V českých vodách dominují nejtoxičtější sinice

Léto láká k vodě. Není ale objevováním Ameriky konstatování, že koupání ve volné přírodě s sebou někdy přináší rizika. Proto také jsou už několik týdnů v pohotovosti hygienici, kteří kontrolují kvalitu vody. Objektem jejich zájmu je hlavně ´to zelené svinstvo´, tak nenáviděné rekreanty i rybáři. Řeč je samozřejmě o toxických sinicích. Najdeme je všude na světě, ve sladkých vodách, v moři i na souši. Jsou to jedny z nejstarších organismů, které před miliardami let stály u zrodu života na Zemi.

Mezi sinicemi a řasami je podstatný rozdíl. Sinice se řadí mezi bakterie, které mají rostlinný metabolismus. Říká se jim také cyanobakterie. Řasy jsou naproti tomu velmi blízké přímo rostlinám. Další rozdíl je z pohledu člověka, který se koupe v rybníku, mnohem podstatnější. Zatímco řasy jsou většinou pouze nepříjemné, sinice produkují jedovaté látky, které mohou být zdraví velmi nebezpečné. Některé cyanotoxiny, produkované sinicemi, jsou účinnější než kurare nebo jed kobry.

"Vyvinuly se v raném prekambriu. Je zajímavé, že od té doby si vlastně udržely svou strukturu, svou podobu až do dnešní doby a bez ztráty vitality. Dnes naopak ta jejich vitalita stále narůstá. A to je ohromný evoluční a biologický problém. Jak to ty sinice dělají, že po miliony let zůstávají na první pohled nepříliš změněny, třeba morfologicky, a neustále jsou vitální a neustále hrají velice důležitou roli v ekosystémech."

Říká profesor Jiří Komárek z Botanického ústavu Akademie věd v Třeboni, člověk, který řasám a sinicím zasvětil svůj profesionální život a zkoumal je v Antarktidě, stejně jako v tropických pralesích Latinské Ameriky. Potíž je ovšem v tom, že sinicím sice asi vděčíme za naše životy, protože jejich zásluhou se v dávných dobách dostal do zemské atmosféry kyslík, ale na druhou stranu nám ten život dokáží pěkně ztrpčit. Někde dokonce zabíjejí zvířata i lidi. A tak vědci hledají způsoby, jak se proti sinicím, respektive jejich toxinům bránit. Výborné výsledky dosahuje výzkumná skupina docenta Luďka Bláhy z Botanického ústavu Akademie věd v Brně. A docent Bláha také za dosažené výsledky převzal v červnu Cenu Akademie věd ČR pro mladé vědecké pracovníky.

"Zjistili jsme, že některé věci, které se tradují o sinicích nejsou úplně pravdivé, že sinice ve vodním ekosystému působí jinak, než jsme si mysleli. Hledáme možnosti, jak se sinicemi pracovat, jak s nimi manipulovat. Hledáme cesty, jak - pokud možno přirozenou cestou - vrátit naše ekosystémy do normálního stavu, jaký tu byl před zhruba dvaceti lety."

V Česku stejně jako jinde ve světě má expanzi sinic na svědomí především znečištění anorganickými látkami, jako jsou fosforečnany. Ty se do vod dostávaly a dostávají třeba z umělých hnojiv nebo nedostatečně vyčištěných komunálních odpadních vod. Exkrementy, čistící a mycí prostředky jsou přímo živnou půdou pro sinice. Podle docenta Bláhy je ale těch faktorů více.

"Jedním z faktorů, o kterém se v současné době diskutuje, je globální oteplování. Je prokázáno, že spousta druhů sinic expanduje do zemí našeho klimatu. Objevují se tady ve vodách čistě tropické druhy. A mnohé z nich jsou také velmi toxické."

V našich vodách dnes, bohužel, dominují ty nejtoxitější sinice.

A s postupem teplého léta sinic přibývá.

Dostat sinice z vody není vůbec jednoduché. Daly by se třeba použít nějaké drastické chemické metody, jenže tím se usmrtí i ostatní život ve vodě. Navíc se tím nezničí jedovaté látky, které už sinice do vody ´dodaly´. Dá se tedy nad cyanobakteriemi zvítězit? Právě o to se snaží vědci z Botanického ústavu Akademie věd.

A kdy přinese výzkum konkrétní výsledky?

Docent Luděk Bláha také připomíná jednu všeobecně známou věc, kterou si přitom spousta lidí jaksi neuvědomuje. Česko je na tom v porovnání s jinými zeměmi Evropy podstatně hůř, protože největší část pitné vody, včetně té pražské, pochází z povrchových zdrojů. Když je tedy znečišťujeme, vytváříme vlastně živnou půdu pro rozvoj sinic ve vodě, kterou pak pijeme. To samozřejmě vůbec neznamená, že pitná voda u nás není kvalitní. Vodárny si kvalitu pečlivě hlídají a ovládají postupy, jak toxiny sinic z vody eliminovat. Je to ale drahé. Držme tedy palce českým vědcům.

 

Autor: Zdeněk Vališ