Po zelené hlava nehlava

Když jsem 31. října četl v HN článek "Kudy ven z krize? Jedině po zelené", nechtělo se mi věřit, jak málo faktických informací může být v tak rozsáhlém textu.

Celková koncepce článku poukázala na veliký společenský problém - totiž že na státních a mezinárodních úrovních o racionálních otázkách nerozhodují exaktně uvažující erudovaní odborníci, ale spíše proklamativně ladění diplomaté a politici.

Autorem zmíněného článku je ministr zahraničí Velké Británie - tedy dozajista velice vzdělaný a schopný člověk. Po formální stránce také článku není co vytknout. Vyprázdněnost jeho proklamací ale čtenáře zarazí. Nejen že není vůbec uvedeno, proč by mělo využívání energie s vysokými emisemi CO2 zhoršovat současnou globální finanční situaci, ale především chybí popis mechanismů, které by při prosazování klimatických balíčků měly ozdravit ekonomiku.

Nadpis článku koreluje s obsahem jen velmi volně. Konstatování, že potřeba ropy vede k mezinárodnímu napětí, je v takovém článku míchání hrušek s jablky. Prognóza přepravního systému budoucnosti, založeného jen na vodíku a elektřině, je hezká, ale o výrobě těchto sekundárních zdrojů energie neříká nic.

Tři priority pro Evropu (dohoda o klimatických změnách, globální obchod s povolenkami na CO2 a podpora zelených technologií) nejen nic neušetří, ale dokonce spotřebují nemalé finanční obnosy potřebné k jejich realizaci. Korunku tomu nasazuje prosazované geologické ukládání oxidu uhličitého. Spotřebování další energie na izolaci, zkapalnění a uložení CO2 za účelem snížení jeho podílu v atmosféře z finanční krize určitě nevede.

Pro skutečně ekologicky smýšlející jedince přinesla finanční krize naději, že se zpomalí spotřební kolotoč plýtvání, a když už se opasky přímo neutáhnou, přestanou se snad alespoň nekontrolovaně povolovat. Britský ministr David Miliband nám ale zároveň bohužel také ukázal, že se naopak chystá nové kolo bombastických projektů poroučení přírodě a obětování klimatologickým modlám.


Jan Kurc, Praha