Vysokorychlostní vlaky jsou něco, o čem si u nás můžeme nechat jenom zdát.
Shinkanzen v Japonsku nebo francouzské TGV už ale léta (víceméně) spolehlivě
fungují, a tak mají tamní technici čas na vymýšlení nejrůznějších vylepšení.
Problémem vysokorychlostních vlaků je obrovská spotřeba elektřiny. Tato energie
samozřejmě obvykle nepochází z obnovitelných zdrojů, a tak vědci na univerzitě
Tohoku v Japonsku přišli se zajímavým novým nápadem. Využívají aerodynamických
zákonů k tomu aby omezili tření mezi vlakem a povrchem, a tak dosáhli výrazného
snížení nároků na energii. Prototyp vážící 400 kg zatím dokáže dosáhnout
rychlosti 150 km/h. V určité rychlosti se vytvoří odlišný tlak nad a pod vlakem,
takže je vlak nadnášen. Tomuto efektu se naopak snaží zabránit například výrobci
sportovních automobilů. Co je ale na novém japonském projektu nejzajímavější -
využívá elektrickou energii produkovanou z větrných a solárních elektráren
budovaných podél trati.
Vysokorychlostní vlaky jsou něco, o čem si u nás můžeme nechat jenom zdát. Shinkanzen v Japonsku nebo francouzské TGV už ale léta (víceméně) spolehlivě fungují, a tak mají tamní technici čas na vymýšlení nejrůznějších vylepšení. Problémem vysokorychlostních vlaků je obrovská spotřeba elektřiny. Tato energie samozřejmě obvykle nepochází z obnovitelných zdrojů, a tak vědci na univerzitě Tohoku v Japonsku přišli se zajímavým novým nápadem. Využívají aerodynamických zákonů k tomu aby omezili tření mezi vlakem a povrchem, a tak dosáhli výrazného snížení nároků na energii. Prototyp vážící 400 kg zatím dokáže dosáhnout rychlosti 150 km/h. V určité rychlosti se vytvoří odlišný tlak nad a pod vlakem, takže je vlak nadnášen. Tomuto efektu se naopak snaží zabránit například výrobci sportovních automobilů. Co je ale na novém japonském projektu nejzajímavější - využívá elektrickou energii produkovanou z větrných a solárních elektráren budovaných podél trati.