ŘÍČNÍ KRAJINA A EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

Ale vedle ní existuje také samotná řeka, její dno a břehy, povodňové valy, podzemní štěrkopískové sedimenty (tzv. aluvium), podzemní nádrže vody v aluviu, a v přírodním stavu řada dalších vodních nebo mokřadních biotopů (trvalé nebo periodické tůně, povodňová ramena, jezera), a samozřejmě také živé organismy,
vytvářející v říční krajině unikátní společenstva. Z těch je u nás nejnápadnější lužní les, původně pokrývající celou nivu.     

 Všechny tyto ekosystémy říční krajiny mají v přírodě nezadatelné místo i význam
a vykonávají řadu funkcí, které nejenom že podmiňují dobré fungování říční krajiny, ale současně také významně ovlivňují celé naše životní prostředí. K těmto funkcím (službám) patří např. vedení a odvádění vody z krajiny, malý vodní oběh, tvorba štěrkopísků, povodně, protipovodňová funkce, produkce biomasy (dřevo, maso, bylinná hmota, organické látky v půdě atd.), tvorba půdy, zásoba pitné vody, funkce klimatická, migrační, energetická, rekreační, obytná nebo plavební, ochrana před živelnými katastrofami, biodiverzita, regulace atmosféry, samočištění vody, likvidace odpadu, tzv. funkce vnitřní krajiny (vliv na psychiku lidí) atd. Pestrá nabídka funkcí říční krajiny vábí lidskou společnost od jejího vzniku. Činnost lidí je zde daleko intenzivnější, než v jakékoliv jiné krajině.

Exploatace říční krajiny se doposud odehrávala zcela nekoordinovaně, kořistnicky a rezortně, bez ohledu na jiné zájemce, a hlavně bez jakéhokoliv ohledu na samotnou krajinu. Její jednotlivé části byly chápány jako „volně přístupné“, jako nějaké všeobecné a nekonečné bohatství, které je k dispozici v neomezené míře komukoliv. Tento přístup k hodnotám říčních krajin způsobil jejich totální odpřírodnění, a tím snížení funkčnosti, které na mnoha místech světa hraničí s ekologickými katastrofami. Největší podíl na tomto nebezpečném jevu má zemědělství, obytná a průmyslová zástavba, regulace řek, a všeobecné odlesnění říční krajiny.
Při těchto fatálních změnách se lidé doposud zpravidla zajímali jen o to, jaký finanční zisk jim jejich činnost v říční krajině přinese. Zatímco způsobené škody nebyly brány v úvahu vůbec nebo je osamělí ekologové posuzovali jen v obecné rovině, což zbytek společnosti nebral vážně. V současnosti se však situace začíná diametrálně měnit.

Dnes jsme již schopni chápat ekologické souvislosti mezi jednotlivými částmi říční krajiny a jsme také schopni ohodnotit většinu jejích funkcí a služeb, včetně monetárního ocenění. Z toho se pak také odvíjí posouzení škod, které vznikají poškozováním přírodních ekosystémů. V České republice již bylo vypracováno několik metod takového hodnocení, a rovněž ze zahraničí známe uznávaná ocenění služeb různých ekosystémů. Je důležité, že ze všech typů pevninských krajin jsou nejvýše hodnoceny říční krajiny, konkrétně částkou 19 580 US dolarů/ha/rok (při ceně dolaru z roku 1997, tj. cca 30 Kč za 1 dolar). Naproti tomu vůbec nejnižší ocenění dosahují zemědělské pozemky na orné půdě, konkrétně pouze 92 US dolarů/ha/rok. Ke zcela srovnatelným výsledkům jsme došli také při hodnocení říčních krajin našimi metodami. Dnes můžeme konstatovat, že naše republika každoročně ztrácí řádově několik set miliard Kč ročně tím, že říční krajiny jsou nesprávným využíváním devastovány.

Relevantní oceňování krajin přináší řadu překvapivých výsledků. Patří k nim například zjištění, že ekosystémové služby říčních krajin (cca 10 % plochy státu) by v dobrém ekologickém stavu přinášely každoročně zisk ohodnocený částkou cca 463 miliard Kč, zatímco ekosystémové služby všech ostatních krajin v republice pouze 81 miliard Kč. Již z tohoto srovnání je patrný význam říčních krajin, které jsou daleko nejdůležitějším krajinným typem. V rámci říční krajiny jsou potom nejdůležitější mokřadní biotopy (zaplavovaný les, semiaquatické biotopy), tedy to, co naše současná společnost hodnotí paradoxně většinou nejméně.

Dalším překvapivým poznatkem je skutečnost, že největší souborná plocha říčních krajin se nenachází kolem našich velkých řek, ale naopak kolem pramenů a pramenných úseků (ty jsou úzké, ale je jich obrovské množství). Vliv velkoplošného zemědělství se pak uplatňuje ve všech našich říčních krajinách, od horských poloh do nížin, a z ekologického (nepochybně i z ekonomického) hlediska je to vliv velmi negativní.

Pokud se nové poznatky tohoto druhu dostanou do společenské praxe, dojde zákonitě k přehodnocování způsobu zemědělství v tomto typu krajin. Již dnes je zřejmé, že orná půda v záplavovém území našich řek je zcela nevhodná, a to nejenom proto, že jsou na ní špatné hospodářské výsledkyvýsledky, ale především proto, že zde dochází k silné vodní erozi, k zatěžování řek hlinitými plaveninami i organickými látkami, k urychlování a zvětšování povodňových vln, nebo proto, že tyto plochy vylučují přítomnost lužních lesů, mokřadních porostů nebo alespoň vlhkých pastvin, tedy ekosystémů, bez kterých je ohroženo celé životní prostředí země. Nové ekologické poznatky nevolají po likvidaci zemědělství v říční krajině, ale vyžadují racionální změnu využívání půdy ekologicky vhodnými způsoby, obnovu základních přírodních funkcí říční krajiny a také například změnu orné půdy na mokřadní les na zamokřených lokalitách. Je možné, že mnozí zemědělci pochopí tyto zákonitosti dříve než národohospodáři, a při volbě využívání své půdy v říční krajině se začnou chovat skutečně ekologicky. Věříme, že v blízké budoucnosti budou tato rozhodnutí příslušně oceněna také ekonomicky.

Prof. RNDr. Otakar Štěrba Csc.,
Katedra ekologie a životního prostředí, Přírodovědecká fakulta Univerzity
Palackého v Olomouci

zdroj: časopis BIO 4/2009 (http://vhpress.cz)