Pátek, 29. března 2024

Benzin? Nafta? Nebo plyn?

Benzin? Nafta? Nebo plyn?
Studie ekonomických souvislostí zamýšlených opatření pro automobilový průmysl, kterou pro Evropskou komisi zpracovala nizozemská konzultační společnost TNO, se zabývala i možným přechodem z benzínu a nafty na stlačený zemní plyn (CNG). Ten je všeobecně považován za ekologičtější alternativu současných uhlovodíkových paliv, ale TNO ve své studii tlumí nadšení. Tvrdí, že provoz auta na CNG sice sníží emise CO2 o 22 % (tank-to-wheel), ale při započtení celého procesu od těžby včetně dopravy a zpracování (well-to-wheel) je to jen 17 procent. Dodatečné výrobní náklady na vůz poháněný CNG jsou podle TNO v přepočtu 47 tisíc korun. Tato částka vypadá značně nadsazená, vždyť individuální dodatečná přestavba vozidla na propan, a to pro moderní systém tzv. sekvenčního vstřikování, stojí třicet tisíc korun.
Při započtení zmíněných nákladů vyšla cena jedné tuny ušetřených emisí CO2 na 5300 korun (při ceně ropy 63 eur za barel).

Většina států EU zemní plyn daňově zvýhodňuje. V Česku je spotřební daň na něj nulová a teprve od roku 2012 by se měla začít zvyšovat. Plnicích stanic na CNG je však v Česku pouze dvanáct.
Vedle zemního plynu je zajímavým trendem využívání syntetického benzínu a hlavně nafty. Jejich výroba je neporovnatelně dražší než výroba obyčejného benzínu a hlavně nafty - ale u stojanu se to projeví jen minimálně. Většinu z maloobchodní ceny paliv totiž tvoří spotřební daň - a ta není počítána procentní sazbou z ceny paliva, ale pevnou sazbou z jeho množství. Jinými slovy, špičková paliva jsou oproti těm obyčejným relativně levnější.

Nejsou jen auta... Ďábel bude v detailu
Automobilová doprava je jen jedním ze znečišťovatelů. Málo se například ví, že námořní lodě evropských firem mají na svědomí víc CO2 než osobní vozy celé Evropy. A osobní doprava, to nejsou jen motory. Je to i dopravní infrastruktura (mimoúrovňové křížení frekventovaných komunikací nepochybně ušetří spousty spáleného paliva) nebo dopravní politika (na jednoho cestujícího v autobusu připadá méně emisí, než kdyby jel sám v autě). Mimochodem, ještě méně emisí má na svědomí ten, kdo nejede nikam - když pracuje doma nebo když firma místo mítinku uspořádá videokonferenci.

Za pozornost stojí i problematika starších vozidel (regulace emisí se vždy vztahuje pouze na vozidla nově uváděná do provozu). Jde přitom o výbušné téma. Výrobci aut se zlobí, že budou muset investovat do superčistých technologií, zatímco staré vraky budou nerušeně čadit dál. A vyčíslují, jak starý je vozový park v té které zemi a jaká že to je ekologická katastrofa. Samozřejmě by byli rádi, kdyby si majitelé starých aut museli pořizovat nová - ale ona by to mohla být pěkná ekologická katastrofa. Průměrné stáří vozidel, která potkáváme na silnicích, je totiž daleko menší, protože stará vozidla vesměs slouží jen k občasnému popojíždění. A zničit přírodu materiálově a energeticky nesmírně náročnou výrobou auta, které pak bude stát v garáži, je přece zbytečné. (Mimochodem, i ekologická náročnost výroby aut je dnes horkým tématem. A když zahrneme i distribuci, dostaneme se až zpátky k námořní dopravě...)

Automobilky na zveřejnění záměru stlačit emise CO2 reagují, jako by to už byl kompletní program, který je ohrožuje. Je to předčasné, protože dopad tohoto opatření bude možné vyhodnotit teprve až bude mít konkrétní podobu. Například není jasné, jestli cílových 130 g/km je limit pro jedno každé auto (což by byl nesmysl), pro automobilový koncern (např. VW), nebo pro automobilku - např. Škoda. Pak bude důležité, jestli limit bude nepřekročitelný. Pokud ne, jaké budou "dodatečné možnosti" (např. koupit "povolenky" od těch, kdo plní s rezervou). A hlavně: jaké budou sankce. Kdyby měly být tak měkké jako v Americe (viz Ekonom č. 7/2007), je rozčilování zbytečné.

Výše sankcí by měla být přiměřená alternativám. To jsou z pohledu automobilek náklady na to, aby vyhověly požadavkům (jediná data jsou ze zmíněné studie). Kdyby byly sankce výrazně nižší než náklady, bylo by pro výrobce výhodnější vykoupit se levně z povinnosti přijít o hodně. Z druhé strany barikády je alternativou zavedení ekologických daní na paliva. Hrubým odhadem (daň ve výši padesátník z litru, spotřeba šest litrů, tedy litr nad limit, za životnost vozu najeto dvě stě tisíc kilometrů) zjistíme, že na takové dani by odvětví (v osobě motoristy) zaplatilo šest tisíc korun.

Také není jasné, jestli Brusel chystá nějaké únikové mechanismy, jako je v USA statut "light truck". To je díra ještě děravější než český "užitkový vůz". V Česku jezdí "užitková" Porsche Cayenne, v USA je zase Chrysler PT Cruiser "light truck", protože má po sklopení sedaček rovnou ložnou plochu.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů