Do Dakaru příště na vlastní nebezpečí
Vzrušení objevitelských výprav předminulého století je nenávratně pryč. A tak si pozdě se narodivší cestovatelé vymysleli alespoň závod do Dakaru.
Nyní jim ho pořadatelé zrušili pro údajnou hrozbu teroristických útoků. Naprosto nelogicky, neboť zákeřně číhající divoši patří tradičně k uznávaným cestovatelským nástrahám.
Za hranice všedních dnů
Rozmáhající se snaha o vyloučení jakéhokoli - i sebemenšího rizika při provozování adrenalinových sportů patří k absurdním obsesím dnešní civilizace. Ignoruje starou zkušenost, že riziko a zisk jsou spojené nádoby.
I cestování do neznámých krajin je dnes dotaženo cestovními kancelářemi k tak dokonalé předpověditelnosti, že se dostává do rozporu s reklamními sliby o výletu "za hranice všedních dnů".
V proorganizovaných skupinových zájezdech vítězí pud tupé stádnosti nad vzrušením z cesty do neznáma, k jejímuž kouzlu původně patřil i poněkud nepředvídatelný průběh, jakož i konec takového podniku.
Pokud některá cestovní kancelář nakonec původnímu smyslu své činnosti opravdu dostojí tím, že náhle zkrachuje a zanechá své klienty alespoň na chvíli bez detailního dozoru v cizích krajích, jsou osudy o den opožděných výletníků kdesi v Egyptě líčeny našimi televizemi jako odysea téměř homérská.
O dotyčné cestovní kanceláři nikdo neřekne laskavého slova. A to i přesto, že po dvaceti letech budou její klienti jistě vzpomínat s dojetím právě na tento zájezd, stále ještě naplněni hrdostí, jak přežili.
Za bezpečí se platí
Novoguinejské děti se na vsi a v okolních lesích volně hrabou v blátě a dalších podezřelých substrátech. Stýkají se s rozmanitou, často zákeřnou, faunou a flórou a hrají si s hrozivě vypadajícími noži či mačetami.
To naše pokročilejší civilizace udržuje děti v téměř sterilních podmínkách domovů, učeben a hřišť, zatímco meče jim kupujeme výhradně plastikové. České děti se proto dožívají dospělosti prokazatelně častěji, než ty novoguinejské. Se stále aseptičtějším dětstvím jde ovšem ruku v ruce i nárůst rozmanitých alergií, vyvolaných zmatenou reakcí mladého organismu na nedostatek špíny. A nejspíš i toho dobrodružství.
Deset studentů Biologické fakulty Jihočeské univerzity se předloni zúčastnilo poněkud neobvyklého volitelného předmětu Cvičení z tropické ekologie . Celý kurs se odehrával v odlehlých džunglích ostrova Nová Guinea. Frekventanti si zkusili drobné výzkumné projekty v deštném pralese mimo dosah silnic, elektřiny, mobilů a internetu. Botanizovali mezi stromovými kapradinami v nadmořské výšce 4000 metrů a přespávali v domorodé vesnici, posléze vypálené během kmenové války.
Takto kvalitní vzdělání není ovšem zadarmo, a tak promořenost studentů i pedagogů tropickými parazity dosáhla ke konci výuky 100 %. Jak se tato poněkud drsnější zkušenost projevila na zájmu studentů z nových ročníků o letošní opakování kursu? Předčil veškerá očekávání.
O příležitost potkat se s malárií či dalšími z bohaté sbírky tropických chorob se ucházel každý desátý student Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Zdá se tedy, že o naši mladou generaci se - na rozdíl například od té americké - zatím nijak zvlášť obávat nemusíme.
Jak se zachránit v Pacifiku
Pokud čtete tento text ztraceni na vodní hladině, v lodičce bezmocně unášené mohutnými vlnami Tichého oceánu, pak pozorujte oblohu. Nízké korálové atoly z hladiny moře na větší vzdálenosti neuvidíte, jejich tmavý odraz v mracích je ale dostatečně kontrastní k modrému oceánu, aby dokázal nasměrovat vaše pádlování k vytoužené záchraně.
Že vám toto ani jiné, podobně vydatné dobrodružství ale opravdu nehrozí? Potom stojí za úvahu, zda náhodou není něco v nepořádku s vaším životním stylem. Nejspíš je na čase začít uvažovat o studiu tropické ekologie . Nebo na ně alespoň přihlásit svého - doufejme, že právě v blátě a dalších podezřelých substrátech se hrabajícího - potomka.
AUTOR: Vojtěch Novotný
Papua-Nová Guinea
Autor je entomolog