Vezměte Bursíkovi monopol

Předseda Strany zelených vzešel z víkendového sjezdu posílen. A co víc, stále si drží na politické scéně monopol na "zelené" recepty.
Hravě jej uhájil proti rychle spíchnutému předvolebnímu Zelenému manifestu ČSSD i před - uvnitř strany slabým - expertem ODS Bedřichem Moldanem. Sociální demokraté nevraživě mluví o "modrání zelených", jenže málo platné, nejpopulárnější barva v politice momentálně patří Bursíkovi.
Přitom alternativu k němu by možná uvítal i ten volič zelených, který sice třídí odpad, ale jezdí do práce škodovkou a dvakrát za rok zaletí s rodinou na dovolenou.

Úder "zlému" Volkswagenu
Bursík například nadšeně vítá plány Evropské komise na výrazné snižování automobilových emisí oxidu uhličitého do roku 2012.
Jenže co je výhodné pro italské či francouzské výrobce malých aut, dělá vrásky výrobcům německých aut střední třídy nebo Škodě Auto. Vzkázat koncernu Volkswagen, že do pěti let se "jeho" sektor trhu výrazně prodraží - to je přece jen šibeniční termín. Kdyby automobilky věděly s předstihem dekády, že vozy s vysokými emisemi se stanou kvůli evropské směrnici na trhu neperspektivní, měly by šanci svůj výrobní plán pozvolna měnit.
Ne každý dnes může vyměnit svou škodovku za Bursíkovu osobní Hondu Civic Hybrid. Na ženevských autosalonech se přitom nepředvádějí jen hybridní diesely a elektropohony od "hodného" Peugotu nebo Citroenu, ale i plynová či biethanolová auta od "zlého" Volkswagenu nebo BMW.

A hlavně zdanit elektrárny
Nebo je tu Bursíkův nápad na daň z CO2. Předseda zelených má pravdu, že české hospodářství je stále extrémně energeticky náročné - ale za to mohou hlavně dosluhující elektrárny v severozápadních Čechách. Vyřadit se však nemohou, protože zelení nechtějí místo nich jádro a na vysněné plynové elektrárny ještě nedošlo.
Zeleným by měl konečně někdo vzít monopol. Ať to budou lidovci se svou tradičně venkovskou agendou, ideologicky "měknoucí" ODS nebo v zelených tématech dosud nepřesvědčivá ČSSD. Prostor tu je.

Odpustky Tonyho Blaira
Třeba v Británii by se Bursíkovým nápadům tolik neklaněli. "Ekologičnost" špičkových politiků se poměřuje emisemi skleníkových plynů, které při svých letech a jízdě autem vypustí do vzduchu. Ptá se ale někdo Bursíka nebo Kateřiny Jacques na jejich osobní lety?
Britové mají také jiný recept na emise, než jen hybridní hondu. Emise, které způsobíte řízením auta, vytápěním domu či létáním, si můžete spočítat - a přispět sumou odpovídající hodnoty třeba na projekt snižování emisí v rozvojovém světě (říká se tomu "offsetting CO2"). Trochu to připomíná kupování odpustků, ale pro ekologicky smýšlející lidi, kteří se nemohou vzdát své škodovky, to je řešení. I Tony Blair si sice zaletěl s rodinou na Barbados, ale pak za 11 tun CO2 zaplatil na offsetech 85 liber.

Sám proti průmyslu
Největší problém Bursíkova zeleného tažení je v tom, že český průmysl a služby pokládá za svého protivníka. Bez podpory velkých korporací by bylo britské zelenání jen plácnutím do vody.
Na ostrovech Marks & Spencer investuje 200 miliónů liber do snižování CO2, kromě koupě zelených "odpustků" instaluje do svých náklaďáků bateriový pohon. Nebo: na výrobcích Tesca si budete moci přečíst i jejich emisní náklady. Společnost chce do roku 2020 snížit své emise o polovinu.
Zelená politika může mít mnoho podob, od britského realismu až po Bursíkův zdražovací boj proti všem. Pokud bude chtít zelenání republiky prosadit zákony a evropskými směrnicemi, pohoří. Britský příklad ukazuje, že bez spolupráce velkých firem a dobrovolného zaujetí občanů dražšími, leč ekologičtějšími produkty, to prostě nejde. Do té doby si málokterý Čech nechá sáhnout na svou škodovku.

AUTOR: David Klimeš
Autor je novinář