Životní prostředí - věc veřejná

Z publikace se stejnojmenným názvem, na níž se autorsky podíleli europoslanci Jiří Maštálka a Jens Holm, poslankyně Kateřina Konečná, ekonom a ekolog Vladimír Mana a právnička Jana Dohelská, je i následující stať, v níž se Jens Holm zamýšlí na rolí Evropské unie v procesu tvorby a ochrany životního prostředí.

Zpochybni světový obchod - zvyš lokální produkci

Evropská levice by měla poukázat na absurdity světového obchodu, který dnes představuje cestování zboží tam a zpět po planetě. Odhaduje se, že 50 % světového obchodu je ve zboží, které by mohlo být produkováno lokálně. Dnešní mezinárodní obchod je masivní a rostoucí každým rokem. Mezi roky 1990 a 2005 se objem obchodu zvýšil o šest procent ročně, zároveň byl celkový hospodářský růst okolo 2,55 %. Ve stínu těchto změn došlo k masivnímu nárůstu skleníkových emisí z dopravního sektoru. Mluvte o začarovaném kruhu ve světovém obchodu!

Tento obchodní systém není udržitelný. Takovéto existující globální rozdělení práce je založeno pouze na ceně práce. To znamená, že produkce je umístěna a investice nalévány do zemí, kde jsou platy nejnižší. Tento proces vyvíjí nátlak na sociální standardy lidí a na životní prostředí v jednotlivých zemích.

Tyto globální tendence se musejí prolomit. Emise skleníkových plynů se musejí zredukovat jako součást širší strategie pro řešení klimatických změn. To částečně znamená, že všechny metody transportu musejí nést své vlastní náklady na životní prostředí a že extenzívní transport, který je příznačný pro současnost, se musí omezit.

Jedním ze způsobů, jak omezit transport, je vyvinutí takového obchodního systému, který umožňuje lokální anebo regionální produkci. Takovýto systém by dokonce stimuloval místní zaměstnanost. Studie ukazují, že lokální produkce za normálních okolností představuje méně emisí karbon dioxidu než kdyby byl produkt dovezen z EU. To zahrnuje i emise z transportu a aktuální produkci.

Strategie lokální produkce by měla zahrnovat ekonomickou diverzifikaci a v delším časovém horizontu vyšší stupeň soběstačnosti. Premisí by mělo být, že to, co může být vyprodukováno lokálně, by mělo být vyprodukováno lokálně, ať již jde o zemědělské nebo průmyslové produkty. Přímé benefity představují méně zátěže pro životní prostředí, více možností pro tvorbu politiky a stimulaci lokální zaměstnanosti.

Takže to, co je dnes potřeba, je obchodní systém, který konstantně nezvyšuje požadavky na transport produktů, které by mohly být vyprodukovány lokálně. Zároveň musíme přejít z těžkých znečišťovatelů, jakými jsou letadla a nákladní auta, na takové formy dopravy, které jsou přátelštější vůči životnímu prostředí. Železnice a do jisté míry námořní lodě musejí být preferovány. Základní otázkou je, že všechny ekonomické aktivity musejí vykrývat jejich vlastní náklady. Aktivity škodící životnímu prostředí byly podporovány příliš dlouho, protože jsme nebyli schopni určit cenu atmosféry.

EU věci zhoršuje

Všechna tato proaktivní opatření bych rád prodiskutoval s českou a evropskou levicí. Je zde ale další dimenze, kterou je třeba prodebatovat: Evropská unie. Je EU součástí řešení nebo součástí problému klimatických změn a dalších otázek životního prostředí? Potřebujeme jednoduše kritickou perspektivu EU, když diskutujeme o životním prostředí.

V zemědělské, dopravní a nákupní politice EU se nachází vestavěný systematický problém: něco, co vede ke zhoršování problémů životního prostředí. EU je opravdu unikátem jako mezinárodní organizace, která brzdí jednotlivé země v posilování jejich zákonů ochrany životního prostředí. Konkrétními příklady jsou snížení úrovně chemické legislativy REACH, ustanovení známé jako Euro 5 , které brání jednotlivým členským státům zavádět přísnější emisní hladiny pro dopravní prostředky, více daňových zásad na barviva v potravinách (které například Švédsko muselo respektovat po vstupu do EU), nemožnost dosáhnutí přísné protialkoholové politiky (kterou Švédsko realizovalo tradičně úspěšně) a překážky proti národním zákazům přepravy zvířat přes hranice a dalších neetických aktivit (EU například nutila Švédsko povolit chov belgického Blue). Všechny tyto příklady demonstrují stejnou věc: že harmonizace předpisů EU jako požadavek pro jednotný trh se stala nástrojem neracionálního rovnostářství v široké oblasti progresivní agendy životního prostředí, a že kritici EU jsou jedinými, kteří mají odvahu jí v tomto trendu oponovat.

Samozřejmě, EU v mnoha směrech přispěla k mezinárodní spolupráci v rámci životního prostředí i pozitivně, ale obraz je daleko od srozumitelného. Mnohokrát by měly jít legislativní návrhy o hodně dál, než jdou. EU nikdy nemůže nahradit celoevropskou a globální spolupráci v rámci životního prostředí. V Evropě zhoršuje EU problémy životního prostředí i v sousedních zemích tím, že je nutí následovat principy EU.

Většina v politické pravici, která dominuje v institucích EU, dnes staví svobodný pohyb v rámci jednotného trhu nad cokoliv jiného. Jejich obava o svobodný pohyb v rámci jednotného trhu vede k odstranění všeho, co je považováno za překážku tohoto pohybu (mobility), namísto prosazování potřeby silné politiky ochrany životního prostředí. Tento vývoj je vítaný velkými společnostmi a jejich lobbisty, kteří mají často pozoruhodný vliv na rozhodovací proces v Bruselu. Místo toho jsou potřeba společné minimální standardy, které dovolují jednotlivým zemím dosáhnout progresivnější politiky pro životní prostředí. Takováto pravidla by přispívala k ochraně lidí, životního prostředí i zvířat.

EU produkuje konzervativní a pro životní prostředí nepřátelskou politiku. Důvodem je zřejmá politická dominance konzervativních stran v EU institucích, Smlouvě o EU a politických dokumentech, které jsou nasyceny neoliberální obchodní ideologií. To velmi komplikuje práci těm, kteří usilují o progresivní politiku pro životní prostředí. Avšak EU je právní institucí s vážnou rozhodovací autoritou. To se týká i otázek životního prostředí. Pro radikální levici je EU politická aréna pro krátkodobé změny s nutností zachování perspektivy dlouhodobé možnosti systematických a pozitivních změn.

Na shrnutí: základním cílem EU je realizace jednotného trhu, který vyžaduje harmonizaci a zákony, jež mají přínos pro trh, ale výjimečně pro životní prostředí. Levicová alternativa v ekologii by namísto toho měla umožnit jednotlivým zemím zavést přísnější zákony pro ochranu životního prostředí (i když to může způsobit příležitostně vrzání v mašinérii jednotného trhu).

Měli bychom požadovat garanci pro ochranu životního prostředí, která jí dává přednost před voláním po harmonizaci jednotného trhu. Jestliže to uděláme, změníme základní ekonomické předpoklady existence EU. To bychom měli udělat z jednoduchého důvodu: Příroda je prvořadá!