Geologická procházka po pražské ZOO

Geologický podklad zahrady tvoří útvar zvaný barrandien. Co to je? Soubor vrstev hornin, které patří do ér starohor (proterozoika) a prvohor (paleozoika), tedy do doby před 250 až 540 miliony lety. Typickými zkamenělinami těch dob jsou ramenonožci, graptoliti a trilobiti. Rozkládá se ve středních Čechách a jméno dostal podle Joachima Barranda, který se zabýval právě zkoumáním českých starších prvohor.

Horniny barrandienu vystupují na území zoo přímo na povrch v příkrém jižním svahu, na němž najdete výběhy horských kopytníků. Jsou také očím skryty pod celkem nevydatnými pokryvy čtvrtohorních útvarů.

Nejstarší podklad sahá do starohor, do doby před více než půl miliardou let. Typické jsou pro něj horniny zvané břidlice a droby i mikrodiorit. Najdeme je hlavně v okolí velké voliéry dravců a sahají k vyhlídkové cestě spojující expozici medvědů ledních s restaurací V Oboře. Podíváte-li se pozorně, zjistíte, že vrstvy hornin mají daleko do toho, aby probíhaly pěkně spořádaně v jednom směru. Podepsala se na nich sopečná činnost, která porušila sklon i směr vrstev a vytvořila zlomy a vrásy od metrových po jemné centimetrové svraštění. Právě mezi voliérou dravců a bývalým pavilonem šelem (plocha u pavilonu velkých želv) probíhá výrazné poruchové pásmo, v němž najdeme hustě nahromaděné čočkovité žíly křemene.

Velice zajímavé geologické jevy se nacházejí podél cesty, která dříve spojovala schody kolem voliéry dravců s horní částí zoo. Dnes je ze statických důvodů uzavřená. Najdeme tu přímo školní příklad zvětrávání břidlic a drob. Drobné pukliny v hornině tu „vyhojily“ bílé žilky křemene. Hned v sousedství se v plné kráse ukazují složitě zvrásnělé a jen mírně zvětralé vrstvy starohor.

Mladší horniny na území zoo pocházejí z prvohor, konkrétně z období ordoviku (před 500—435 miliony lety). Velká plocha ordovických vrstev je vidět ve svahu nad již zmíněným bývalým pavilonem šelem, pod dráhou lanovky. Pestře zbarvené tufy ve vrstvě mocné až 7 m tu střídá červenohnědé ložisko hematitu (tedy železné rudy, v našem případě s až 57% železa). Celý útvar je na západním okraji zakončen slepenci s typickými valouny o průměru 3-6 cm i většími. Pro odborníka je z celkového utváření jasné, že tu bývalo v ordoviku moře, na jehož břehu se mezi tehdejšími horninami usadily i starohorní, které se sem dostaly při zvětrávání sousedních oblastí.

Naopak nejmladšími geologickými vrstvami na území zoo jsou čtvrtohorní pokryvy. Oproti předchozím jsou mladé, sahají do období pleistocénu, tedy před 1,75 až 0,01 miliony lety. Mají podobu naplaveným nebo svahových sedimentů (usazenin). Vltava kdysi sahala mnohem výš a její činností vznikly terasy označované jako vinohradské, které jsou dnes nejvyšším bodem areálu zoo. Najdete to výběhy bizonů i dalších kopytníků. Další terasa zvaná manínská je východněji a ne tak dobře viditelná.

Povrch teras tvoří písky, písčité štěrky a různě velké valouny.

Nejnižší území zoo je údolní niva tvořená štěrkopískovými naplaveninami. Z velké části je dnes překryta navážkou.

Svahové sedimenty najdeme jednak na terasových stupních, jednak přímo na skalním podkladu. Sestávají z kamenitých a kamenitohlinitých sutí, snahové hlíny a částečně vznikly i tak, že kašovité povrchové vrstvy daly do pohybu po zmrzlém podkladu (nezapomeňte, že jsme v době ledové) vlivem zemské přitažlivosti.

ZDROJ:ZOO Praha