Sloní hnůj

Sloní hnůj býval tajný recept na obří brambory, které sklízela naše rodina na zahrádce nedaleko pražské zoo. Možná jsme to s tím přírodním dusíkem trochu přehnali, nicméně pár přívěsů smradlavého hnojiva dělalo divy - naší čtyřčlenné rodině stačily k obědu dvě tři brambory a sousedé nevěřili vlastním očím. Děda se narodil v Polabí a byl vyhlášený zahradník. I když zemřel dřív, než jsem začal číst a psát, stačil mě nakazit "zeleným myšlením". Sice v jiném slova smyslu, než jak je to chápáno dnes, ale mám za to, že o to víc se mé zelené myšlení opírá o reálnou zkušenost, zdravý rozum a racionální chování. Naproti tomu vidím často pozérství a křečovité snahy firem i jednotlivců chovat se "eko" či "eco" prostě proto, protože je to zrovna v kurzu. Pak je to ono známé ode zdi ke zdi, kdy se musím smát nad tvrdošíjnou snahou jedné politické strany za všech okolností se chovat "zeleně", stejně jako fobií jedné kamarádky, která by prý nevzala do úst nic, co není bio.

Je sice fakt, že pojídání zeleniny (ekologicky vypěstované) z vlastní zahrádky bylo před dvaceti lety spíše z nouze ctností, stejně jako tehdejší reklamní apel v televizi "Nesvítíte někde zbytečně?", ale protože podobného koníčka na svých zahrádkách, chalupách a v okolí rodinných domků pěstovala valná většina národa, nevěřím tomu, že bychom jako národ byli k ekologickým otázkám zcela neteční, jak se s oblibou říká. Stále si myslím, že tu zelenou máme někde pod kůží a že "jenom" stačí najít způsob, jak ji v lidech probudit. Mimochodem, když jsem dorazil na rozhovor s ekologem Bedřichem Moldanem, který si v tomto čísle můžete přečíst, potěšilo mě, že si v podstatě myslí to samé.

Zkrátka, i v jiných otázkách jsme mohli slýchat, že "tohle v Česku nebude fungovat". Ano, pár let to třebas trvalo, ale pak z ničeho nic nastal zlom a občas se i ukázalo, že jsme schopní dokonce udávat trend. Zůstaneme-li u ekologie, tak škarohlídi například nevěřili, že by u nás lidé dokázali dobrovolně třídit odpad. A dnes? Patříme k zemím s nejvyšším podílem vytříděného plastu. I když ta doba ještě zdaleka nenastala, věřím tomu, že nebude dlouho trvat a ekologie se stane opravdu pevnou součástí chování firem, spotřebitelského chování i našeho každodenního života. Pro mnohé to pak bude stejné překvapení, jako zákaz kouření na veřejnosti, rozšíření mobilních telefonů nebo používání internetu. Pokud o tom pochybujete, přečtěte si, jaká opatření vůči svým dodavatelům nachystal největší obchodní řetězec světa Wal-Mart, podívejte se, jak rostou prodeje hybridních vozů vizionářské Toyoty, nebo jen přemýšlejte o tom, zda byste si koupili elektrospotřebič energetické třídy B.

Také slyšíte trávu růst?

AUTOR: Bohuslav Bohuněk
šéfredaktor

ZDROJ: TREND MARKETING