V ČR se staví ze dřeva jen čtyři procenta domů. Srovnání se světem dost kulhá.
Dřevěné předsudky
Budeme-li stavět ze dřeva, vážně tím uškodíme lesům, protože tak vzácnou surovinou je třeba šetřit. Dřevěné domy nic nevydrží, brzy shnijí nebo je rozloží červotoč a dřevokazné houby. Bydlení v nich je nebezpečné, protože snáze a rychleji hoří. Mají horší tepelně izolační vlastnosti, a proto je v nich zima. Ke všemu každý takový dům připomíná spíše hájenku nebo rekreační chalupu než stavbu určenou k běžnému bydlení.
Tak znějí nejčastější námitky proti volbě bydlení v dřevostavbě. A že na ně v tuzemsku lidé slyší, o tom svědčí poměr nově budovaných dřevěných a zděných domků. V roce 2005 tvořily pouhé jedno procento veškerých bytových jednotek. Za poslední dva až tři roky jich v souvislosti s celkovým stavebním boomem přibylo, ale ani dnes jich nenajdeme více než tři až čtyři procenta. To znamená, že se jich ročně postaví přibližně 1500.
Pohled české veřejnosti je však zbytečně bázlivý. V jiných zemích je tento podíl mnohem vyšší. A například v Kanadě, USA a většině skandinávských zemí tvoří dřevěná výstavba dokonce těžiště veškerého stavebnictví. Vysoké procento těchto domů mají ale i země sousedící s Českou republikou.
Převážně na export se proto donedávna orientovaly tuzemští výrobci montovaných dřevostaveb. V současnosti se však jejich vývoz kvůli silné koruně prakticky zastavil. Firmy se proto v současnosti snaží hledat odbyt na domácím trhu.
Nadace Dřevo pro život (vznikla v roce 2005) se snaží předsudky vůči dřevu vyvracet. "Chceme společnost přesvědčit o tom, že využití dřeva ve stavebnictví i jiných oborech je žádoucí a že jde o materiál, který je z mnoha důvodů velmi výhodné používat," říká Jan Řezáč, výkonný ředitel nadace.
Předpojatosti je v Česku ale zatím dost. Ojedinělí majitelé dřevěných domů to vůbec nemají jednoduché. "Předsudky okolí se při kolaudačním řízení vměstnaly do dvou výroků. První padl ze strany představitelky stavebního úřadu, která se zeptala: A tenhle dům shnije až za dvacet let, anebo už za deset? Druhý vyslovil zástupce obce: Co si budeme povídat. Dřevěný dům zkazil charakter vesnice. Nehodí se sem, na českou vesnici se hodí bílé omítky a červené střechy," popisuje svoji zkušenost pan Martin z Říčan.
Boj s předsudky
Podle nadace Dřevo pro život je na vině zejména období komunismu. Masivní export surovin v poválečném Československu totiž nahrazoval nízkou výkonnost hospodářství. Aby se dřevo mohlo vyvážet do zahraničí, bylo třeba s ním doma šetřit. V důsledku toho byly ve stavebnictví, ale i v jiných odvětvích preferovány jiné materiály.
"Také propaganda, která tvrdila, že nejlepší a nejpohodlnější je bydlet v paneláku, je na vině. Starší lidé, kterým se to v minulých desetiletích tolikrát opakovalo, proto rodinné domy vystavěné na bázi dřeva vnímají jako cosi podřadného - dřevo považují za materiál vhodný nanejvýše pro stavbu rekreačních objektů," říká Řezáč.
A jak je to s výtkou, že užívání dřeva jako stavebního materiálu je neekologické? "Každých osmdesát let vyroste v Evropě na každou tříčlennou rodinu 240 metrů krychlových dřeva, přičemž ze 140 metrů krychlových, zpracovaných na užitkové dřevo, lze postavit komplexní rodinný dům s kvalitní izolací a osmdesát let ho velmi levně vytápět. Takto zpracované dřevo lze po letech několikanásobně recyklovat nebo je spálit a vzniklé teplo opět různými způsoby využít," vysvětluje se na webových stránkách nadace Dřevo pro život.
