O boji za ne-nakupování

Je sobota a Marike se líně protáhne, protože nemusí vstávat, povinnosti jsou zamčené v kriminále všedních dnů a ona nemusí dělat vůbec nic, co nechce. A jí se už léta nechce dělat nic z toho, co dělají jiní.

Marike nepatří k žádné sektě, není odpůrkyní života, nechodí potajmu na přednášky radikálních maoistů ani jehovistů, nedrží přísné diety ani se nemrská bičem, jelikož nemůže najít jiný smysl života než odevzdat prašivou tělesnou schránku bolesti, aby si tak připomněla, že skutečný život je jinde, za hranicí hmoty. Marike je členkou neviditelné sítě mladých, která se nechce oddat světu spotřeby a nakupování.

Fakt, že Marike žije v nizozemském Amsterdamu, je pomíjivý a nedůležitý, ačkoliv ve světle posledních událostí by se mohlo zdát, že je tomu naopak. V Nizozemsku začala zuřivá bitva o budoucnost země.

Část pravicových poslanců totiž chce, aby si obchody v Nizozemsku mohly stanovit jakoukoliv otevírací dobu. Zatím taková svoboda v zemi neexistuje a není ani v sousední Belgii nebo nedaleké Francii. Je to svoboda konzumovat, kdykoliv se člověku zlíbí, nakupovat, kdykoliv dostane peněženka horečku nebo lidské ego nemá jinou radost než vypláchnout konto blahodárnou vodou nově nabývaného zboží.

Profesor Erazim Kohák, zapálený bojovník za práva přírody a životní prostředí, kdysi vyprávěl, jak byl zděšený, když zjistil, že v Česku nechce o víkendu večer nikdo jeho peníze, obchody jsou zavřeny. Pak se zamyslel a opravil: "Je to vlastně dobře, ale člověk si na to špatně zvyká. Otevřenost obchodů je totiž strašně lákavá věc, která vám úplně změní život. Nakupujete kdykoliv, kdekoliv a občas jen tak zabíjíte čas."

Právě to vedlo Marike, několik jejích amsterdamských přátel a s nimi stovky lidí, co se znají z internetu na "žvanících" stránkách, aby si založili virtuální společnost odpůrců bezbřehého nakupování. Odmítají se zapojit do koloběhu spotřeby. Je to nerovný boj, protože hydra života je nutí kupovat a spotřebovávat, ale snaží se vymanit. Marike alespoň tím, že si zakázala vkročit do obchodů o víkendu, kdy je největší riziko, že člověk si v nákupním centru sedne, dá si kávu a zabije půlden nebo celý den korzováním, okukováním a nakupováním nového zboží.

"Před pěti lety jsem brala sobotu jako den, kdy se po vyspání sejdeme v centru města a projdeme si obchody. Bylo to tak samozřejmé, natolik nové. Moji rodiče neměli takovou možnost, byli jsme vychovaní v relativní skromnosti, což je tradice naší země, ale nyní se nakupování stalo náboženstvím. Statisíce lidí najdete v sobotu s ohromnými auty a ještě většími košíky, jak přestěhovávají obchody domů," popisovala nad ranní kávou, kterou programově kupuje v koloniálu s dalším jídlem.

"Najednou jsem utrácela míň peněz, měla víc času na knížky, na přátele. Zjistila jsem ale, že oni nemají o jiný život zájem. Vymlouvali se, že přes týden to nestihnou a nakupování je způsob relaxování. Asi proto jsem začala hledat někoho jiného, nového, kdo by měl podobný názor na svět a měla jsem si s ním co říct," popisuje drobná Nizozemka. "Nebylo to snadné a bez internetu by to asi bylo i nemožné," soudí překvapeně.

Současné Nizozemsko se totiž změnilo. Zatímco dříve byly v zemi největší ctností skromnost a neutrácení, v 21. století se společnost ničím neliší od jiných západních států. Fakt, že některé pravicové strany chtějí otevřít obchody více do noci a také v neděli, nevyrostl z nějaké ideologie. Je to jen odraz nálady lidí, kteří si najednou nevědí s volným časem rady a nechávají se unášet pocitem, že štěstí leží v krabicích v supermarketu, na dnech dražšího francouzského vína a v ulitách ústřic z Kalifornie. Ne, takoví ještě nedávno Nizozemci nebyli a intelektuálové si lámou hlavu, kdy přišla ona chvíle změny, kdy se život tak silně amerikanizoval.

Na utrácení a nakupování samozřejmě není nic špatného, jenže pokud se vám volný čas scvrkne na rozpouštění vydělaných peněz ve zboží, dřív nebo později si položíte otázku: Proč vlastně žiji, jaký smysl má shon, když na konci vezdejšího bytí čeká jen účtenka ze "sámošky".

Marike a její přátelé proto nazvali svoje internetové stránky vyzývající k menší spotřebě "Bláznivé dny", protože za ně považují čas, který se stráví pouhým nakupováním. Ony bláznivé dny by se podle nich mohly snadno změnit i v bláznivé večery a noci, bláznivý lidský život.

Skupinka kolem Marike nemá žádný velký politický program, nehodlá se místo nakupování věnovat agitaci a nahradit tak nesmyslnost života, který opustili, nesmyslností jinou. Jejich cíl je jít příkladem, ukázat, že volný čas se dá pojmout i jinak. Ekonomizace života se totiž šíří a pro každého je velkým lákadlem, pokud si nesedne, nevyloží si smutné karty na stůl: Kolik jsem přečetl, poznal, prodebatoval a ne-pronakupoval.

Pryč je doba, kdy vznikaly malé radikální skupinky zapalující obchody, ale stále se rodí lidé, kterým takové žití vadí, snaží se najít k němu alternativu, změnit jej. Pokud byste znali Marike, subtilní slečnu s modrozelenýma očima, zjistili byste, že od jednoho světa ke druhému je pouze krok. Menší než její nožka, obutá do bot předminulé sezóny.

AUTOR: Milan Fridrich