Dubnová diskuse V. Cílka o ropě v Emauzích

"To je vlastně velmi zvláštní, že existuje tak málo teologických spisů o ropě, takže o tom má smysl na této půdě povídat." Tak uvedl geolog Václav Cílek svoji přednášku: Ropný zlom - ropa jako metafora počátku a konce moderní společnosti v přeplněném presbytáři kláštera Emauzy, kde vystoupil v rámci pravidelných seminářů (každé druhé úterý v měsíci) Ekologické sekce České křesťanské akademie.
V první části přednášky bylo třeba ujasnit některé základní pojmy, a tak se posluchači dozvěděli, že každý z nás má svou malou armádu energetických otroků (neboť jinak by jeho osmihodinová práce vystačila asi tak na rozsvícení silné žárovky), spotřeba energie na obyvatele u nás vzrostla od roku 1950 šestnáctkrát a žijeme ve století akcelerace, kdy se všechno neustále zrychluje. Jako výhled do budoucna nastínil Cílek protnutí několika důležitých faktorů, jakými jsou stárnoucí populace, rostoucí ceny surovin a klimatické změny. A to už byl přechod k ropě, jejíž vrchol produkce (Peak Oil) očekává autor přednášky v letech 2008 - 2015. Důležitá byla i zmínka o tvorbě prognóz a jejich stále se zkracujícímu výhledu a menší přesnosti.
Následoval výklad jdoucí až na dřeň problému a to ropu, jako kapalinu pod zemským povrchem. Posluchači se dozvěděli, že ropa vzniká na mořském pobřeží, kam řeky přinášejí velké množství živin, jež jsou dále zpracovány mořskými organismy, které klesají ke dnu a jsou-li včas překryty vrstvou písku, zabraňujícímu jejich oxidaci mořskými červy. V hloubkách mezi 2 a 5 km jsou "ropná okna", kde za zvýšené teploty, činnosti mikroorganismů a několika anorganických katalyzátorů vznikají drobné kapénky ropy. Ty pak strhává podzemní voda, a protože ropa je lehčí než voda, stoupají k povrchu. Poslední zásadní podmínkou je pak vytvoření tzv. ropné pasti, jakéhosi klobouku z nepropustných hornin, pod kterým se plyn, ropa a voda hromadí (v tomto pořadí odshora). "Plyn zpravidla udržuje ropu pod tlakem, takže navrtáte-li ropnou past, musíte zasáhnout ropnou vrstvu, aby plyn ropu vytlačoval, jinak odplyníte ložisko a budete muset ropu čerpat," popsal Václav Cílek úskalí těžby.
Zmíněné podmínky vzniku ropy jsou podle Cílka poměrně vzácné. "Ropné firmy mají už několik desítek let katalog všech sedimentárních pánví a jejich ocenění z hlediska roponosnosti, takže na pevnině už žádné velké objevy očekávat nemůžeme," odhadl Cílek výhled do budoucna. Jistou možnost skýtají ještě nové objevy v moři, jejich těžba je však technicky velmi náročná, což přednášející dokreslil na příkladu největšího objeveného naleziště od roku 1975 Jack 2, jehož celkové vytěžení by však celosvětovou spotřebu pokrylo jen na 4 měsíce: "Plovoucí plošina je pomocí družice udržována na jednom místě čtyřmi loděmi, které ji neustále táhnou všemi směry a tím ji vyvažují, vrt navíc prochází dvěma kilometry vody a pěti kilometry horniny, kde teprve čerpá ropu. Navíc je v oblasti hurikánů."
Jako velmi důležitou veličinu charakterizoval dále energetickou návratnost při těžbě ložiska. Zatímco v počátcích těžby byla tato návratnost až 100 barelů získané ropy na jeden barel investovaný, ve 30 letech to bylo 60:1, ropa z Předního východu, kterou používáme už několik desetiletí má poměr asi 30:1, nově objevovaná naleziště mají maximálně 10-15:1. Z předchozího plyne, že ropa bude stále dražší a hůře dosažitelná. Příliš naděje neskýtají z tohoto pohledu ani biopaliva, pro řepku je zmíněný poměr 1:1 až 0,9:1.
V další části se Cílek důkladně věnoval otázce jaké zásoby ropy máme k dispozici a metodice jejich odhadování. Redakce 2 časopisů obešlou všechny firmy a státy, které těží ropu, jejich čísla pouze sečtou bez korekce či cenzury, ačkoli vědí, že nejsou přesná, což Cílek dokládá na příkladu z roku 1988: "OPEC rozděloval kvóty na těžbu pro jednotlivé státy podle množství ověřených ropných zásob a Kuvajt a některé další státy OPECu si přes noc, bez nalezení nových ložisek, zvýšily zásoby o 20 - 80 %." Z firem čelí obvinění z přeceňování zásob Shell (asi o 20 %). Nicméně existují domněnky, že ruská naleziště jsou přeceněna až pětinásobně. Nadhodnocení zásob umožňuje totiž snadnější přístup k bankovním úvěrům, v případě státu pocit "velmoci". Ropné zásoby se pak dělí na ověřené (existují s pravděpodobností 90 %), pravděpodobné (50 %) a možné (10 %). Celkové množství ropy se pak stanovuje 100 % ověřených 50 % pravděpodobných 10 % možných. Celkové číslo není ani tak důležité, jako spíše otázka na jakou dobu nám vystačí. "Obecně se čekají potíže s ropou v měřítku asi pěti let," konstatoval jeden z možných scénářů Cílek.
Politické souvislosti ropné těžby přelétl Václav Cílek jen velmi okrajově, nicméně jeho připomínky o obchodu s ropou pouze v dolarech, či dohodách vlády USA a vládnoucí rodiny Saúdů o stabilních a relativně nízkých cenách ropy, vzbudily v publiku zájem o neméně důležitý rozměr problému.
A jaký je tedy výhled do budoucna? "Během 10-15 let čekám velkou energetickou, sociální, klimatickou, environmentální a tudíž spirituální přestavbu společnosti, nastínil scénář vývoje Václav Cílek. Další úvahy se týkaly cestování, které v případě nedostatku ropy očekává dražší a méně bezpečné. Rovněž soužití ve společenství, kde se lidé nějakým způsobem podporují se může ukázat užitečným. Zřejmě se objeví jak dobrovolná skromnost, tak i postoj "ať si ještě užiju, dokud to jde". "Bohaté a středně bohaté státy transformaci energetiky (trvající třeba 10-15 let) asi zvládnou, poněvadž mají z čeho brát, ale tuto šanci nemá asi část Asie a Afriky," uzavřel ne příliš optimisticky besedu Václav Cílek.