Jeden metr krychlový dřeva váže až 250 kilogramů CO2. Při průměrné spotřebě 100 až 150 metrů krychlových dřeva na jeden dům a životnosti stavby minimálně sto let se jedná o nezanedbatelná množství. Přitom na místě, kde se na dřevěný dům vytěžil les, za sto let vyroste les nový - a ten váže další tuny tohoto skleníkového plynu. Naopak při výrobě cementu, pálení cihel a vápna a přepravě stavebních hmot se obrovská množství tohoto plynu pouze uvolňují.
Dalším přínosem, tentokrát nejen ekologickým, ale i ekonomickým, je fakt, že dřevěné domy není třeba tolik vytápět. "Vyznačují se tím, že velmi dobře splňují ta nejpřísnější kritéria tepelné izolace," vysvětlují experti z nadace Dřevo pro život.
Potvrzuje to i paní Zdena, která si pořídila dřevěný dům ve vesnici nedaleko Berounky. "Účty za elektřinu mi - na rozdíl od mnoha jiných - dělají téměř radost. Necelých dvacet tisíc za rok není, myslím, nijak zoufalé číslo. A to elektřinou i topím," pochvaluje si.
Neobstojí ani námitka, že domy musejí nutně připomínat hájenky nebo chaty. Jejich podoba je totiž skutečně pestrá, stačí si projít internetové stránky různých stavebních společností. Firmy mnohdy používají nejrůznější obkladový materiál, a proto je v mnoha případech pouhým pohledem téměř nemožné rozpoznat, zda jde o stavbu dřevěnou, nebo postavenou z jiného materiálu.
Méně rizikové
Na místě nejsou ani obavy z toho, že by dřevěný dům mohl snadno vyhořet. Ochranné materiály, které firmy používají, tomu dokážou zabránit. Ostatně důkazem je i důvěra pojišťoven, které dřevěné domy nepovažují za rizikovější než například zděné stavby.
A je tu i další výhoda. Stěny dřevěných domů jsou nesrovnatelně užší než u jiných staveb. Ušetří se místo ve vnitřním prostoru budovy.
Životnost dřevěných objektů nemusí být vůbec krátká. Stačí se porozhlédnout po českých roubenkách, které přetrvaly z minulého století. "Ještě mnohem výmluvnější jsou stavby v různých koutech světa, které do dnešních dnů přetrvaly více než 400 let," říká Řezáč. Příklad: japonské historické stavby.
Důvod je podle něj především v tom, že se o ně lidé dokázali starat. A péče je důležitá i dnes. Stačí přitom poučit se o základních pravidlech a ta dodržovat.
Základem je, aby se vlhkost stavby udržovala na dvanácti procentech, což je běžný stav u obydlených domů. Za toho předpokladu dřevo nenapadají žádné dřevokazné houby ani hmyz.
Nejúčinnější metodou zajištění životnosti stavby je její konstrukční řešení. Pozornost je nutno věnovat těm částem nosné konstrukce, které jsou vystaveny povětrnostním vlivům nebo jsou v přímém styku se zdivem a základy.
U těch částí, které nelze před vlivy počasí úplně chránit, je nutno být pozorný k detailům. Fasády, střešní římsy a podobně je vhodné volit takové, které umožní snadnou výměnu poškozených částí.
Rozhodnete-li se pro dům ze dřeva, buďte opatrní při výběru stavební společnosti. "Novodobá tradice stavění tohoto typu bydlení je v Česku zatím velmi krátká. Je třeba velmi obezřetně vybrat jak firmu, která bude objekt projektovat, tak tu, která jej nakonec postaví. Volte takovou, která s tím má dlouhodobější zkušenosti," radí Vladimíra Štíchová, ředitelka architektonické kanceláře Stopro Architects. Upozorňuje, že zvýšenou pozornost je třeba věnovat zejména detailům.
