadu nekonvenčních architektonických děl.
Respekt k přírodě, přírodním materiálům a zákonitostem, hledání souladu a splynutí s okolním prostředím a krajinou - to je nejvěrnější filozofický výraz pro projekt Waldorfské školy v Praze - Jinonicích. Jde o příklad určitého souznění představ architekta a investora. Ne vždy se to však podaří. Nekomformní profesionální postoj architekta Martina Rajniše dost často naráží na nepochopení úřadů, ale i samotných stavebníků.
ŠKOLA HROU
"V případě Waldorfského gymnázia jsem chtěl navrhnout školu, která by děti maximálně inspirovala k myšlení o světě, o svobodě. K tomu se mi nabízí jako nejvhodnější využití kamene, dřeva a skla, prostoru, zeleně a světla. Vzniká tak struktura, která se hodně odlišuje od běžných budov. Podobné prostředí působí na vnímání dětí pozitivně, což ještě podtrhuje možnost úpravy dispozic a vytvoření různých nových situací," uvádí profesor Rajniš.
Budovy tvoří kamenné zdi v terasovitě uspořádaném svahu, doplněné dřevěnou konstrukcí, a zakrytí jednolitou skleněnou střechou, ustupující jen pronikání zeleně (dává šanci pohrát si se světelnými toky). Tento řád jen mírně narušuje svérázná věž astronomie.
Je to cesta ke struktuře, která nechá navzájem prostoupit konstrukce i rostliny, přírodní elementy. Je to koncepce velmi proměnlivé, přizpůsobivé stavby, která v širokém spektru dovoluje uživateli měnit parametry, rozměry, tvar, světlo, výhledy, vybavení. Důležité je však také hledisko ekonomické - nízké náklady.
STRUKTURA STAVBY
V konceptu Waldorfské školy se setkává několik záměrů. Základní struktura stavby je složena z pěti přízemních pavilonů, které jsou umístěny stupňovitě na mírném svahu, skloněném k severu. Do areálu se vstupuje v prostoru mezi nejníže umístěnými pavilony a odtud pokračuje systém ramp.
Dřevěné konstrukce školy se prolínají s přírodou.
Mezi pavilony jsou navrženy lineární zahrady zapojené do systému zeleně obklopující celou školu. Stavby jsou navrženy ze dvou kontrastních materiálů - lehké dřevěné rámové konstrukce a hmotných kamenných dělicích stěn. Plášť stavby včetně zastřešení tvoří transparentní sklo. Střecha probíhá souvisle v mírném spádu, rovnoběžně se svahem. Nad lineárními zahradami probíhají jen dřevěné rámy, skla jsou pouze nad pavilony. Celá stavba je stíněna soustavou pěti vodorovných polí dřevěných lamelových žaluziových systémů, plochy žaluzií jsou nastavitelné.
Každá místnost školy se může proměňovat díky posuvným deskám na stropě i stěnách, jimiž lze případně prostor zcela uzavřít.
Systém je velmi adaptabilní: pole dřevěné konstrukce mohou být doplňovány tzv. Shadow Boxy, výplňovými konstrukcemi (plochými či nábytkovými dílci). Uvnitř každé třídy je ve výši tří metrů zatahovací vodorovné stínění stropu. Před stěnami je navržena mobilní závěsová plocha (tkaninová nebo v podobě dřevěné rolety). Pod skleněnou střechou lze nechat popínat rostliny. Průhledy transparentním pláštěm vedou vždy do zeleně. Atmosféra prostoru se proměňuje během dne i delšího období, rovněž tak pomocí systémů stínění, doplňování, vykrývání apod.
VNITŘNÍ DISPOZICE
Od vstupu v prostoru mezi dvěma nejníže umístěnými pavilony začíná hlavní komunikační hala školy. Zleva v pavilonu I ji lemují sály knihovny, hudební učebny a eurytmie, na vzdálenějším konci pak vyvýšené kanceláře vedení školy a sborovna. Po pravé straně se v mírném spádu sestupuje k šatnám a sociálnímu zázemí, jež jsou zapuštěny ve svahu pod pavilonem II.
V podélné ose stavby je umístěna chodba se systémem ramp a schodů, umožňujícím bezproblémový pohyb mezi stoupajícími úrovněmi zdravým i handicapovaným uživatelům. Na tuto páteř jsou zavěšeny vedlejší chody s učebnami v systému dvojtaktu, vždy s venkovní terasou a lineární zahradou - krajinou. Množství odpočívadel a zákoutí vytváří různorodý prostor pro setkávání o přestávkách mezi vyučováním.
Vzestupně jsou umístěny: pavilon II s učebnami 2. stupně, pavilon III s učebnami lycea, pavilon IV s ateliéry a dílnami a nejvýše na svahu je pavilon V s tělocvičnou a jídelnou (tělocvična se zázemím je zapuštěna pod úroveň terénu, ovšem s doplněním o anglický dvorek a přímý přístup na venkovní hřiště).
Koncepce nové waldorfské školy v sobě skrývá širší potenciál. Prolnutím stavby a krajinářské zahrady symbolicky ohraničuje současné zastavěné území obce a stává se vstupní bránou k zelenému pásu parkových a oddechových ploch. A nejen to. Přibližuje též vizi kultury stavění třetího tisíciletí.
Jitka Korčeková
Architektura jako životní názor
Prof. arch. Martin Rajniš (1944) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, mimo jiné absolvoval postgraduální studium na AVU u prof. Cubra apod. V roce 1986 založil DA studio. Je spoluzakladatelem České komory architektů a několika společností. Se spoluautory postavil např. OD Máj na Národní třídě, pavilon na Světové výstavě ve Vancouveru, sérii administrativních budov i rodinných domů a vil, podílel se na projektu OC Smíchov.
Nyní působí v architektonickém studiu E-M.R.A.K. Ve své současné tvorbě hodně využívá zkušenosti z cest po světě a navrhuje dřevostavby s vlastním systémem spojů a skládání, v nichž uplatňuje motto svobodné tvorby a sepětí s přírodou.