Čtvrtek, 28. března 2024

Vyčistí ekologické daně komíny a výfuky?

Vyčistí ekologické daně komíny a výfuky?
Obrázek typické české zimní krajiny (ať už jinovatkou pokrytých rovin žírného Polabí, nebo zasněžených kopců Českomoravské vrchoviny) se notně odchýlil od Ladových ilustrací starých Hrusic s půvabně bafajícími komínky na střechách.

Strmě stoupající ceny základních otopných materiálů, výkyvy v dodávkách palivového dříví a biomasy po celou topnou sezonu, stále vyšší poplatky za CZT i přemrštěné finanční požadavky některých producentů, prodejců a servisních center moderní otopné techniky logicky vyústily v novou emisní pohromu. Nejenom ve městech, ale stále častěji i na venkově se řada občanů (a nikoliv jen výlučně ze sociálně slabších vrstev) obrací k co nejlevnějším, ekologicky neakceptovatelným zdrojům tepla.

Lze soucítit s lidmi, jimž finanční situace nedovoluje sáhnout po ekologicky šetrnějších zdrojích tepla. Na druhé straně: nikdo nemá právo ohrožovat zdraví a životy jiných, nikdo nemá nárok na výjimky při ochraně životního prostředí. Kontaminovaný vzduch, půda i vody se prokazatelně proviňují na našem zdraví a vyvolávají celou řadu tzv. civilizačních chorob (včetně rakoviny dýchacího traktu). Podle MŽP ČR v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší žije už 66 % obyvatel. V 90. letech, v procesu odsiřování české energetiky, se sice podařilo razantně snížit kontaminaci ovzduší oxidem siřičitým, a některými dalšími škodlivými emisemi. Nicméně: v této dekádě podíl některých škodlivých látek v ovzduší stagnuje, a co se týká jemného prachu a karcinogenních uhlovodíků, ten dokonce vzrůstá. Vytápění domácností se na emisích drobných částic podílí takřka 40 %. Pro srovnání: je to dvojnásobek oproti druhému největšímu ekologickému hříšníkovi - transportu. Emise rakovinotvorných uhlovodíků generuje vytápění domácností dokonce ze dvou třetin. Nejsložitější situaci vykazuje Ostravsko, Ústecko, Praha a v Brno.

CHYBÍ ÚČINNÉ NÁSTROJE?