Bývají i potíže
Špatnou zkušenost s drobnými nepřesnostmi, ke kterým došlo během stavby, má již zmiňovaná paní Zdena: "Zejména při elektrickém osvětlení na mě ze stěn a stropů místy vykukují různé více či méně zřetelné "švy", které zůstaly patrné po spojení jednotlivých desek. A to raději ani nevzpomínat na to, jak se po roce "usazování" dřevěné konstrukce domu musely spáry a spoje mezi sádrokartony opravovat."
S problémy se setkal i pan Martin: "Největší nároky se kladou na betonovou základovou desku. Zde je třeba větší přesnosti. Pokud vím, potýká se s tím většina firem stavějících dřevostavby. Většinou jde o subdodávky, protože společnosti se obvykle soustředí opravdu jen na dřevěnou část. Nám musela dokončit desku až třetí firma, první dvě udělaly zásadní chyby."
Martin také upozorňuje, že dřevostavby vznikají velice rychle. Projekt proto musí být připraven naprosto přesně. "Když chcete něco změnit na poslední chvíli, může být už pozdě."
Až na drobnosti, které padají na vrub nedokonalým projektům nebo nepřesnostem při výstavbě, si ale majitelé dřevěných domů svá obydlí chválí. "Na první noc v novém domě dlouho nezapomenu. Dřevěné stěny vyplněné minerální vlnou a neomezované ničím, čím by volně neprocházel vzduch, jako by dýchaly v naprostém souladu se mnou. Zkrátka do domu zatepleného kupříkladu neprodyšným polystyrenem by mě už nikdo nedostal," shrnuje Zdena.
A podobně hovoří i Martin: "Člověk cítí v dřevěném domě jakousi lehkost materiálu kolem sebe. Podvědomě ví, že není uzavřený v betonovém či cihlovém krytu. Je to těžko sdělitelné, ale ten dům jaksi volně dýchá."
AUTOR: Pavla Kreuzigerová
Dřevěné stavby
V zemětřesných oblastech se ani jinak stavět nesmí.
V záplavových oblastech je na ně nižší pojistka, jsou méně rizikové.
Po požáru mají nejlevnější náklady na obnovu.
Požární odolnost je stejná jako u jiných materiálů.
Životnost je kolem 100 let.
Životnost dřevěných objektů není krátká. Stačí se porozhlédnout po českých roubenkách.
1500
dřevěných domů
se ročně postaví v Česku.
Dřevěné domy není třeba tolik vytápět, velmi dobře splňují ta nejpřísnější kritéria tepelné izolace.
Tak znějí nejčastější námitky proti volbě bydlení v dřevostavbě. A že na ně v tuzemsku lidé slyší, o tom svědčí poměr nově budovaných dřevěných a zděných domků. V roce 2005 tvořily pouhé jedno procento veškerých bytových jednotek. Za poslední dva až tři roky jich v souvislosti s celkovým stavebním boomem přibylo, ale ani dnes jich nenajdeme více než tři až čtyři procenta. To znamená, že se jich ročně postaví přibližně 1500.
Pohled české veřejnosti je však zbytečně bázlivý. V jiných zemích je tento podíl mnohem vyšší. A například v Kanadě, USA a většině skandinávských zemí tvoří dřevěná výstavba dokonce těžiště veškerého stavebnictví. Vysoké procento těchto domů mají ale i země sousedící s Českou republikou.
Převážně na export se proto donedávna orientovaly tuzemští výrobci montovaných dřevostaveb. V současnosti se však jejich vývoz kvůli silné koruně prakticky zastavil. Firmy se proto v současnosti snaží hledat odbyt na domácím trhu.
Nadace Dřevo pro život (vznikla v roce 2005) se snaží předsudky vůči dřevu vyvracet. "Chceme společnost přesvědčit o tom, že využití dřeva ve stavebnictví i jiných oborech je žádoucí a že jde o materiál, který je z mnoha důvodů velmi výhodné používat," říká Jan Řezáč, výkonný ředitel nadace.
