Úterý, 19. března 2024

Finové vsadili na jádro. Jejich naděje ale zatím nenaplňuje

Finové vsadili na jádro. Jejich naděje ale zatím nenaplňuje

Jaderný průmysl zažíval dlouhá léta krušné časy. Průměrný věk reaktorů se zvyšoval, a pomalu začínalo hrozit, že v příštím desetiletí začne klesat celosvětový podíl atomové elektřiny. Ovšem debata o globálních změnách klimatu a snaha o energetickou bezpečnost a soběstačnost vlila zastáncům jádra do žil novou energii a začínají hovořit o "nukleární renesanci".

Skutečně se něco takového blíží? Vynecháme-li státem ovládané ekonomiky, jako je Rusko nebo Čína, uvidíme pouze dva státy, které udělaly první reálné krůčky na takové cestě: Spojené státy a Finsko.

Nukleární déja vu

Ve Spojených státech lze očekávat v průběhu příštího roku podání žádostí o licenci na patnáct nových jaderných reaktorů. Aby ovšem myšlenky na jadernou renesanci mohly vzniknout, musel přijmout Kongres několik zvýhodňujících dotací.

Především snížil odpovědnost provozovatelů za škodu při havárii na částku ve výši deseti miliard dolarů (což je prakticky dotovaná pojistka). A také například zavedl slevu na dani ve výši 1, 8 dolaru na kilowatthodinu za prvních 6000 megawattů vyrobených novou elektrárnou.

Vláda též dala záruky na neomezené množství úvěrů na financování nových elektráren a pojištění až ve výši dvou miliard dolarů v případě administrativních průtahů a soudních sporů pro prvních šest reaktorů. Ovšem ani přes systém masivních státních dotací se banky k půjčkám na nové atomové zdroje nehrnou. Sny o jaderné renesanci totiž především komplikuje něco jiného. Chybí nové typy reaktorů: bezpečnější, schopné rychlé výstavby a po zprovoznění bezproblémového provozu.

Populární teorii o jaderné renesanci lze zatím v Evropě demonstrovat na jediném příkladu. Když nepočítáme obnovení činnosti na dvacet let opuštěných východoevropských staveništích, zůstane pouze finský projekt Olkiluoto 3. Výstavba elektrárny slibovala zásadní změnu dosavadní praxe - díky využití koncepce reaktoru tzv. třetí generace měly být eliminovány problémy, které vedly k útlumu jaderného průmyslu. Tedy vysoké investiční náklady a dlouhá doba výstavby.

Během příprav se skutečně zdálo, že začíná nová éra. Dodavatelské konsorcium sebevědomě podepsalo kontrakt, ve kterém se zavázalo, že reaktor o výkonu 1600 MW postaví za fixní cenu 3, 2 miliardy eur a případné vícenáklady uhradí. Reaktor měl být připraven ke spuštění po čtyřech letech výstavby v roce 2009. Již po několika měsících se ale ambiciózní plány zhroutily.

První problém se objevil při betonování základové desky, při jejíž výrobě byl použit nevyhovující beton. A následovaly další problémy. Sváry na tlakové nádobě reaktoru neodpovídaly normám a potrubí primárního okruhu bylo vyrobeno z hrubozrnné oceli, což neumožňovalo provedení zkoušek na přítomnost trhlin. Dále pak ocelová vložka kontejmentu byla chybně svařena. Technické problémy se pochopitelně promítly do odložení termínu spuštění reaktoru a zvýšení rozpočtu.

V srpnu 2007 dodavatelské konsorcium oznámilo odklad dokončení o dva roky. Rozpočet bude podle odhadů o 1, 5 miliardy eur vyšší. To vzhledem k podobě uzavřené smlouvy znamená výrazný ekonomický problém. Francouzské ministerstvo financí odhaduje, že pro státní společnost Areva, která se na zakázce účastní, skončí celý podnik ztrátou ve výši 700 milionů eur.

Velkou otázkou zůstává také úroveň jaderné bezpečnosti. Povolení pro stavbu reaktoru bylo vyřízeno v rekordním čase jednoho roku. Finský úřad pro jadernou bezpečnost (STUK) měl velmi málo času na kontrolu dokumentace. Ta navíc při zahájení stavby ještě ani nebyla kompletní. Teď jsou hodnotící zprávy kontrolorů STUK ke stavbě poměrně kritické. Výtky se týkají především postupu při výběru subdodavatelů, kdy často rozhoduje nízká cena na úkor požadované kvality. Kritizována je rovněž nedostatečná kultura bezpečnosti.

Neslavná renesance

Při bližším pohledu je zjevné, že na stavbě jaderné elektrárny ve finském Olkiluoto se opakují problémy známé z osmdesátých a devadesátých let.

A lze tak říci, že se nejedná o projekt, který by znamenal pozitivní kvalitativní skok. Pokud by tohle měl být reaktor, který se stane tahounem jaderné renesance, moc slavná tedy nebude.

AUTOR: Ulla Klötzerová

Autorka pracuje jako energetická expertka pro finské ekologické organizace.

Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů