Být v USA "zeleným" je sexy

Není to jen proto, že to minulý týden řekl kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger. Ale být "zeleným" začalo být v Americe skutečně "hip a sexy".

Guvernér Schwarzenegger, jenž přednedávnem podepsal zákon, podle kterého Kalifornie sníží do roku 2020 o čtvrtinu emise skleníkových plynů, je jedním z nejviditelnějších představitelů vzdouvající se zelené vlny. A bývalý viceprezident Al Gore je ten, kdo ji svým oscarovým dokumentem o globálním oteplování s názvem Nepohodlná pravda vyvolal.

Ovšem nejpozoruhodnější je sledovat, kdo všechno nyní na téhle vlně surfuje. Tak třeba demokratický senátor a v posledních volbách kandidát na prezidenta John Kerry, jenž spolu s manželkou vydává knihu o ekologii a minulý týden debatoval ve Washingtonu o klimatických změnách.

S kým? S bývalým lídrem republikánské většiny ve sněmovně reprezentantů, konzervativcem Newtem Gingrichem. Překvapen by ale byl ten, kdo by větu "mým poselstvím je, že máme dost důkazů k tomu, abychom učinili kroky k omezení množství karbonových plynů v atmosféře", přisoudil Johnu Kerrymu.

Pronesl ji Newt Gingrich. Také on píše knihu. V odkazu na jeho známé programové prohlášení z roku 1994 Smlouva s Amerikou se bude kniha jmenovat Smlouva se Zemí a bude obhajovat "nadstranickou ekologii".

V debatě se Kerry a Gingrich lišili jen v metodě zkrocení oteplování (Kerry je pro obchodování s emisemi, Gingrich pro daňové zvýhodnění zavádění moderních technologií). Posluchač by mohl dát zapravdu skeptikům, podle kterých jsou klimatické změny módním a zpolitizovaným tématem. Gingrich si stále pohrává s myšlenkou prezidentské kandidatury pro volby 2008 a zájem o hrozbu globálního oteplování by mu mohl jen získat sympatie voličů.

Ovšem přesně to zároveň ukazuje, že v americké společnosti došlo k posunu. Otázky ekologie, šetrnějšího soužití člověka s přírodou, se staly důležitým tématem především mladších generací.

"Dobrý den, jsem z místního sdružení za úsporu pitných zdrojů, byl byste ochoten podepsat petici Kongresu kvůli čistotě vody v Potomaku?" obchází mladší muž domácnosti na předměstí Washingtonu. Jiní aktivisté rozdávají před velkoprodejnou s potravinami letáčky propagující nákup produktů od místních výrobců s maximální vzdáleností dopravy do sto padesáti kilometrů. V televizi běží reklamy, které vyzývají, abyste snížili "karbonovou stopu", tedy množství skleníkových plynů, jež svým životním stylem produkujete.

Ekologické hnutí sílilo už v několika posledních letech, ale teprve s výhrou demokratů v loňských listopadových volbách se to jasně projevilo. Republikána Jamese Inhofa, podle kterého je globální oteplování podvod na lidstvu, vystřídala na čele senátního výboru pro životní prostředí demokratka z Kalifornie Barbara Boxerová, jejíž hlavní prioritou je zákon na omezení skleníkových emisí.

Je takřka jisté, že Kongres nějakou takovou normu přijme, a některé názory tvrdí, že Bílý dům se podvolí a nebude ji vetovat. Ekologické zákony prosazují i jednotlivé státy unie.

Velkým symbolickým vítězstvím pro ekology je několik dní staré rozhodnutí Nejvyššího soudu, který potvrdil, že skleníkové plyny jsou, podobně jako byly v 70. letech oxidy síry, látky s negativním dopadem na životní prostředí a federální vláda by je měla regulovat.

A co je nejpodstatnější, Američané si začínají připouštět nutnost změny svého životního stylu. Dva velké zpravodajské týdeníky, časopisy Time a Newsweek, a měsíčník Vanity Fair ve svých čerstvých vydáních nezávisle na sobě uveřejnily shodně koncipované materiály. Přehled návodů a rad, jak může každý člověk přispět ke zlepšení životního prostředí.

Time například nabádá, aby si lidé zkusili odpustit steaky a Big Maky, neboť, jak časopis uvádí, mezinárodní masný průmysl obstarává celkem 18 procent světových emisí skleníkových plynů.

Nebo plastikové kelímky na kafe a talíře. Jsou praktické, ale na jedno použití a pryč do koše. V roce 2003 jich Amerika spotřebovala 73 miliard neboli 1,7 milionu tun odpadu. Američané, přišel čas si takové zbytečnosti odpustit, tvrdí Vanity Fair.