Předpojatosti je v Česku ale zatím dost. Ojedinělí majitelé dřevěných domů to vůbec nemají jednoduché. "Předsudky okolí se při kolaudačním řízení vměstnaly do dvou výroků. První padl ze strany představitelky stavebního úřadu, která se zeptala: A tenhle dům shnije až za dvacet let, anebo už za deset? Druhý vyslovil zástupce obce: Co si budeme povídat. Dřevěný dům zkazil charakter vesnice. Nehodí se sem, na českou vesnici se hodí bílé omítky a červené střechy," popisuje svoji zkušenost pan Martin z Říčan.
Boj s předsudky
Podle nadace Dřevo pro život je na vině zejména období komunismu. Masivní export surovin v poválečném Československu totiž nahrazoval nízkou výkonnost hospodářství. Aby se dřevo mohlo vyvážet do zahraničí, bylo třeba s ním doma šetřit. V důsledku toho byly ve stavebnictví, ale i v jiných odvětvích preferovány jiné materiály.
"Také propaganda, která tvrdila, že nejlepší a nejpohodlnější je bydlet v paneláku, je na vině. Starší lidé, kterým se to v minulých desetiletích tolikrát opakovalo, proto rodinné domy vystavěné na bázi dřeva vnímají jako cosi podřadného - dřevo považují za materiál vhodný nanejvýše pro stavbu rekreačních objektů," říká Řezáč.
A jak je to s výtkou, že užívání dřeva jako stavebního materiálu je neekologické? "Každých osmdesát let vyroste v Evropě na každou tříčlennou rodinu 240 metrů krychlových dřeva, přičemž ze 140 metrů krychlových, zpracovaných na užitkové dřevo, lze postavit komplexní rodinný dům s kvalitní izolací a osmdesát let ho velmi levně vytápět. Takto zpracované dřevo lze po letech několikanásobně recyklovat nebo je spálit a vzniklé teplo opět různými způsoby využít," vysvětluje se na webových stránkách nadace Dřevo pro život.
Jeden metr krychlový dřeva váže až 250 kilogramů CO2. Při průměrné spotřebě 100 až 150 metrů krychlových dřeva na jeden dům a životnosti stavby minimálně sto let se jedná o nezanedbatelná množství. Přitom na místě, kde se na dřevěný dům vytěžil les, za sto let vyroste les nový - a ten váže další tuny tohoto skleníkového plynu. Naopak při výrobě cementu, pálení cihel a vápna a přepravě stavebních hmot se obrovská množství tohoto plynu pouze uvolňují.
Dalším přínosem, tentokrát nejen ekologickým, ale i ekonomickým, je fakt, že dřevěné domy není třeba tolik vytápět. "Vyznačují se tím, že velmi dobře splňují ta nejpřísnější kritéria tepelné izolace," vysvětlují experti z nadace Dřevo pro život.
Potvrzuje to i paní Zdena, která si pořídila dřevěný dům ve vesnici nedaleko Berounky. "Účty za elektřinu mi - na rozdíl od mnoha jiných - dělají téměř radost. Necelých dvacet tisíc za rok není, myslím, nijak zoufalé číslo. A to elektřinou i topím," pochvaluje si.
Neobstojí ani námitka, že domy musejí nutně připomínat hájenky nebo chaty. Jejich podoba je totiž skutečně pestrá, stačí si projít internetové stránky různých stavebních společností. Firmy mnohdy používají nejrůznější obkladový materiál, a proto je v mnoha případech pouhým pohledem téměř nemožné rozpoznat, zda jde o stavbu dřevěnou, nebo postavenou z jiného materiálu.
Méně rizikové
Na místě nejsou ani obavy z toho, že by dřevěný dům mohl snadno vyhořet. Ochranné materiály, které firmy používají, tomu dokážou zabránit. Ostatně důkazem je i důvěra pojišťoven, které dřevěné domy nepovažují za rizikovější než například zděné stavby.
A je tu i další výhoda. Stěny dřevěných domů jsou nesrovnatelně užší než u jiných staveb. Ušetří se místo ve vnitřním prostoru budovy.
Životnost dřevěných objektů nemusí být vůbec krátká. Stačí se porozhlédnout po českých roubenkách, které přetrvaly z minulého století. "Ještě mnohem výmluvnější jsou stavby v různých koutech světa, které do dnešních dnů přetrvaly více než 400 let," říká Řezáč. Příklad: japonské historické stavby.