Dlouhou dobu městská i venkovská exekutiva nad černě dýmajícími komíny, nad lokálními inverzemi nebezpečných exhalátů přivírala oči. Starostové (dílem po právu, dílem z alibismu) zdůrazňovali, že města a obce de facto nemají v rukou legislativně nezpochybnitelné a v praxi efektivně použitelné nástroje pro kontrolu ekologické kvality používaných paliv. Nemálo nadějí vkládají do nejnovějšího administrativního nástroje - do ekologických daní. Jenže tento instrument postihuje plošně všechny: ekologické piráty i zodpovědné firmy a domácnosti. Přesto se rýsuje konec nedýchatelným zimním exhalacím v městských i venkovských obytných areálech. Koaliční vláda schválila Národní program snižování emisí, který počítá s rozšířením pravomoci obecních úřadů. Jinými slovy: města a obce budou moci kontrolovat, čím jejich občané doma reálně topí.
Typický obrázek příštích zim v české kotlině proto může vypadat i takto: obecní úřad (nebo městská radnice) vyšlou své kontrolory do konkrétních domů. Ti na místě prověří, zda dotyčná domácnost netopí neekologickými palivy. Pakliže prokáží, že se do kotle vhazují uhelné kaly, netříděný odpad, či jiná ekologicky nevhodná paliva, topná sezona se takové domácnosti notně prodraží o příslušnou pokutu.
Podobný návrh není novinkou. Řadu analogických kroků navrhovala různá ministerstva a občanské asociace už v minulosti. Pokaždé narazily. Pro podezření, zda by v terénu nedocházelo k nežádoucím zásahům do svobody lidí a jejich rozhodování, k různým subjektivním vztahovým excesům. - Demokracie je bezpochyby správná věc. Není a nemůže však být bezbřehá. Práva jedněch končí přesně tam, kde svévolně naruší práva jiných. A v bludném kruhu emisí se rozkašleme nakonec všichni. Škodlivé látky v ovzduší poškozují zdraví jak ekologicky loajálním občanům, tak nezodpovědným paličům všeho, co jim přijde pod ruku.
Samozřejmě: v rámci téže demokracie má každý právo vyjádřit svůj názor. Vedle námitek některých příjmově limitovaných skupin vůči nezvládnutelné a nikým neregulované spirále růstu cen paliv a moderní topné techniky znovu zazní obavy nad potenciální svévolí některých městských a obecních úředníků vůči konkrétním spoluobčanům. Dojde rovněž na nepříliš lichotivé komparace. Kupř. kdo je větší znečišťovatel ovzduší? Lidé se zastaralými kotli či statisíce bezuzdně bafajících aut v ulicích měst a obcí?
Proto bude zapotřebí postupovat maximálně citlivě i racionálně, s vědomím všech aspektů tohoto procesu. Neobejdeme se bez dokonale propracované legislativy, bez jednoznačně stanovených technických, technologických i organizačních podmínek pro výkon kontrolní funkce radnic a obecních úřadů.
Až dosud visel Damoklův meč nad podnikatelskou sférou. Výrobci energie a tepla to mohou doložit bezpočtem příkladů kontrol konstrukčních a provozních parametrů nainstalované techniky. Výhledově by dozoru technického stavu a provozního seřízení kotle mohla podléhat třeba i jednočlenná domácnost osamělého nemocného důchodce. Ta však (na rozdíl od mnohačetné prosperující firmy) nebude mít vždy dost sil a prostředků k ekologizaci současného nepříznivého stavu. Funkci kontrolní a represivní budou muset radnice v odůvodněných případech zkombinovat s účinnou pomocí. Mají na to všechny dost zkušeností, lidských i finančních kapacit?
Řešení složité problematiky ekologizace nevyhovujících topenišť nespasí drahé reklamní kampaně a plamenné výzvy na ekologické chování lidí. Již v předstihu se musí kompetentní orgány připravit na vlnu požadavků na dotace pro ekologičtější a tudíž i dražší paliva pro sociálně slabší vrstvy. Na přetřes nepochybně přijde konkrétní výše i samotný princip plošně pojatých ekologických daní, málo diferencující ekologicky loajální i ignorující občany. Nepochybně se zaktivizují různé lobbystické odvětvové skupiny usilující o daňové úlevy, dotace, dočasné výjimky z přijatých pravidel atd. atd.

O PENÍZE NESMÍ JÍT AŽ V PRVNÍ ŘADĚ

Osobitou kapitolu v chystaném procesu zpřísnění kontroly českých individuálních topenišť představují apely na "zmravnění" pokračujících závodů o maximalizaci zisků velkovýrobců a velkododavatelů energie a tepla. Pokud ustrneme i nadále u mediální ikony "neviditelné ruky trhu", anebo u víry ve všemocnost administrativně prosazovaných ekologických daní, zásadní ozdravění ovzduší nad zimní českou krajinou je v nedohlednu. Je politicky a ekologicky normální, když jsme v českých médiích čtenáři a posluchači hrdých firemních hlášení o nárůstu zisku energetických a teplárenských gigantů v řádech milionů a miliard a zároveň tklivých výzev vůči státu, aby subvencoval topení jedněch daňových poplatníků na úkor jiných? A to nejenom v období dusivých inverzí.
Přechod k ekologicky šetrnějším palivům, k moderní otopné technice je běh na dlouhou trať. Bude stát spoustu úsilí i investic. Z pozice státu i jednotlivých občanů. Vedle již vzpomenutých ekologických daní by jej mohly spolufinancovat také miliardy korun vygenerované z příslušných celoevropských fondů. Tady však nikdo (ani ministerstva, ani města a obce, ani občan) nevystačí jen s dobrými úmysly či s halasnými ekologickými proklamacemi. Řeč s bruselskou exekutivou lze navázat pouze nad promyšlenými koncepcemi, nad komplexně a cílevědomě pojatými a realizovanými projekty. Má takto připraven a aspoň rámcově propracován byť jeden projekt každý ze zainteresovaných kontrolorů nezávadnosti českých kotlů a komínů? Dokážeme už odhadnout, na kolik nás přijde plošná ekologizace individuálního vytápění? Jsme s to střízlivě analyzovat a akceptovat všechna dostupná technická a technologická řešení, zejména další rozvoj CZT? Anebo toliko ustrneme u vypisování pokut?

