Když Bursík křičí Chyťte zloděje!

Předseda Strany zelených Martin Bursík má úctyhodnou výkonnost. Nic mu neubralo na silách řízení jedné strany a dvou ministerstev najednou, stačil se ještě vpravit do role zcela nové, totiž předsedy všelidového soudu, který má za úkol posoudit, zda Jiří Čunek může zpět do vlády. Vede si v této pozici věru dobře – soudce je z něj nesmlouvavý a hlasitý.
Jenže jak už to tak bývá, všechno má své důvody a každá mince má dvě strany. Jako předseda koaliční strany Bursík dobře ví, že návrat předsedy KDU-ČSL do vlády je a musí být především suverénním rozhodnutím lidovců a Jiřího Čunka osobně. Že by na schůzce koaličních lídrů Bursík přeslechl či špatně pochopil důvody kolegovy rezignace, se mi také nezdá příliš pravděpodobné. A věřit se mi nechce ani tomu, že by předseda zelených už zapomněl na to, že Jiří Čunek veřejně doložil původ svých úspor a vyvrátil fámy o tom, že by pobíral sociální dávky neoprávněně.
Ne, Bursík nemá problémy s pokročilou sklerózou a není ani politický analfabet. Ba právě naopak! Protřelý politický harcovník si rychle spočítal, že po definitivním uzavření Čunkova případu chybí racionální argument proti jeho návratu do vlády. A také si při té příležitosti vzpomněl na staré přísloví, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.
A tak hlasitě a razantně požaduje od Čunka další a další vysvětlení již stokrát vysvětleného.
V té souvislosti se mi vybavuje jiné přísloví – to o zloději, co křičí Chyťte zloděje! Chladným kalkulem totiž dospěl místopředseda koaliční vlády k tomu, že dokud budou noviny plné lidoveckého šéfa, nikdo se nebude ptát, proč Strana zelených už dva měsíce nebyla schopna nominovat přijatelného ministra školství. A dokud se budou novináři šťourat v soukromí jednoho vrcholného politika, nezbude jim energie na to, aby udělali stejný pětadvacetiletý veřejný audit těm ostatním. A to je příjemné, dokonce velmi příjemné pomyšlení v situaci, kdy jsou kauzy jiných tak krásně pozapomenuty. N’est-ce pas, monsieur Bursík?