Důvod je podle něj především v tom, že se o ně lidé dokázali starat. A péče je důležitá i dnes. Stačí přitom poučit se o základních pravidlech a ta dodržovat.
Základem je, aby se vlhkost stavby udržovala na dvanácti procentech, což je běžný stav u obydlených domů. Za toho předpokladu dřevo nenapadají žádné dřevokazné houby ani hmyz.
Nejúčinnější metodou zajištění životnosti stavby je její konstrukční řešení. Pozornost je nutno věnovat těm částem nosné konstrukce, které jsou vystaveny povětrnostním vlivům nebo jsou v přímém styku se zdivem a základy.
U těch částí, které nelze před vlivy počasí úplně chránit, je nutno být pozorný k detailům. Fasády, střešní římsy a podobně je vhodné volit takové, které umožní snadnou výměnu poškozených částí.
Rozhodnete-li se pro dům ze dřeva, buďte opatrní při výběru stavební společnosti. "Novodobá tradice stavění tohoto typu bydlení je v Česku zatím velmi krátká. Je třeba velmi obezřetně vybrat jak firmu, která bude objekt projektovat, tak tu, která jej nakonec postaví. Volte takovou, která s tím má dlouhodobější zkušenosti," radí Vladimíra Štíchová, ředitelka architektonické kanceláře Stopro Architects. Upozorňuje, že zvýšenou pozornost je třeba věnovat zejména detailům.
Bývají i potíže
Špatnou zkušenost s drobnými nepřesnostmi, ke kterým došlo během stavby, má již zmiňovaná paní Zdena: "Zejména při elektrickém osvětlení na mě ze stěn a stropů místy vykukují různé více či méně zřetelné "švy", které zůstaly patrné po spojení jednotlivých desek. A to raději ani nevzpomínat na to, jak se po roce "usazování" dřevěné konstrukce domu musely spáry a spoje mezi sádrokartony opravovat."
S problémy se setkal i pan Martin: "Největší nároky se kladou na betonovou základovou desku. Zde je třeba větší přesnosti. Pokud vím, potýká se s tím většina firem stavějících dřevostavby. Většinou jde o subdodávky, protože společnosti se obvykle soustředí opravdu jen na dřevěnou část. Nám musela dokončit desku až třetí firma, první dvě udělaly zásadní chyby."
Martin také upozorňuje, že dřevostavby vznikají velice rychle. Projekt proto musí být připraven naprosto přesně. "Když chcete něco změnit na poslední chvíli, může být už pozdě."
Až na drobnosti, které padají na vrub nedokonalým projektům nebo nepřesnostem při výstavbě, si ale majitelé dřevěných domů svá obydlí chválí. "Na první noc v novém domě dlouho nezapomenu. Dřevěné stěny vyplněné minerální vlnou a neomezované ničím, čím by volně neprocházel vzduch, jako by dýchaly v naprostém souladu se mnou. Zkrátka do domu zatepleného kupříkladu neprodyšným polystyrenem by mě už nikdo nedostal," shrnuje Zdena.
A podobně hovoří i Martin: "Člověk cítí v dřevěném domě jakousi lehkost materiálu kolem sebe. Podvědomě ví, že není uzavřený v betonovém či cihlovém krytu. Je to těžko sdělitelné, ale ten dům jaksi volně dýchá."
AUTOR: Pavla Kreuzigerová
Dřevěné stavby
V zemětřesných oblastech se ani jinak stavět nesmí.
V záplavových oblastech je na ně nižší pojistka, jsou méně rizikové.
Po požáru mají nejlevnější náklady na obnovu.
Požární odolnost je stejná jako u jiných materiálů.
Životnost je kolem 100 let.
Životnost dřevěných objektů není krátká. Stačí se porozhlédnout po českých roubenkách.
1500
dřevěných domů
se ročně postaví v Česku.
Dřevěné domy není třeba tolik vytápět, velmi dobře splňují ta nejpřísnější kritéria tepelné izolace.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
