K čemu jsou nám stromy?

K čemu máme stromy?

Kulturní krajina naší země je s alejemi a stromořadími bytostně spjata již po staletí. Císařské patenty a vyhlášky již od 17 století nařizovaly vysazování stromořadí a alejí podél cest.
Doba se však změnila, jezdíme rychlými auty a ne pomalými koňskými povozy. Stromy jsou však stále s námi, neboť jejich životnost přesahuje délku života mnoha lidských generací.
Řešení složitého problému alejí nemůže být schematické. Postupovat je třeba uvážlivě, případ od případu. Musíme si být vědomi toho, že případným odstraněním alejí negativně ovlivníme ráz i fungování kulturní krajiny na desetiletí, ba často na staletí! V tomto smyslu musíme posuzovat každý rozsáhlejší záměr na obnovu alejí.

Principy postupu lze shrnout následkově:
1. Poslední slovo v rozhodování o tom, bude-li se kácet (jak a kolik) má podle platných zákonů vždy orgán ochrany přírody.
2. Role obcí (měst) a jejich orgánů ať už jako orgánu vedoucího příslušné řízení, nebo jako účastníka řízení je nesmírně důležitá. Jde o natolik významné zásahy do života obcí a jejich obyvatel, že případné mlčení či strohé vyjádření "nemáme námitek" by mělo zcela zmizet. Tím spíše, jedná-li se o rekreační oblast.
3. Podobné zásahy je žádoucí provádět až po projednání s občanskou veřejností, reflektovat její zájmy a přímo ji vtáhnout do aktivního spolurozhodování a práce pro životní prostředí. Výsledné řešení by vždy mělo zohlednit názory veřejnosti, dát ji možnost aktivně se do prací zapojit. Ideální je například zapojení veřejnosti do kontroly stavu stávajících stromů, do výsadby a zejména ošetřování nových stromů.
4. Paušální pohled na stromy u krajnice jako na překážku silničního provozu je nemístný. V řadě případů na komunikacích nižšího významu je řešením instalace svodidel, nátěr kmenů bílou barvou s označením odrazkami, a zejména pak snížení povolené rychlosti jízdy pod 60 km/hod., její kontrolování. Kácet by se měly pouze stromy bez perspektiv a vážně nemocné, vždy na základě posouzení odborníkem.
5. Je třeba si uvědomit, že řadu funkcí má strom až od určitého věku a velikosti. Proto jsou staré stromy i aleje a stromořadí vzrostlých stromů tak cenné. Žádoucí je tedy nejprve provést výsadbu, a až po cca 15-20 letech kácet ve větším rozsahu.
6. Nové výsadby je třeba umisťovat ve vzdálenosti cca 4,5-5 m od krajnice, tedy dále za příkopem. To prospěje nejen motoristům, ale také samotným stromům. Nebudou tolik trpět při odklízení sněhu a solení vozovek. Již při výsadbě musíme počítat s velikostí a nároky dospělého stromu.
7. Pro výsadbu nových stromů a keřů je potřebné získat pozemky přiléhající k silnicím, v krajním případě i vyvlastněním. Mnohem efektivnější je však získat souhlas i aktivní pomoc majitelů. Vzdálenost keřů musí být taková, aby se sníh neukládal na vozovce.
8. Musíme volit odpovídající druhy stromů a keřů i odpovídající vzdálenosti mezi stromy. Tedy vzdálenosti mezi stromy 15-20 m. V případě alejí i šachovnicovitá výsadba podél silnice tak, aby stromy měly možnost vytvořit odpovídající korunu.
9. Ořez stromů v dospělosti je vysoce odborná záležitost, která kvalitou provedení rozhoduje přímo o další existenci stromů. I práci odborníků je žádoucí kontrolovat.
10. Následná péče po výsadbě musí být trvalá, odborně fundovaná a soustavná, musí zohlednit riziko poškození výsadeb např. srnčí a jelení zvěří. V mládí poškozené stromky si totiž řadu vad (např. infekce a sníženou pevnost) nesou i do budoucna.

Existence vzrostlé krajinné zeleně není jednoduchá, samozřejmá a levná záležitost. Je jednou z těch oblastí péče o životní prostředí do níž se musíme zapojit všichni. Její důležitost pro krajinu i člověka je ale nezpochybnitelná.

Též je potřeba si uvědomit, že stromy tu byly většinou dříve než auta a že řidič, by měl vždy přizpůsobit svoji jízdu okolí atd.  Pokud by si toto základní pravidlo mnoho řidičů uvědomilo, argumenty pro bezhlavé kácení alejí u vozovek by často opadly.

ZDROJ: Občanská iniciativa Naše stromy, upraveno