Doprava? Doleva? Nebo pryč!
Nejsme ani pravicoví, ani levicoví, ale zelení. To je oblíbené heslo politiků
Strany zelených. Jenomže v praxi to moc nefunguje. Nějakou dobu lze mlžit,
nakonec si každý musí vybrat, kam patří.
Nejsme ani pravicoví, ani levicoví, ale zelení. To je oblíbené heslo politiků Strany zelených. Jenomže v praxi to moc nefunguje. Nějakou dobu lze mlžit, nakonec si každý musí vybrat, kam patří.
Důsledkem takového přiznání barvy teď je, že osud Topolánkovy vlády najednou nedrží v rukou Vlastimil Tlustý a jeho lidé, ale zelené poslankyně Věra Jakubková a Olga Zubová. Možná to slyší nerady, ale zlevicověly.
O žádné překvapení nejde. Obě mají k opozici blízko od doby, kdy se schvaloval letošní státní rozpočet. Například jejich požadavek přidat učitelům nápadně připomínal to, co rovněž chtěli sociální demokraté.
Zatím ale váhají. Položit vládu není jen tak. Zelení na ministerská křesla dlouho čekali. Vsadit teď vše na jednu kartu bez toho, že se za ně postaví většina strany, se bojí.
Na to, jak vše dopadne, si proto budeme muset počkat. Až do podzimního sjezdu. Pokud na něm předseda Martin Bursík padne a zelení se posunou více k ČSSD, dají se čekat velké věci.
Oba tábory tedy mají dost času sbírat síly a vymýšlet argumenty. Na jedné straně stojí v čele s Bursíkem lidé, kteří věří ve spolupráci s ODS. Na druhé zase ti, kteří vždy chtěli jít více doleva. Privatizace veřejných služeb a přiškrcení sociálního státu jim nejsou po chuti.
Bojuje se o zbývající část dvoutisícové strany. Apolitické ekology, odborníky bez jasného názoru na věci stojící mimo jejich obzor.
To vše dohromady znamená, že doby, kdy zelení mohli být štikou v rybníce zatuchlé české politiky, dávno minuly. Jen co vstoupili do Poslanecké sněmovny a vlády, se začali chovat přesně tak jako ti, které před tím kritizovali. Nový styl nepřišel. Jen hádky a vzájemné osočování. Situaci nezklidnilo ani pondělní oznámení Kateřiny Jacques, že hodlá složit předsednictví poslaneckého klubu zelených.
Problémy mají i v jiných stranách, ale zelení jsou možná před rozpadem. Poučný je pohled do jejich nedávné historie. Bursík, jeden z mála zkušených politiků v jejich řadách, přivedl liberální voliče, kteří dříve volili ODA nebo US-DEU. Avšak opojení z faktu, že zelení konečně vstoupili do nejvyššího politického patra, opadlo. Na povrch místo toho vyplouvají stará nepřátelství.
Předseda totiž příliš rychle otočil kurz. Za jeho předchůdců byli přece zelení považováni za jasného spojence Lidového domu. Sociální demokraté na ně ve svých plánech do budoucna spoléhají dál. Možná vsadí na Bursíkovy soupeře, Danu Kuchtovou či Matěje Stropnického. Třeba se ještě pokusí domluvit se i s Bursíkem. Věří, že by jim s tím mohl pomoci jejich nedávný prezidentský kandidát Jan Švejnar.
Pak je tu ještě úplně jiný scénář. Neschopnost mluvit jedním hlasem a nekonečné lavírování Jakubkové a Zubové může ODS i ČSSD omrzet. Co když společně zvolí radikální řez? Zařídit, aby zelení z Poslanecké sněmovny opět zmizeli, není obtížné. Stačí změnit volební zákon.
AUTOR: Josef Pravec
redaktor týdeníku Ekonom
Důsledkem takového přiznání barvy teď je, že osud Topolánkovy vlády najednou nedrží v rukou Vlastimil Tlustý a jeho lidé, ale zelené poslankyně Věra Jakubková a Olga Zubová. Možná to slyší nerady, ale zlevicověly.
O žádné překvapení nejde. Obě mají k opozici blízko od doby, kdy se schvaloval letošní státní rozpočet. Například jejich požadavek přidat učitelům nápadně připomínal to, co rovněž chtěli sociální demokraté.
Zatím ale váhají. Položit vládu není jen tak. Zelení na ministerská křesla dlouho čekali. Vsadit teď vše na jednu kartu bez toho, že se za ně postaví většina strany, se bojí.
Na to, jak vše dopadne, si proto budeme muset počkat. Až do podzimního sjezdu. Pokud na něm předseda Martin Bursík padne a zelení se posunou více k ČSSD, dají se čekat velké věci.
Oba tábory tedy mají dost času sbírat síly a vymýšlet argumenty. Na jedné straně stojí v čele s Bursíkem lidé, kteří věří ve spolupráci s ODS. Na druhé zase ti, kteří vždy chtěli jít více doleva. Privatizace veřejných služeb a přiškrcení sociálního státu jim nejsou po chuti.
Bojuje se o zbývající část dvoutisícové strany. Apolitické ekology, odborníky bez jasného názoru na věci stojící mimo jejich obzor.
To vše dohromady znamená, že doby, kdy zelení mohli být štikou v rybníce zatuchlé české politiky, dávno minuly. Jen co vstoupili do Poslanecké sněmovny a vlády, se začali chovat přesně tak jako ti, které před tím kritizovali. Nový styl nepřišel. Jen hádky a vzájemné osočování. Situaci nezklidnilo ani pondělní oznámení Kateřiny Jacques, že hodlá složit předsednictví poslaneckého klubu zelených.
Problémy mají i v jiných stranách, ale zelení jsou možná před rozpadem. Poučný je pohled do jejich nedávné historie. Bursík, jeden z mála zkušených politiků v jejich řadách, přivedl liberální voliče, kteří dříve volili ODA nebo US-DEU. Avšak opojení z faktu, že zelení konečně vstoupili do nejvyššího politického patra, opadlo. Na povrch místo toho vyplouvají stará nepřátelství.
Předseda totiž příliš rychle otočil kurz. Za jeho předchůdců byli přece zelení považováni za jasného spojence Lidového domu. Sociální demokraté na ně ve svých plánech do budoucna spoléhají dál. Možná vsadí na Bursíkovy soupeře, Danu Kuchtovou či Matěje Stropnického. Třeba se ještě pokusí domluvit se i s Bursíkem. Věří, že by jim s tím mohl pomoci jejich nedávný prezidentský kandidát Jan Švejnar.
Pak je tu ještě úplně jiný scénář. Neschopnost mluvit jedním hlasem a nekonečné lavírování Jakubkové a Zubové může ODS i ČSSD omrzet. Co když společně zvolí radikální řez? Zařídit, aby zelení z Poslanecké sněmovny opět zmizeli, není obtížné. Stačí změnit volební zákon.
AUTOR: Josef Pravec
redaktor týdeníku Ekonom
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
