Ve vyspělém světě se firmy chovají zodpovědně

21. 5. 2008 Tiskové středisko BVV – Pozitivní příklady zodpovědného přístupu v ekologické i sociální oblasti přinesl seminář Ministerstva průmyslu a obchodu ČR „Dobrovolné přístupy v průmyslu – zkušenosti firem, příklady ze zahraničí“. O rozhovor jsme při této příležitosti požádali Erika Geusse, ředitele sekce strategie a ekonomiky průmyslu. Pane řediteli, není zvykem, aby ministerstvo průmyslu a obchodu pořádalo semináře na Ekologických veletrzích. Co bylo jeho účelem? Naše ministerstvo považuje problematiku dobrovolných přístupů průmyslových podniků za jednu z priorit, která přináší efektivnější výsledky než regulace. Stavíme proti sobě dobrovolné přístupy a regulaci, tzn. normy, různé zákazy a příkazy, poplatky, daně atd. My preferujeme dobrovolnost a v současné době se již rýsují dohody a dobrovolné přístupy, které po analýze budou moci být prezentovány jako vhodnější než regulatorní mechanismy, jaké stát používá. Dobrovolných přístupů již existuje celá řada, jak ukazuje i dnešní doprovodný program. Byly prezentovány principy CSR, což je celosvětově uznávaný a ve vyspělých zemích používaný standard v osvědčení o odpovědném chování podniků v celém komplexu udržitelného rozvoje. Máme za to, že pokud se podniky tomuto standardu dobrovolně podřizují a referují o svých dopadech na sociální, ekonomický a environmentální systém, je to rozhodně krok tím správným směrem. Mluvilo se také o dobrovolných závazcích, které nedopadly podle očekávání. Před deseti lety iniciovalo ministerstvo životního prostředí dohodu dodavatelů pracích prášků o snížení obsahu fosfátů. Šlo o první dobrovolnou dohodu podniků u nás, která bohužel přestala fungovat v okamžiku, kdy z ní profitovaly další podniky, které jí nebyly vázány. Dohoda pak musela být nahrazena regulací, takže to je špatný příklad. Ale existuje celá řada dobrých příkladů, například na úseku nakládání s komunálním odpadem společnost EKO-KOM, která funguje na principu dobrovolné dohody. Chceme iniciovat dobrovolné dohody s oborovými sdruženími nebo průmyslovými sektory o celkovém omezení jejich emisí znečisťujících látek do životního prostředí. A nejde nám jen o emise, ale o chování vůči veřejnosti v místě působení, informování okolí, zacházení s vlastními zaměstnanci, přístup k sociálním otázkám apod. Dobrovolné přístupy, tak jak je vnímáme z vyspělých zemí Evropské unie, skutečně mohou i u nás nahradit celou řadu regulací. Je naše environmentální legislativa přísnější než evropská? Ano, a nás to irituje. Česká republika by vzhledem ke své ekonomické úrovni neměla být spasitelem problémů EU, ale měli bychom evropskou legislativu implementovat de minimis. Vláda již přijala usnesení o auditu environmentální legislativy, jehož gestorem je naše ministerstvo a spolupracujeme na něm s ministerstvem životního prostředí. Jednotlivé body legislativy se podrobují kritické analýze z hlediska naplňování environmentálních norem požadovaných Evropskou komisí. Čili cílem je regulace na té nejnižší možné úrovni, jakou nám předepisuje evropská legislativa, a na druhé straně dobrovolné závazky. Kdybych měl uvést konkrétní příklad, s automobilovým průmyslem proběhlo jednání o regulaci automobilů z hlediska emisí CO2, což je součást boje proti změně klimatu v rámci EU. Domníváme se, že dobrovolné zapojení výrobců by přineslo stejný nebo srovnatelný výsledek jako rozhodnutí od úřednického stolu. Je to perspektivní oblast a v dohledné době se budeme snažit prezentovat nějakou dohodu s konkrétním sektorem. Avšak nechceme tato jednání předčasně medializovat, protože kromě této priority má ministerstvo průmyslu a obchodu také priority nesnižovat konkurenceschopnost českého průmyslu, podporovat malé a střední podnikání a hlavně odstraňovat nadbytečnou administrativu. Dovolte poslední otázku. Čím chcete firmy motivovat k dobrovolným závazkům, které mohou v konečném důsledku ohrozit jejich konkurenceschopnost? Mělo by to fungovat tak, že pokud do dobrovolné dohody nepůjdou, budou na trhu odmítnuti. Většina našich větších podniků působí na mezinárodní úrovni, mají třeba holandskou mateřskou firmu, a my jsme při jednání konfrontováni s názorem, jak je možné, že v Holandsku to jde, ale u nás se reguluje bez ohledu na sociální a ekonomické dopady. Naším problémem je, že se celý trvale udržitelný rozvoj redukuje na ekologickou politiku, ale jsou zde také pilíře ekonomický a sociální. Řada neuvážených úřednických kroků a administrativních opatření vede jednoznačně ke ztrátě pracovních míst, případně k odsunu firem do jiných zemí. Čili abych se vrátil k otázce, tím, co firmy motivuje, je snaha uspět v dobré společnosti. Tak jako se do dobré společnosti nenosí džíny, předpokládám, že se v dobré společnosti na trhu nebudou podniky chovat zlatokopecky jako v devadesátých letech. Věřím, že takový přístup už se netýká dnešních firem, které jsou etablované na vyspělých trzích. zdroj: www.bvv.cz