STOP NEBEZPEČNÝM OJETINÁM

Na okraj vzpomenutého transportu: někomu povzbudivě, jinému směšně v této souvislosti vyzněly medializované ambice některých ortodoxních odpůrců motorizace omezit ekologicky nebezpečné emise z provozu motorového parku státních orgánů a do roku 2013 jej ze čtvrtiny ekologizovat. Proti myšlence inovovat vozový park českých ministerstev a hejtmanství, zamezit škodlivým emisím i z těchto několika stovkami vozidel, nebude namítat nikdo soudný. Jenže co souběžně učiníme se statisíci vozidel ve firemních autoparcích a v osobním držení? Podle ministra životního prostředí Martina Bursíka vláda rozhodla, že zpřísní systém pravidelných kontrol technického stavu vozidel a zamezí vydávání emisních povolení vozidlům, která prokazatelně neplní ekologické limity. To je krok správným směrem. Jenže při loňské ministerské prověrce 51 stanic technické kontroly byla 36 (!) pozastavena činnost. Kde je k mání jiný, spolehlivější arbitr?
Po ČR nejezdí pouze nová, ekologicky akceptovatelná vozidla. Stačí se na pár minut pozastavit na libovolném hraničním přechodu a pozorovat tok importovaných vraků. Zvednout laťku náročnosti provozovatelům zastaralé otopné techniky nebude příliš složité. Čím to, že se podobně a dlouhá leta nedaří totéž vůči ekologickým ignorantům mezi dovozci ojetin? Vyřadit starý smradlavý kotel by mohl být úkol na pár minut. Bude platit totéž pro okamžité odstavení ekologicky nebezpečného vozidla z českých silnic a dálnic? Svěřit policii (na bázi příslušné legislativy) právo změřit přímo na ulici hodnoty škodlivin z výfuků, porovnat je a vyvodit důsledky nemusí být technicky náročné. Čím dokážeme vybavit inspektory přes topení? Zavádíme a hodláme zpřísnit ekologické daně. Oči přimhouříme pouze nad uživateli obnovitelných zdrojů a plynu. Jaké úlevy si prosadí motoristická lobby? Kdo a s jakou morální a právní oporou odmítne zvýhodnit každého majitele automobilu, jenž respektuje nejpřísnější emisní normy?
Pravda je potřebná a užitečná. Než v praxi zvítězí, často zabolí. Je česká politická i ekologická garnitura připravena vystoupit před občanyvoliče a trpělivě jim vysvětlovat nutnost nových kontrolních otopných norem a daňových nařízení? Kdo jim zopakuje základní demokratický princip: všichni máme stejná práva, ale i stejné povinnosti. Vůči sobě i vůči přírodě. Neomezíme se ve finále (je jedno zda na vrcholné, či na regionální úrovni) na iluzi, že zastaralou otopnou nebo dopravní techniku lze zlikvidovat v tichu kabinetu, od zeleného stolu, pouhým škrtem pera.

Zdroj: http://ustecko.zeleni.cz

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů