Z Londýna, který svítí. Prý: zatím

Snaha člověka rozpohybovat sebe sama dvoutunovým autem je absurdní," říká Jack Jacometti z firmy Shell a posluchači z jeho semináře se po sobě překvapeně ohlédnou. Copak od manažera ropného gigantu neuslyší obhajobu fosilních paliv a kritiku vědeckých teorií o globálním oteplování uspíšeném člověkem?
Neuslyší. "Lidstvo přežije jedině tehdy, začne-li se vážně zabývat kombinací alternativních zdrojů energie - a především začne energiemi šetřit," přidává viceprezident Future Fuels & CO2 (což je dceřiná společnost Shellu, aby bylo jasno).
Za nepravděpodobné názory pod praporem Shellu by se nemusel stydět ani Jim Hansen, jenž právě přichází. Tento vědec z NASA je pro ekologické aktivisty legendou. Byl to on, kdo před dvaceti lety předstoupil před americký Kongres a poprvé promluvil o "globálním oteplování". Mluví o mezigenerační spravedlnosti a promítá na stěnu fotografie svých vnoučat. "Máme naději, že nepřiměřené vypouštění skleníkových plynů budou brzy řešit soudy úplně stejně jako dnes kouření. Žádný manažer se už nemůže vymlouvat, že o existenci skleníkových plynů a jejich dopadech na klimatické změny nic nevěděl."
A je tu George Polk, zvláštní poradce prestižní poradenské firmy McKinsey & Co. Ten jistě řekne, že vědci sice můžou mít pravdu, ale v době světové ekonomické krize stejně nemá smysl o jakékoli "zelené ekonomice" (občas přezdívané "zelené hladové zdi") mluvit.
"Už jste někdy slyšeli o křivce McKinsey, neboli o McKinsey Curve? Naše společnost právě spočítala, že se investice do trvale udržitelných technologií a do obnovitelných zdrojů energie ekonomicky vyplatí. Ostatně - víte, kolik stála ve Spojených státech opatření nutná ke splnění Montrealských protokolů? Desetkrát méně, než strašily velké společnosti."
Iain Stewart zastupuje britskou vládu. Pro kabinet Jejího Veličenstva je podpora "ekonomiky klimatických změn" prioritou od té doby, co prakticky došla ropa v Severním moři, jaderná energetika stoupající poptávku po elektřině nepokryje a ostrovní země si přiznala nebezpečnou pravdu: pokud se něco nestane, Británie bude za pár let téměř zcela závislá na dovozu. Co to znamená z hlediska mezinárodní politiky a bezpečnosti, nemusí bývalé světové mocnosti nikdo vykládat.
Škoda že se na pódiu nepotkal první řečník s posledním. Jack Jacometti (Shell) a Jeremy Leggett. Vystudovaný geolog, který strávil spousty let hledáním ložisek ropy, napsal nedávno o strategické surovině knihu. Jmenuje se Half Gone (Zpola fuč) a spousta politiků a byznysmenů by ji označila za neodpovědnou poplašnou zprávu. Leggett v ní dokazuje, že za deset patnáct let už nebudou snadno dosažitelné zdroje ropy stačit poptávce - a co víc: má podezření, že Rusko, Saúdská Arábie či Kuvajt neříkají o svých skutečných zásobách pravdu: "Pokud se potvrdí, že mají menší zásoby, než tvrdí, začnou si už za pět let schovávat surovinu jen pro sebe - a svět čeká globální katastrofa."
Ještě štěstí, že brzy budou Vánoce. Čas, kdy je možné buď rozjímat, anebo na všechno radši zapomenout.